Istrie už totiž dávno není dovolená se zavařenými sklenicemi na betonových molech a momentálně sbírá ocenění po celém světě. Je to nejlepší oblast na světě pro olivový olej v roce 2016 a 2017.
Patří mezi deset nejlepších evropských vinařských regionů. USA Today ohodnotilo župu jako nejlepší vinařský region pro zimní a jarní cestování 2014. A National Geographic přidal Istrii do Top 10 nejlepších útočišť pro Valentýna 2014.
Rozhodně je to region s jedněmi z největších investic do turistického průmyslu v celém Chorvatsku. A mezi tím vším na hony daleko vyčnívá jedna lokalita - Rovinj.
Od šusťákových bund ke světovému renomé
Rovinj leží někde uprostřed západního istrijského pobřeží. Zhruba 840 kilometrů z Prahy, 36 kilometrů severně od hlavního města Istrie - Puly.
Nebudu skrývat, že Rovinj miluji. To by nebylo fér. Poprvé jsem sem dorazila v roce 1999 a nemovitosti stály zlomek dnešních cen. O byty na poloostrově ve starém městě, ve spleti krkolomných, úzkých, oprýskaných uliček vedoucích k dominantě města - kostelu sv. Eufemije - nikdo nestál.
Tenkrát se tu přetlačovalo pár zdrojových národností, především Němci v lepších tříhvězdičkových hotelech a také Češi v šusťákových soupravách z tržnic, kteří na více než na starý jednohvězdičkový hotel Monte Mulini prostě neměli.
Dnes tu najdete celý svět. Rovinj je momentálně perlou, výkladní skříní chorvatského Jadranu. Bez přehánění. Kromě Dubrovníku to na pobřeží už lépe nejde.
Dovolená v turistickém šampiónu
Podle počtu přenocování byl Rovinj loni na druhém místě v celém Chorvatsku právě za Dubrovníkem. Turisté tu strávili téměř 3 300 000 nocí. Když vezmete v úvahu, že tu normálně mimo sezonu bydlí 14 300 obyvatel, je to naprosto šílené číslo.
Ale tu spoustu lidí prostě tak nějak ignorujete. Neustále máte pocit, že je tu pro všechny dost místa. Že tu můžete dýchat, že se můžete u moře rozvalovat prostorně a bez tlačenice (teď tedy pomíjím první tři srpnové týdny, kdy najedou masově Italové).
To množství pláží ukrytých mezi stromy, pod skalami, na skalách a ve všelijakých zákoutích je tak velké, že se s nikým nemusíte přetlačovat o metr čtvereční. Jestliže vyloženě nechcete ležet na vysypaných oblázcích přímo u vody.
Proplétám se na kole jižní hotelovou promenádou od přírodního parku Zlatni rt, kterému vděčí Rovinj za rozsáhlou nabídku plážových a cykloturistických možností směrem do města.
Míjím největší hotelové komplexy. Ty tam jsou staré budovy ze šedesátých let. Na jejich místech stojí superluxusní pětihvězdičkové giganty. Zajímavé. Vůbec pobřeží neruší. Jako by tu stály odjakživa.
Architekti odvedli skvělou práci. Kdysi tu pod hotely bylo jen nevzhledné betonové molo. A špinavá zátoka. Moje kamarádka se tu opalovala celou dovolenou nahoře bez a v tenounkých tangách. A další známí se tu pachtili s gumovým nafukovacím člunem poháněným naftovým motůrkem.
Dnes? Nepředstavitelné. Je tu jedna z nejhezčích městských pláží.
Kam zmizeli naháči?
Istrie byla pro Němce (a asi nejen pro ně) vždy synonymem pro FKK (Freikörperkultur ) čili koupání „naostro“. Ideální místo v Rovinji jste ještě před deseti lety našli vždycky v parku Zlatni rt vzadu na obrovských skalách klesajících ve stupních do moře. Shora z cesty na vás nikdo neviděl.
Uf, paráda.
A teď? Nejenže nevidím žádné turistky, které touží mít kompletní opálení horní poloviny těla. Podprsenka je prostě nutností. Já už nepotkávám ani jediného „divokého“ naháče.
