Tuberkulóza zabíjí víc lidí než AIDS. Léků, které neničí sluch, je málo

Zkusíme vás vyléčit, ale může se stát, že ztratíte sluch. Takové poselství slyší ročně tisíce pacientů s tuberkulózou - jednou z opomíjených nemocí. Opomíjená je neprávem: Lékaři bez hranic ji označují za nejsmrtelnější infekční nemoc současnosti. Tuberkulóza zabíjí více lidí než AIDS a malárie dohromady.

Za dobu, co čtete úvod tohoto článku, na světě nejspíš zemřel jeden člověk na tuberkulózu. Nemoci, která je smrtelnější než AIDS, podlehne 1,8 milionu lidí ročně - neboli jeden každých osmnáct sekund.

Na AIDS je to 1,1 milionu lidí ročně, na malárii přes 400 tisíc.

Zní to jako vzdálená statistika odkudsi z Afriky - ale zkuste si vzpomenout na slovo migrace. A na četná prohlášení politiků, že pomáhat je třeba v zemích, kde lidé vzhledem k životním podmínkám váží dlouhou cestu za novou, údajně lepší budoucností. Všechno to spolu souvisí.

Funguje to tak, že kolem sebe jako obyvatel rozvojové země vidíte miliony lidí trpících tuberkulózou, spavou nemocí, ebolou nebo jiným neduhem. Mají mizivou šanci, že se uzdraví. A vtom vám pašerák lidí nabídne, že by znal cestu do Evropy, kde je blahobyt a ne tahle beznaděj.

Češi poslali Lékařům bez hranic rekordních 99 milionů

Pobočka organizace v ČR nepřijala žádné peníze od státu

• Čeští dárci přispěli loni Lékařům bez hranic částkou 98,6 milionů Kč. Celou tuto rekordní sumu tvoří příspěvky soukromých dárců.
• Organizace za to financovala pomoc v jedenácti zemích. Na zahraniční mise loni vyjelo 35 spolupracovníků Lékařů bez hranic (MSF).
• Tři miliony korun poslali Češi na krizovou sbírku v Nigérii.
• Celosvětově soukromé dary tvoří 90 % příjmů MSF, od vlád a mezivládních organizací plyne jen malá část. 80 % výdajů organizace musí jít přímo na humanitární pomoc.

Zdravotní podmínky jsou jen jedním z faktorů migrace, příliš často jako takový faktor ale nebývají zmiňovány.

Lékařka z mise: pacientům hrozí kvůli starým lékům ohluchnutí

Plicní lékařka Veronika Polcová se nedávno vrátila ze Svazijska, jihoafrické země s epidemií rezistentní tuberkulózy s koinfekcí HIV. Tuberkulózou se loni Lékaři bez hranic zabývali ve 24 zemích.

„Současná léčba je dlouhá, málo účinná a často způsobuje mnoho nežádoucích účinků, například trvalou hluchotu. Rezistentní typy se léčí mnohem obtížněji, léčba trvá dva roky a v rámci ní se aplikují injekce po dobu osmi měsíců i delší,“ popisuje.

Za ty dva roky pacient s rezistentní formou tuberkulózy dostane 240 injekcí a spolyká 15 tisíc pilulek - v průměru 20 denně.

Samozřejmě to znamená, že nepracuje, neživí rodinu a odcizí se od své komunity. Dostaví se psychické obtíže nebo zmíněná hluchota jako možný vedlejší účinek léčby, protože nejdostupnějšími léky jsou toxické přípravky ze 60. let. Na konci martyria je jen třinácti- až padesátiprocentní šance - podle konkrétního kmene nemoci - že léčba pacientovi zachrání život.

Po půlstoletí je nový lék. Ale jen pro zlomek nemocných

Potíž s léčbou je ta, že tuberkulóza je opomíjenou nemocí. Půl století na ni nevznikl nový lék, který by byl šetrnější než přípravky ze 60. let.

„Opomíjenými nemocemi totiž trpí především lidé v chudších zemích, kteří nejsou pro farmaceutický průmysl zajímaví, hlavně proto, že nepředstavují zdroj závratných příjmů,“ popisuje šéf české pobočky Lékařů bez hranic Pavel Gruber. O nákladnosti a složitosti výzkumu a vývoje nových léků ví své, Lékaři bez hranic se na nich podílejí.

„Problémem je, že farmaceutický průmysl nezveřejňuje, kolik investuje do vývoje nových léků, a proto je obtížné odhadnout, kdy je zisk ještě férový. Existují případy, kdy prodejní cena jedné pilulky převyšuje její výrobní cenu tisíckrát,“ píše Gruber v úvodu výroční zprávy za rok 2016.

Plicní lékařka Veronika Polcová s jedním ze svých pacientů ve Svazijsku, kde byla na své předešlé misi s Lékaři bez hranic

Bedaquilin a delamanid, nové léky na tuberkulózu, jsou nejen drahé, ale i nedostupné. Výrobci je zatím neregistrovali v řadě zasažených zemí, přesně tam, kde je léků nejvíc třeba. Loni se léků vyvinutých ve 21. století dočkalo jen pět procent pacientů (4 800 lidí) z těch, kteří je potřebovali.

Léčba se tak často začíná s léčivy ze 60. let, takže lékaři na počátku seznamují pacienty s riziky. „Každý pacient musí dát souhlas s léčbou. I přes zmíněná rizika trvalého poškození zdraví s léčbou pacient téměř vždy souhlasí, protože úmrtnost na dané onemocnění je vysoká,“ řekla iDNES.cz Veronika Polcová, která má za sebou už několik zahraničních misí se zaměřením na léčbu tuberkulózy.

Při léčbě lékaři opakovaně podrobují testu sluch nemocných. „Pokud se začne zhoršovat, přerušíme léčbu, kontaktujeme experty na léčbu tuberkulózy a pokud máme k dispozici nové léky, začneme pacienty léčit těmi novými,“ vysvětluje Polcová postup léčby.

Ve Svazijsku na vlastní oči viděla velké textilky, v nichž pracují stovky dělníků bez ventilace. Prostředí je tak ideální pro šíření „eboly s křídly“, jak se rezistentním formám tuberkulózy také říká. Lékaři vysvětlovali provozovatelům textilek, jak mohou ventilací zachránit dělníkům životy.

A nebo aspoň sluch, aby se pak dělníci s lékaři nesešli na kurzech znakové řeči, které se pro ohluchnuvší pacienty a jejich rodiny pořádají.