Muži se zodpovídali z přečinu usmrcení z nedbalosti, hrozilo jim až šest let vězení. „Obžalovaný nechal svého syna zcela bez dozoru na pozemku, kde volně pobíhali psi. Obžalovaný Horna je řádně nezajistil. K porušení povinností tady nepochybně došlo, ale nejde o porušení typu, že nechali dítě půl dne někde se zvířaty, která by si s ním dělala, co chtěla,“ uvedl předseda senátu David Arochi Vergara Schmuck.
Okresní soud vyměřil Miroslavu M. a Pavlu Hornovi stejné tresty, a to jeden rok a šest měsíců vězení s podmínkou na tři roky.
„Jejich odpovědnost byla prokázána,“ uvedla státní zástupkyně, která navrhla pro oba podmíněné tresty a odebrání většiny psů. O odebrání psů, ale soud nerozhodl.
„Zavírání zvířat je krajní řešení, aktuálně nejsou nebezpeční pro společnost,“ uvedl Schmuck.
Rozhodujícím důkazem byl znalecký posudek z oboru kynologie, který tvrdí, že došlo k závažnému porušení chovatelských pravidel. „Plná zodpovědnost padá ne na psy, ale na lidi, kteří měli zajistit dozor. Tragédii šlo velmi jednoduše zabránit. Fatálnímu následku může zabránit přítomnost dospělého,“ uvedla soudní znalkyně z oboru kynologie Naděžda Střelková.
Podle ní byli psi, když je na místě činu krátce po tragédii vyšetřovala, nervózní.
„Všichni psi přátelští rozhodně nebyli, neklid mezi nimi byl patrný. Důvodem byly stísněné podmínky,“ uvedla Střelková.
Naopak veterinář, který také zkoumal psy, nenašel žádné závažné nedostatky v jejich chovu. „Nezjistil jsem žádné závažné klinické problémy, žádné známky týrání u psů. Jejich reakce byly v normálu, klidně reagovali na povely majitele. Žádné patologické změny vidět nebyly, chov byl v pořádku. Na druhou stranu stačí, když psa něco vyprovokuje,“ uvedl veterinář.
Obžaloba viní otce, že nechal svého syna bez dozoru pobíhat po zahradě svého známého Pavla Horny, ke kterému si přijel vypůjčit vozík za auto (podrobnosti o případu zde). Horna podle spisu nese vinu, že své psy nezajistil a nechal je volně s malým chlapcem. V té době měl na zahradě osm psů velkých a středních hlídacích a pasteveckých plemen.
K neštěstí došlo, když oba muži připojovali na ulici před brankou za vozidlo vozík a dítě na chvíli ztratili z dohledu. Obžalovaní se hájili tím, že chlapec psy znal od malička a věděl, že je nesmí provokovat. To potvrdili i svědci, kteří je znali (více čtěte tady).
Podle soudní znalkyně z oboru kynologie ale ještě to, že si dítě se psy hraje, nezaručuje bezpečnost. „Psi při předchozích návštěvách dítě akceptovali. Muselo se něco stát, co psy přimělo k tomu, že reagovali jako na cizího. Psi, kteří jsou zvyklí žít ve smečkách, se učí od sebe, chovají se podle shodného vzorce. Dítě brali jako vetřelce. Pes, který je puštěný se smečkou na volno, se chová úplně jinak, než když je sám s člověkem,“ uvedla Střelková.
„Psy by možná stačilo okřiknout“
Útok se odehrál bez svědků. Proto jsou závěry soudních znalců tak důležité. Podle kynoložky útok vykazoval rysy loveckého útoku. „Psi jsou šelmy, jejich komunikačním prostředkem je tlama. Stačí, že pes chytí dítě za ruku, to se lekne a vytrhne, a to už může způsobit poranění. Kdyby byl přítomen chovatel, tak i hlasem na dálku by mohl útoku zabránit,“ uvedla kynoložka.
Také otázku, který ze psů zabíjel, je podle ní obtížné zodpovědět.
„S největší pravděpodobností to musel být pes, který nemá s dětmi zkušenosti. Jediného psa, kterého bych vyloučila, bylo čtyřměsíční štěně. Z ostatních psů, to mohl být kdokoli,“ uvedla Střelková.
20. září 2016 |
Smrtelný útok trval podle znalců v řádu vteřin. Chlapec vykrvácel po přerušení krčních žil a tepen. Pozdější poranění mohli způsobit další ze psů. Znalec z oboru soudního lékařství vyloučil verzi obhajoby, že chlapec před útokem zakopl, zranil se na čele a pes se v obraně ohnal.
Obhajoba navrhovala v obou případech zproštění obžaloby. „Byla to neočekávaná situace, proto nejde událost dávat někomu za vinu. Uložení jakéhokoli trestu by bylo nepřiměřené,“ uvedla obhájkyně otce mrtvého chlapce ještě před vynesením rozsudku.
V závěrečné řeči obžalovaný Miroslav M. řekl: „Kdyby to šlo, tak bych ten den vymazal. Ztratil jsem to nejcennější, co jsem měl, a ponesu si to po zbytek svého života. Nechci si připustit otázku, že jsem vinen, za co? Když nás jeho matka opustila, snažil jsem se mu dát vše. Nemohu být už potrestán víc, než co se stalo za těch pár vteřin.“
Rozsudek není pravomocný, obhájci a státní zástupkyně si nechali lhůtu na odvolání.
