Auto ovládané vlastní inteligencí kličkuje mezi vzácnými exponáty Národního technického muzea. Složitá elektronika, kamery a další čidla skenují okolí, výpočetní středisko v útrobách analyzuje trasu a auto se samo vyhýbá překážkám.
Model autonomní formule vznikl na katedře řídicí techniky Fakulty elektrotechniky ČVUT a slouží k testům technologií pro samořídicí vozy. Na podobných modelech pracují i jiné univerzitní týmy po celém světě a pořádají se dokonce celosvětové soutěže.
Maximální bezpečnost
Systém řízení jako takový je již několik let zvládnutý, problémem je však stoprocentní jistota a bezpečnost. Automobilový průmysl, stejně jako letecký, je založen na maximální bezpečnosti. V případě selhání musí být jistota náhradního řešení bez ohrožení vlastní posádky a ostatních účastníků.
Na tom autíčku, které uhání mezi klenoty technického muzea, pracují dva týmy Katedra řídicí techniky Fakulty elektrotechniky ČVUT.
Jeden je studentský projekt, kde studenti navrhují, jak auto řídit a jak reagovat na situace. Druhý je výzkumný, patřící do projektu HERCULES, který je nadnárodní aktivitou několika škol a firem v automobilovém a leteckém průmyslu.
Právě tento tým pak na modelu testuje způsoby, které zajistí, aby kritické a výpočetně náročné algoritmy nutné pro autonomní jízdu nebyly nepříznivě ovlivňovány chybami v méně kritických částech systému, čímž se může zvýšit bezpečnost takového vozidla. Model je schopný zmapovat terén a jet po předem nastavené trase, přičemž umí odhalit překážku či člověka na trase.
Co je uvnitřPro zasvěcené: v případě univerzitního modelu nyní tvoří srdce autíčka základní deska Nvidia Jetson TK1, která je založena na starším čipu Tegra K1 kombinujícím čtyřjádrový procesor ARM a GPU se 192 CUDA jádry s architekturou Kepler. Už se ale pracuje na nové řídicí jednotce, kde bude na desce Nvidia Drive CX2 s 6-jádrovým procesorem ARM a 256 CUDA jádry nové architektury Pascal. Celý systém běží v operačním systému Linux, navíc s miniaturním hypervisorem, který zajišťuje, že v případě chyby v jedné části jednotky nebudou ovlivněny ostatní části. Na obou jednotkách vědci i studenti neustále testují nové algoritmy a režimy provozu. |
Z čeho se skládá autonomní vůz
Klíčovou vlastností samořídicích aut v budoucnosti bude schopnost zpracovat enormní množství dat z videa a senzorů v reálném čase, a to s maximální spolehlivostí. Podle vědce Michala Sojky z Fakulty elektrotechniky ČVUT bude proto třeba především vyvinout zcela novou architekturu softwaru řídicí jednotky.
Nezbytnou součástí experimentálního vozítka (stejně jako reálných autonomních aut) jsou senzory: na vrchním šasi je umístěn LIDAR (laserový rotační dálkoměr, který patnáctkrát za sekundu naskenuje oblast 15 metrů v rovině senzoru v rozsahu 270°), dále stereoskopická kamera, akcelerometr a modul umožňující kdykoliv převzít kontrolu nad vozítkem, například při selhání programu nebo senzoru.
Vozítko z FEL ČVUT se dokáže v autonomním režimu teoreticky pohybovat až rychlostí 50 kilometrů za hodinu.
To jsme ovšem při ukázce v Národním technickém muzeu neviděli. Program i nastavení vozítka je v neustálém vývoji a vědci nechtěli dopustit případné selhání a újmu na vzácných exponátech. Než do reálného autonomního vozu usednou lidé, bude podobných testů jistě potřeba hodně.
Autonomní model ČVUT v číslechZákladem auta je model ECX Revenge 1/8 (ECX04000)
|