Odvanula svěží FKK lehkost Němců a nastoupilo multikulturní puritánství. Pokud se chcete koupat nahatí, musíte na vyhrazená místa. Na Istrii dnešních dnů platí: zpátky do plavek. Dokonce i pro malé děti, které sotva umí poskládat větu.
Jak se pijucka kavica
Jedno však zůstalo stejné - přitažlivost starého města. Stejný je západ slunce na louce pod kostelem sv. Eufemije, stejné jsou křivolaké uličky s prádlem, které se na dvojité šňůře posouvá mezi okny. Stejné jsou i tříštící se vlny na skaliskách pod domy na severní straně města, které strmě padají do moře. To je jeden z nejkrásnějších pohledů na Rovinj. To je něco, co překonalo všechny turistické vlny.
Historické jádro je jasná dominanta. Zdobí titulní strany průvodců, potkáte ho na megabillboardech při vjezdu do země. Je romanticky poskládáno na umělém poloostrově. A vede k němu procházka podél moře, kterou prostě nemůžu do dneška ani po tolika letech vstřebat jako samozřejmou. Bezpočet pohupujících se malých loděk vyvázaných v několika řadách za sebou a obkroužených desítkami barů, konob a restaurací.
Chorvatské pobřeží a ostrovy jsem procestovala skrz naskrz. Tak dokonalou městskou promenádu (po místním „rivu“), jsem nikde jinde než v Rovinji nenašla.
Je to vlastně pořád ten starý dobrý Rovinj. Fotogenický, historický, romantický. A trochu divoký. Jen lidí přibylo a to opravdu hodně. Je to trochu škoda, ale proti tomu se zkrátka nedá bojovat.
Jestli chcete zažít to pravé kouzlo a o koupání vám ani tak nejde, přijeďte na podzim. Nebo na jaře. Vyberte si kavárnu na rivě, sundejte si mikinu, vyložte se prvnímu nebo poslednímu slunci, objednejte esspreso a v poklidu „pijuckajte kavicu“ jako místní. Třeba hodinu.
Nebo si přivstaňte a projděte se v pět ráno po promenádě. Sami. Je to zážitek na celý život, bude vás rušit jen křik racků a šplouchání vln.
A co dál?
A co na Istrii ještě dělat? Vzhledem k tomu, že je to region superlativů, počítejte s nimi i v oblasti dalších zážitků. Například si můžete zařádit v druhém nejlepším akvaparku v Evropě. To už stojí za úvahu.
I když jedete primárně k moři za slanou vodou, Istralandia přibližně sedm kilometrů od Novigradu vás pohltí svými šílenými skluzavkami i potrhlými, ale senzačními animačními programy.
18. srpna 2016 |
Nebo můžete popojet kousek vedle k Poreči. Pokud jde o zábavu na Istrii, je to momentálně lokalita číslo jedna. Využít můžete například Dinopark ve Funtaně nebo největší akvapark v Chorvatsku - Aquacolors s půlkilometrovou línou řekou (ta je nejdelší v jižní Evropě) mezi obrovskými palmami. Za takový nápad vás ostatní členové rodiny pochválí.
Mimochodem, pokud se u Poreče stavíte ještě v podzemní jeskyni Jama Baredine, budete doma slavit kolosální úspěch.
My jsme měli štěstí a prováděl nás lehce podnapilý chorvatský průvodce, což z prohlídky překrásné jeskyně udělalo zábavu na druhou. Navíc vás čeká setkání s nezvyklým endemitem - čovječou ribicou.
A to nemluvím o vnitrozemí, které v nějaký chladnější, podmračenější den stojí za důkladný průzkum. To je prostě úplně jiná Istrie, vzdálená desetitisícům návštěvníků.
Zkuste nějakou agroturistiku, nakupte si domácí olivový olej, pravou rakiji, domácí víno, zastavte se na istarskou maneštru (typická místní polévka) a dejte si těstoviny s istrijskými lanýži. K tomu domácí chleba - a výhled z kopcovitého, zeleného terénu až k moři.
Istrie ani Chorvatsko už prostě není turistickým cílem druhé ligy. Tato země udělala obrovský krok dopředu.
Může se hoditUžitečné adresy: Jak se tam dostat: Kam se ještě podívat: Ceny v obchodech: Ceny v restauracích: Ceny ubytování: Ceny zážitků: Dobrá rada: |