Na sobotním setkání historických vozidel - dvanáctého ročníku Memoriálu Františka Proseckého staršího v Bystřici nad Pernštejnem - budil škrdlovický cestovatel se svým nablýskaným modrým strojem velkou pozornost. I když dorazilo dalších asi sta historických vozidel od motocyklů až po vojenská nákladní auta.
Traktor si pořídil před sedmi lety, když si přečetl článek o krizi středního věku. „Za prvé mi bude čtyřicet, za druhé chci ještě zažít, co je to vítr ve vlasech (pročísne si rukou téměř holou hlavu - pozn. red.) a v článku psali, že na to pomáhá pořídit si velký dvouválec. Nikde nebylo specifikováno, že to má být motorka,“ vypráví se smíchem Martin Havelka. Téměř celý rok dával starý stroj dohromady, hlavně přes zimu na něm odpracoval desítky a desítky hodin.
Jako kluka z vesnice jej traktory bavily od dětství. Není ryzím sběratelem, kromě Zetoru 25 má ještě nějaké stroje rozpracované, před lety začínal na frézách. „Nemám dost financí ani prostor na to, abych je sbíral a měl jich třeba dvacet. Jsou takoví, ale s žádným strojem třeba ani nevyjedou,“ líčí muž ze Škrdlovic, obce ležící u Velkého Dářka, největšího rybníka na Vysočině.
To Havelka vyjíždí během sezony až na pětadvacet akcí. Od moře Vysočiny, jak se dvousethektarovému Dářku přezdívá, vyrazil na svém zetoru k jinému moři - Baltskému. Do polských Lazů nad Morzem se vydal letos v červnu už podruhé na setkání starých traktorů. „Letos jsem cestu zvládl za tři a půl dne. Šlo by to i rychleji, ale to bych neviděl tolik věcí okolo,“ říká.
Zetor 25Traktor Zetor 25 se začal vyrábět už v roce 1946. Stroj Martina Havelky je z roku 1954, koupil jej před sedmi roky a následně jej zrenovoval. Tento stroj patřil k nejprodávanějším ve své době a dosud slouží řadě farmářů nejen v Česku. „Tento traktor má 25 koní, dvouválcový motor s obsahem 2 078 cm³, maximální rychlost je 36 km/hod,“ představuje Martin Havelka svého modrého krasavce. |
Při cestě dlouhé téměř 800 kilometrů měl jeho traktor spotřebu těsně přes 11 litrů nafty. Za odměnu si na pláži zajezdil v písku, při setkání veteránů si to mohl dovolit.
Před cestou jen vyměnil olej, po návratu traktor zase důkladně umyl kvůli agresivní soli. Modrý krasavec uháněl k moři i zpět spolehlivě. „Kdyby bylo nejhůř, jede moje žena s doprovodným vozidlem. Stará se o veškeré zázemí, já můžu řešit pouze cestu,“ děkuje partnerce.
Nejhorší je deštivé počasí, protože do traktoru bez kabiny stříká voda ze všech stran. Nepromokavé oblečení však řidiče od nejhoršího ochrání. A proč nemá na dálkové cesty přece jen přimontovanou kabinu? „Na kabinu mám ještě dvacet let čas,“ mávne rukou Havelka.
Když svůj stroj nastartuje, buď klíčkem, nebo hezky postaru klikou, vyloženě si to užívá. „Když motor blafe, působí to silně antistresově,“ vyznává se.
Za měsíc chce znovu vyrazit do Alp. Pochopitelně na traktoru. „Loni nám na mistrovství světa historických traktorů u nejvyšší rakouské hory Grossglockner nevyšlo počasí, pršelo a byla mlha, letos to snad bude lepší,“ doufá. Před rokem se na prestižní akci sjelo 550 traktorů vyrobených do roku 1975.
