Útlá blondýna ve žluté pláštěnce si navléká gumové rukavice. Začíná plnit velký plastový pytel odpadky poházenými pod okny třípatrové ruiny. Trávník u silnice kdysi vyhlášeného českokrumlovského hotelu Vyšehrad promáčený deštěm je ve středu ráno prošpikovaný vyhozeným oblečením, teniskami, plastovými lahvemi či obaly od jídla.
Když vezme žena ze země zplihlou černobílou plyšovou kočku, stoupne si na špičky a položí hračku na omlácenou betonovou terasu prvního patra budovy s vytlučenými okny i prostornými balkony. „Mám tu pořád dost práce,“ říká Nikola Tlustá, kterou zaměstnává radnice jako uklízečku veřejných prostranství ve městě.
Ačkoli při pohledu na kdysi vyhlášený vybydlený hotel podvědomě čekáte, z které strany se vynoří demoliční četa a zakousnou se do něj bagry, z jeho útrob se rozléhá několik mužských hlasů. Aktuálně je tu obsazeno několik „pokojů“ v nejvyšším patře. „Přizpůsobili jsme si to k bydlení. Vybavení máme od lidí, babičky nám daly matrace a peřiny,“ říká tmavovlasý Honza, který v bývalém hotelu žije tři měsíce.
Sockujem a nějaká brigáda občas, říkají obyvatelé squatu
V pokojích bez oken a dveří přebývá šest mladých mužů a jedna dívka. Další tam dochází. „Jedna není stálá, ta sem chodí za frajerem,“ upřesňuje Honza.
Tak si squateři vybavili pokoje Vyšehradu.
Squateři si dokázali bydlení v prostorech s prázdnými okenními rámy a bez dveří vybavit postelemi a poličkami. V jednom pokoji nechybí ani kulaté hodiny na zdi ukazující přesný čas, ve druhém drátěné křeslo. Mají tu i hromádku časopisů a plastové lahve s vodou. Když jdou pryč, zavřou své království kusem plechu. A to je znamení pro ostatní, že dovnitř nikdo nesmí. Honzu nezaskočí ani otázka, čím se obyvatelé squatu živí? „Sockujem a nějaká brigáda občas,“ opáčí.
Další z mladíků už zažil ve vybydleném hotelu i zimu, přebývá tu rok a půl. „Přes zimu spím ve sklepě. Voda mi tam sice zmrzne na led, ale mám spacák do minus 28 stupňů. Mám tu i televizi,“ líčí Míra a ukazuje v podzemí na monitor pokrytý obrázkem nahé ženy.
Elektřina a voda jsou tu nedostižným luxusem, o kterém si mohou nechat místní squateři jen zdát. Občas si ale udělají v jednom velkém otevřeném prostoru uvnitř budovy pořádný oheň. Prý už tam na ně kvůli silnému dýmu přijeli třikrát hasiči.
Po okolí se válejí injekční stříkačky
Bez elektriky se dá žít, bez vody se ale člověk neobejde. A krumlovští mladíci obývající hotel Vyšehrad její nedostatek evidentně nemají. Potrpí si na svůj vzhled a vodu mají i na pokojích. Odkud?
Stříkačka, která ležela u hotelu.
„Večer, když tu nejsme, chodí zezadu na naši zahradu a načerpají si tu pitnou vodu z hadice na zalévání záhonů,“ popisuje Ivana Ambrusová, radní Krumlova a ředitelka blízkého domova s pečovatelskou službou. Jeho hlavní administrativní budova má hlavní vchod vyšehradského hotelu přímo před sebou.
A tak z ní mají na dohled nejen rozbitý vstupní hotelový koridor, ale také zápach, který se line ze zadní strany třípatrové chátrající budovy. Bujné křoví, kopřivy a bodláčí jsou pro obyvatele squatu nejen dokonalým kontejnerem, ale i záchodem. Náhodný pozorovatel si tam musí dávat pozor i na pohozené použité injekční stříkačky, které se objevují na obou stranách.
Efektivní řešení? Zbourat
„Vyšehrad nás zaměstnává hodně. Jezdíme tam na stížnosti občanů, kterým vadí hluk a nepořádek kolem hotelu. A prakticky denně vyrážíme na kontroly, jestli se tam neděje něco nezákonného,“ potvrzuje Hana Dubeňová, zástupkyně velitele krumlovské městské policie.
Kdysi oblíbený hotel s nádherným výhledem na město a záviděníhodným parkovacím prostorem byl po listopadovém převratu prodán v privatizaci a vystřídal několik vlastníků. Jeden z nich ho chtěl dokonce přestavět na moderní wellness hotel s bazénem a kongresovým sálem. Předchozí majitel zase nabídl zchátralou budovu na prodej městu.
„Společnost Hotel Vyšehrad chtěla za ruinu téměř 29 milionů korun a dalších osm devět milionů bychom museli zaplatit za jeho zbourání. Protože dnes je, bohužel, v takovém stavu, že jeho demolice je nejefektivnější řešení,“ říká krumlovský starosta Dalibor Carda.
Vlastníkem největší krumlovské ostudy je dál společnost s názvem Hotel Vyšehrad, i když s jinými tvářemi a firmami v pozadí. Z veřejných dat na katastrálním úřadě vyplývá, že na budově vázne zástava finančního úřadu a je tam exekuční příkaz k prodeji s datem letošního 28. března. Zároveň je na hotelu další zástavní právo na pohledávku 10,5 milionu.
„Majitel nám dluží na dani 105 tisíc korun a jsou tam i další věřitelé s daleko větší pohledávkou. Zástavní právo tu máme proto, aby nemohli nemovitost prodat bez vyrovnání daňového dluhu. Dál budeme postupovat podle daňového řádu,“ dodává Jana Králová, mluvčí Finančního úřadu pro Jihočeský kraj.
