Pošli scénář, hned se dědka začnu učit. Tvůj navždy, Honza Tříska

  • 15
K premiéře vyjde kniha o natáčení Příběh filmu Po strništi bos. „Než bych to všechno někomu převyprávěl, raději jsem se pustil do psaní sám,“ vysvětluje Jan Svěrák. O sobě v ní mluví ve třetí osobě. Vybrali jsme pár úryvků.

O scénáři

Někdy po premiéře filmu Tmavomodrý svět (2001) se Zdeněk Svěrák poprvé svěřil synovi, že s přibývajícím věkem často zapomíná tašku, klíče a dokonce jména, ale zato se mu začínají vybavovat dávné zážitky z dětství. A to s takovou přesností, jako by se odehrály včera.

V ­létě 2002 se pustil do psaní, v listopadu přinesl šedesát stran intenzivních a krásných vzpomínek. Byly mezi nimi tátovy včely, ukřičená teta, zarputilý dědeček, kterému se muselo vykat, hodný pan Klička, který jezdil s koňmi a půjčoval malému Pražákovi opratě. Nejzajímavější byl ale strýc, kterému se neřeklo jinak než Vlk, protože prý jednou ve stodole škrtil babičku.

O místě natáčení

Ve Slavonicích se natáčelo jen jednou, slavný film s Janem Werichem Až přijde kocour, a to v roce 1963. Od té doby nic.

„Takhle důvěřivé a­ vstřícné lidi jsem dlouho nepotkal,“ vzpomíná Jan Svěrák. „Jinde v Čechách na nás koukali přes záclony a škvírou dveří s obavou, co jsme zač. Ale tady zaťukáme v dešti na okno, tři chlapi v kapucách, co vypadají jako lupiči a tvrdí, že jsou od filmu, a jestli by se prý paní nebála nás pustit omrknout její dvorek. Paní je sama doma a směje se, že co by se bála, a jde nám odemknout. Buď se v tomhle kraji nedívají na televizi, anebo se jí nenechají tak snadno zastrašit.“

O dětském hrdinovi

Lojzík Grec jako hlavní postava téměř neslezl z plátna a za svých padesát natáčecích dní ani jednou nezastonal a ani nezabrečel. Důvodů měl přitom dost — každý den vstávat za tmy, aby s rozbřeskem už mohl stát v kostýmu před kamerou, v říjnu chodit bos a v krátkých kalhotách, zatímco štáb měl bundy a čepice. Polévali ho studenou vodou, když měl být mokrý, až měl husí kůži. A v zimě v minus dvaceti chodil celý den v dobových botkách s tenkou koženou podrážkou.

O Janu Třískovi

(Z hercova dopisu, jímž odpovídá na nabídku, aby si zahrál dědečka)

Tak Hele Ty Jene, já na Tebe taky pořád myslím. Specielně jsa dojat Obecnou školou, zhlédnutou po 25 letech. Když budu neopatrný, řeknu: „Já toho dědka budu dělat I ZADARMO.“ Rozumně však říkám: „Budu toho dědka hrát ZA COKOLIV nabídnete.“ Pošli scénář, hned se dědka začnu učit. V srpnu a září budu ZCELA volný: „Come hell or high water.“ Tvůj navždy, Honza