Premiérovým zlatem tak vrcholí cesta jednoho z mladších, ale předních španělských klubů za uznáním. Možná se konečně začne místo trojky mluvit o velké španělské čtyřce.
Už v minulých letech byla Valencia skvělá, na podzim 2015 dlouho neporazitelná v lize i v Eurocupu. K žádné trofeji ale klub z Costa del Azahar loni na jaře nedokráčel.
V této sezoně znovu útočila. Pohybovala se v popředí v nejvyšší domácí soutěži i v Eurocupu, v Copa del Rey podlehla až ve finále Realu. Do domovské haly Fuente de San Luis chodí 8 500 diváků skoro výhradně na výhry.
Jenže pak došlo na třetí eurocupové finále a dost nemilou výjimku. Konkurenční Unicaja Málaga zaskočila v závěru Valencii a dokonalým obratem ze stavu 43:56 na konečných 63:58 si Eurocup (a s ním i vstupenku do Euroligy) v soupeřově aréně přivlastnila.
Třicet let slávy Valencie Basket:
A když se následně v samotném závěru základní části španělské ACB propadla Valencia z čela na třetí příčku, zdálo se, že to znovu nebude její rok.
Ale tým kolem kapitána Rafy Martíneze, dlouholetého španělského reprezentanta Ferdanda San Emeteria či černohorského pivota Bojana Dubljeviče uspěl.
Rozklíženou Barcelonu přehrál 2:1 na zápasy. A upřímně - jiný výsledek by byl překvapením. Tenhle rok zkrátka Kataláncům vůbec nevyšel, na Valencii neměli protizbraně.
V semifinále pokořil klub vyznávající oranžovou barvu Baskonii 3:1 na zápasy, a zajistil si divokou kartu pro příští euroligovou sezonu. Klíčový byl už úvodní duel ve Vitorii, Valencia ho vybojovala 83:82.
Ve finále sice Valencia první duel s Realem Madrid ztratila 81:87, když nezastavila Sergia Llulla a Rudyho Fernándeze, ale jakmile ve druhém souboji uspěla 86:79, rázem byla favoritem. Protože se vracela domů a tam, jak už víme, neprohrává.
To se potvrdilo, po jasných vítězstvích 81:64 a 87:76 se mohlo slavit.
Závěrečné momenty čtvrtého finále:
Valencia ukončila dvouletou vládu Realu, po sedmi letech vyhrál někdo jiný než madridsko-barcelonská dvojka (v roce 2010 slavila Baskonia).
S oslavami skončila éra trenéra Pedra Martíneze, nejúspěšnější dvouletka v klubových dějinách. Ve Valencii o Martíneze dál stáli, jenže on hledal „nové výzvy“. Byl považován za spolufavorita na pozici v Barceloně, ta ale sáhla po Sitovi Alonsovi z Baskonie. Martínez patrně míří do Ruska, zájem mají Chimki Moskevská oblast i Lokomotiv Kubáň Krasnodar.
Nová trenérská kapitola má jméno Txus Vidorreta. Tenhle muž se v právě končícím ročníku zviditelnil na lavičce Iberostar Tenerife, když celek bez hvězd dostal k triumfu v Lize mistrů.
Pro Euroligu už má první posilu. Zatím ne hvězdnou, ale co není... Do Valencie totiž míří obří devatenáctiletý pivot Tryggvi Hlinason, naděje stále úspěšnějšího islandského basketbalu.
