Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd ČR instaluje hmyzí hotel.

Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd ČR instaluje hmyzí hotel. | foto: Dalibor Dostál

K Milovicím se vracejí divoké včely. Pomáhat jim začaly i hmyzí hotely

  • 12
Divoké včely, tedy další klíčová skupina živočichů se pomalu vrací do rezervace velkých kopytníků v bývalém vojenském prostoru Milovice. Pastva divokých koní, zubrů a praturů totiž vytváří na rozsáhlých plochách vhodné podmínky pro život původních druhů včel. A pomáhá jim i člověk.

Takzvaných včel samotářek žilo v minulosti na českém území zhruba 650 druhů, s hospodářským tlakem na využití krajiny však začaly z přírody mizet. Mnohé druhy nyní přežívají jen na místech silně ovlivněných člověkem, jako jsou okraje cest, vyjeté koleje traktorů, stavební suť nebo lomy a pískovny.

„Včely samotářky potřebují slunce a obnaženou zem nebo staré stromy. Jakmile krajina zaroste dřevinami nebo se luční porost zatáhne hustým drnem, zmizí i včely,“ popisuje Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd. Další druhy včel se z přírody ztrácí, pokud v ní ubývá starých stromů, důležitou podmínkou jsou i bohatě kvetoucí louky.

Proto je parkovitá krajina, kterou divocí koně, zubři a pratuři vytvářejí v rezervaci u středočeských Milovic, pro včely samotářky ideální. V pestré mozaice porostu tu tak vzniká spousta prosluněných míst, velká zvířata navíc během svých přesunů budují hustou síť stezek, na jejichž povrchu zůstává dlouhodobě obnažená zem. A pastva kopytníků výrazně zvyšuje květnatost luk.

Výkonní a cenní opylovači

Včely samotářky jsou velmi zdatnými opylovači, často dokonce výkonnějšími než včela medonosná. Týká se to především opylování cizosprašných rostlin a opylování za špatného počasí. Různé druhy včel samotářek mají rovněž často velmi poetická jména, jako zlatěnky, ruděnky, drvenky, smolanky, pískohrabky, pískorypky, vlnařky, čalounice nebo zednice.

Místa s odkrytou hlínou vznikají také z prachových koupališť, která si velcí kopytníci vytvářejí a po čase zase opouštějí. „Díky obnově vhodných podmínek se tak včely samotářky začínají do rezervace přirozeně vracet,“ dodává Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina (více o projektu například zde).

Vědci navíc jejich většímu rozšíření pomáhají instalací takzvaných hmyzích hotýlků. Ty byly v rezervaci umístěny na obou pastvinách, u Milovic i u Benátek nad Jizerou, v rámci projektu Akademie věd Strategie AV21 - ROZE.

Hmyzí hotýlky výskyt hmyz smysluplně podporují. Kdekoliv

Včely samotářky hnízdí v suchém osluněném dřevě, v suché zemi, písku, rašelině, suchých stéblech trav či v trouchu, tedy rozloženém dřevě. V domečcích či hotýlcích vytvořených člověkem toto všechno nacházejí, proto pro ně představují vítanou možnost hnízdění. A milovníci přírody v nich mohou samotářské včely pozorovat přímo při hnízdění.

Proto lze také včely samotářky nazvat ideálními chlupatými mazlíky, které si můžete přitáhnout třeba i na panelákový balkon (více v článku zde):

30. července 2019

Zvlášť pokud na balkoně pěstujete třeba zeleninu, tak je pořízení domečku pro včelky samotářky na místě, nalákáte si vlastní opylovače. Bez jejich pomoci by se vám totiž nemuselo urodit ani rajče (praktické rady k jedlému balkonu zde).

Divoké včely mají klíčový význam pro stav úrody

Vědci upozorňují na to, že včely samotářky jsou klíčovou součástí přírody a měly vždy velký význam pro opylování rostlin a tím i na stav úrody. Známé jsou v tomto ohledu především hojně citované výroky Marka Winstona, kanadského profesora přírodních věd. „Snížení počtu včel divoce žijících a jejich nahrazení umělým chovem včel medonosných je dobrým příkladem problémů, které si sami vytváříme přetvářením přírody zemědělskou činností a regulací škůdců. Místo, abychom řešili problém přímo – a postarali se o ochranu a zvýšení počtu divoce žijících včel - vytvořili jsme nový, nepřirozený „opylovací průmysl”, který je nutný jen proto, že jsme změnili přirozený svět,“ uvedl Mark Winston.

Žihadel se bát nemusíte, samotářky na člověka neútočí

Návštěvníci rezervace s divokými kopytníky, kteří procházejí kolem hmyzích hotelů, se přitom nemusejí bát, že by od včel samotářek dostali žihadlo.

Ochranářská organizace Česká krajina na projektech spojených s návratem a ochranou velkých kopytníků spolupracuje s experty z Biologického centra Akademie věd České republiky, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Univerzity Karlovy v Praze, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky, České zemědělské univerzity v Praze, Mendelovy univerzity v Brně, Masarykovy univerzity v Brně a dalších odborných institucí.

Zelenáček šťovíkový

Ohniváček černočárný

Osídlení bývalého vojenského prostoru divokými kopytníky už lokalitě mimo jiné přineslo návrat 59 druhů motýlů (více zde).

Na péči o divoké koně, zubry a pratury může přispět také veřejnost zasláním ve tvaru DMS KRAJINA 30, DMS KRAJINA 60 nebo DMS KRAJINA 90 na číslo 87 777. Cena dárcovské zprávy je 30, 60 nebo 90 korun, na projekty neziskové organizace jde 29, 59 nebo 89 Kč korun. Dárcovské SMS zastřešuje Fórum dárců.

Podobně se jich nemusíte bát, když si hmyzí domeček nainstalujete třeba na osluněnou zeď vašeho domu, nebo na vhodné místo v zahradě.

„Včely samotářky na člověka neútočí. Žihadlo používají pouze v krajním případě. Stejně jako včely medonosné, i samotářské včely totiž po bodnutí žihadla umírají. Na rozdíl od včel medonosných je však v péči o potomstvo nemá kdo nahradit. Proto zbytečně neriskují,“ vysvětluje Miloslav Jirků.

Další vhodná stanoviště pro včely samotářky budou v rezervaci velkých kopytníků dále vznikat. Ať už instalací dalších hmyzích hotelů či ponecháním uschlých dřevin k zetlení.

Trouchnivějící dřevo je důležité nejen pro včely samotářky, ale i pro řadu druhů brouků. Ti většinou bývají první, kdo v mrtvém dřevě začne vytvářet chodbičky. Poté, co je brouci opustí, je pak mohou osídlit právě včely samotářky.