Padesátnice se křečovitě drží zábradlí a zakazuje si podívat se pod nohy, které před sebe na prosklený povrch klade pomaloučku jako nezkušený provazochodec. Zato mladík si na pokyn fotografa lehá na záda, vztahuje k němu paže a nasazuje grimasu, jako by padal do hloubky. Byla by to rána. Pod průhlednou lávkou je propast o hloubce 350 metrů.
„Užil by sis skvělý výhled na Grand Canyon. Padal bys nějakých dvanáct sekund,“ řekne mu cynicky Luka Montana.
Tento obtloustlý třicátník, kterému dlouhý culík vykukuje zpod baseballové kšiltovky, je jedním z příslušníků malého kmene Hualapaiů, který na západě Arizony na území své rezervace láká na atrakci zvanou Skywalk, tedy procházka po nebi. Z okraje Grand Canyonu vybíhá futuristicky vyhlížející podkova, po jejíž průhledné podlaze můžete ujít nějakých šedesát metrů a hluboko pod podrážkami pozorovat řeku Colorado, která tu ten přírodní zázrak vydolovala.
Montana básní o posvátnosti místa a jeho důležitosti pro identitu kmene, ale vzápětí přiznává, že on sám tu byl poprvé až jako teenager v roce 1999 na ryze komerční akci, když profesionální dobrodruh Robbie Knievel na motorce přeskočil jedno z ramen Grand Canyonu.
Kouzlo desítek milionů dolarů
Hualapaiové dnes zkrátka nekladou pasti na divokou zvěř, ale na turisty. „Už před 40 lety jsme do rezervace lákali návštěvníky na možnost pěších túr, lovu, raftingu nebo třeba vrtulníkových vyhlídkových letů, ale byli jsme příliš odlehlí a ani sem nevedla asfaltka. Cestovní ruch se pořádně rozjel až poté, co jsme v březnu 2007 otevřeli Skywalk,“ vykládá Montana, který tady pracuje v oddělení marketingu.
Nejlevnější vstupenka na „podkovu“, která zahrnuje dopravu kyvadlovým autobusem a jedno jídlo v některé z restaurací v areálu, vyjde na zhruba 80 dolarů (asi 1 800 korun). Nejsou to však zdaleka všechny peníze, které turisté u Grand Canyonu nechají.
Archivní video z otevření vyhlídky Skywalk v roce 2007:
21. března 2007 |
Na lávku si totiž návštěvníci nesmějí vzít vlastní fotoaparát ani telefon, vše je nutné odložit do skříněk před vstupem. Oficiálním důvodem je, že by přístroje mohly spadnout a poškodit v Německu vyrobené skleněné panely. Tomu se těžko věří, když se předtím od chlubivého průvodce dozvíte, že při nosnosti 490 kilogramů na metr čtvereční dokáže sklo odolat výstřelu nebo zemětřesení o síle osmi stupňů Richterovy stupnice.
Opravdovou příčinou je snaha vyluxovat klientovu peněženku. Jeden snímek od místního fotografa, který vám okamžitě vytiskne, vyjde na 17 dolarů, balíček deseti fotografií předaných v digitální podobě stojí 65 dolarů.
Montana nechce poskytnout přesná čísla vývoje příjmů ani návštěvnosti s tím, že takové informace jsou určeny pouze pro příslušníky kmene. Zisky jsou prý většinou investovány do dalšího rozvoje střediska Grand Canyon West.
Kromě Skywalku a heliportu, z něhož se vznášejí vrtulníky provozované společností Sundance Helicopters (jež Hualapaiům platí za povolení podnikat), tu stihli vybudovat kýčovité westernové městečko, na jehož jediné ulici „kovbojové“ učí „greenhorny“ házet lasem a pořádají přestřelky. Jen v „saloonu“ jim místo ohnivé vody naservírují zmrzlinu.
V plánu je i hotel, protože 25 chatek se sto postelemi neodpovídá poptávce, a nové návštěvnické centrum. To současné se nachází v klimatizovaném obřím stanu, který připomíná polní nemocnici americké armády někde v Perském zálivu.
Další rozmach infrastruktury však brzdí hlavně potíže s vodou. Byť je řeka na dohled, bylo by technicky i právně obtížné vyvádět vodu z Colorada až na strmý okraj kaňonu, takže ji do Grand Canyon West musí z dálky vozit cisterny.
