Tenhle kout jižně od někdejší hranice Prahy býval neodmyslitelně spjat s mlynářskými dynastiemi Kalinů, Veselých a dalších. Mlýny zde však již patří minulosti, proměnily se v trosky, anebo prošly přestavbou na obytná a rekreační stavení.
Na každý kilometr Radotínského potoka v dobách největší slávy před více než sto lety připadl jeden mlýn, stávalo jich zde totiž 22. Legendy tvrdí, že nejstarší z nich je ten šestý po proudu říčky. V historii nesl jména Hladkovský, Jelínkův či Spálený.
Na zpáteční cestě z Karlštejna na Pražský hrad sem podle pověsti zabloudil v Radotínském údolí císař Karel IV.
„Zachránilo ho až slabé světlo, které vycházelo ze Spáleného mlýna. Vladař se posléze majiteli usedlosti samozřejmě patřičně odměnil, výsadami i penězi, později zakopanými,“ popsal příběh historik Adolf Wenig.
Ze Spáleného mlýna dnes nezbylo prakticky nic. Z éry otce Karla IV., krále Jana, pochází jeden z prvních písemných dokumentů o radotínských mlýnech.
„Nachází se zde les, náležející obci, krčma, dva mlýny a přívoz,“ konstatuje latinská listina z roku 1342, kdy Radotín patřil Zbraslavským cisterciákům.
Nešlo o jedinou církevní instituci, pro níž ve středověku klapala mlýnská kola. Pod Červenou skálou stál Novomlejnský mlýn, náležející kapitule Všech svatých na Hradě pražském. Dubečský mlýn, jenž své jméno dostal podle háje stromů, náležel vyšehradské kapitule.
Dynastie z mlýnů
Dokumenty z pozdějších časů zahrnují také zmínky o slavných zdejších mlynářských dynastiích. Záznam z roku 1724 připomíná v majetku Kalinů Dolní či Rážův mlýn. Jméno získal ale až později podle jiné mlynářské rodiny, pocházející z Dobřichovic.
Mlýny v Radotínském potoce prošly pohnutou minulostí, v éře třicetileté války některé z nich strávil oheň a zdevastovala soldateska, která táhla okolím pražských měst. Bez ohledu na to, zda to byli útočící Sasové, Švédové či vojáci císařských jednotek. Na Dubečském mlýně se v roce 1713 objevil i mor.
Rozvětvenému Kalinovskému rodu náležel také Prostřední mlýn, jeho budova patří mezi ty, které se dočkaly do dnešních časů. Kalinům patřil Podořešský mlýn. Václav Kalina objekt pořídil v roce 1715 za 600 rýnských zlatých. Dnes je proměněn v obytný dům. U něj lze zahlédnout například otisk starého náhonu.
V podobě rekreačního stavení přečkal do současnosti také Prantlerův mlýn. Existuje dosud mlýn U Veselých, náležející stejnojmennému mlynářskému rodu, připomínanému poprvé již roku 1666. Ten funguje také jako příležitostné muzeum.
Pohnuté osudy prožil Špačkův mlýn zvaný Rutice u lokality Cikánka. První z rodu Špačků, František, jej koupil roku v roce 1860 za nemalou sumu 7400 zlatých. „Roku 1926 mlýn zatopila velká voda a na tři dny ho odřízla od světa,“ uvedl historik Josef Janáček. V roce 1944 zde gestapo zatklo příbuzné majitele.
Slavní hosté
Mezi majiteli mlýnů bylo možné také potkat význačné osobnosti své doby. Usedlost zde v první polovině 19. století míval František Měchura, statkář a tchán historika Františka Palackého. Od druhé poloviny 19. století, s otevřením České západní dráhy, se k Radotínu jezdilo na výlety a letní byty.
„Půvab krajinný mají zvláště osamělé mlýny, jichž je na potoce několik za sebou. Údolí však utrpělo přívaly, takže namnoze kameny zanešeno jest,“ zve do těchto míst Řivnáčův průvodce po království Českém z roku 1882.
Na dnes zaniklý Šarbochův mlýn zajížděl před Velkou válkou na letní byt spisovatel Alois Jirásek. Zmíněný Podořešský mlýn si pro dovolenou vybral v té době také jiný proslulý spisovatel, kněz Jindřich Šimon Baar. A místo si později zvolili trampové pro osadu Ariana.
Počet mlýnů v povodí radotínského potoka začal klesat od konce první světové války. Za německé okupace zde fungovaly oficiálně jen čtyři mlýny. Stavba nové Radotínské cementárny a znárodňování od 50. let 20. století uzavřely provoz na zbývajících mlýnech.
Dnes krajinu dávných mlýnů mezi Zadní Kopaninou a Radotínem lze projít po modré a červené turistické značce, v lokalitu křižuje i naučná stezka Kosoř - Černá rokle.