Jediný údaj, který Hualapaiové v nedávné době poskytli, byla v prosinci roku 2015 informace, že na Skywalku přivítali miliontého hosta. I kdyby zákazník v průměru utratil 120 dolarů, což je při tamních cenách velmi podstřelený odhad, tak za osm let Grand Canyon West utržil 120 milionů dolarů. Výstavba podkovy, která má místo podlahy šest vrstev tvrzeného skla o celkové tloušťce 6,5 centimetru, vyšla na čtvrtinu této sumy.
Čínština v indiánské rezervaci
Důl na peníze nebyl nápadem indiánů, ale čínskoamerického podnikatele Davida Jina, který pro krajany z Orientu zařizoval turistický program při jejich pobytu v nevadském Las Vegas. Tato hazardní metropole USA, která od Skywalku leží 200 kilometrů, znamenala pro Hualapaie dlouho prokletí. V takové konkurenci vůbec nemohli pomýšlet na to, že by si rozpočet kmene vylepšili vybudováním kasin, jak se to od 80. let děje v rezervacích „prvních obyvatel“ po celých USA.
Nyní se to ukazuje jako výhoda. Ve Vegas se soustřeďují utráciví cizinci, kteří si na den či dva chtějí odpočinout od rulety či hracích automatů. A výlet k blízkému Grand Canyonu je ideální formou takového relaxu.
Čínsko-indiánský projekt se brzy začal topit ve sporech, které kmen rázně vyřešil v roce 2011 „znárodněním“ Jinova podílu na Skywalku. Trvalo tři roky, než se s potomky zesnulého podnikatele dohodli na odškodnění. Číňané nicméně nadále tvoří 70 procent návštěvníků.
Obsluhuje je s profesionálním americkým optimismem dohromady 600 osob. „Z toho je zhruba třetina příslušníků kmene, rádi bychom ten podíl zvýšili na polovinu. Ale dojíždění z hlavních osad v rezervaci sem trvá dlouho, takže nejvíce pracovníků máme z arizonského Kingmanu,“ tvrdí Montana. Zdůrazňuje ale, že jeho kmen má pouhých 2 700 příslušníků.
Nahradí lanovka muly?
Grand Canyon každoročně navštíví pět milionů lidí, jejichž potenciál si uvědomují také Navahové žijící na východním konci kaňonu. Investoři z arizonského Scottsdale je přesvědčují k vybudování zábavního parku při soutoku Velkého a Malého Colorada, jehož hlavním tahákem by byla lanovka z horního okraje kaňonu až na dno. Místo aby se tam turisté jako na jiných místech trmáceli celý den pěšky nebo na hřbetu mul, mohli by to bez námahy zvládnout za 10 minut.
VIDEO: Grand Canyon na nádherných leteckých záběrech |
Projekt však naráží na odpor konzervativních soukmenovců, kteří nechtějí, aby jim posvátné místo předků zabrali lovci selfies. Organizace „Zachraňte soutok“ je tak úspěšná, že za šest let se plán, který by k tomuto úseku Grand Canyonu přitáhl statisíce návštěvníků, nedostal dál než na papír.
Mluvčí navažských aktivistů Renae Yellowhorseová v mailové konverzaci tvrdí: „Podporujeme rozvoj cestovního ruchu, ale v místech, kde už je příroda zasažena nyní existujícími silnicemi.“ Nelíbí se jí hlavně to, že na projekt nejvíce tlačí osoby bez indiánské krve žijící mimo rezervaci, kterým o potomky prvních obyvatel Ameriky vůbec nejde.
Proti se staví i národní park, který spravuje většinu území Grand Canyonu kromě těch částí, které patří indiánům. „Kmenům nemůžeme nic nařizovat, protože jejich projekty se nacházejí mimo území parku, ale apelujeme na ně, aby cestovní ruch budovali udržitelně a s ohledem na přírodu,“ říká Emily Davisová z tiskového oddělení této státní instituce. Na otázku, jak vyhrocená je komunikace, odpovídá: „V každém sousedském vztahu máte lepší a horší dny.“
Davisová se snaží opatrným vyjádřením obrušovat hrany konfliktu mezi rangery a indiány, který Montana naopak neskrývá. „I my Hualapaiové jsme měli nápad na zavedení lanovky, ale víme, že by se nám to park snažil všemožně zkomplikovat,“ říká s tím, že od kontroverzního kroku raději upustili i kvůli sporům uvnitř kmene.
