Po prosincovém přepadení a operaci pořezané ruky Kvitová nemohla trénovat jako jindy. Úkolem V&V najednou nebylo ladit její formu na turnaje, ale povzbuzovat ji, pomáhat jí s rehabilitací nebo ji vozit na kontroly.
„Nemuseli jsme ji nutit. Od prvního dne byla rozhodnutá, že se chce vrátit,“ lebedil si Vaněk v rozhovoru s reportérem Karlem Knapem. „Od začátku jsem fungoval spíš jako řidič. Tenis se trénovat nedal. Pomáhal jsem ji odvézt za doktorem, strávil jsem s ní hodně času,“ dodal.
Nyní devětatřicetiletý Vaněk převzal Kvitovou loni na podzim, kdy vyšetření odhalilo únavovou zlomeninu v její noze. Než se s dvojnásobnou wimbledonskou šampionkou mohl pustit do práce, přepadl ji v prostějovském bytě dosud neznámý pachatel a zle jí poranil levačku, která je pro výkon jejího povolání naprosto klíčová.
„Spadl jsem do toho rovnýma nohama. Byl jsem doma a dozvěděl jsem se to z novin. Musel jsem se rychle srovnat s realitou. Nepřemýšlel jsem, co by mohlo být. Šlo o to, jestli vůbec bude moct hýbat rukou a vrátit se. Plány jsem dal na stranu. Bojujeme s tím, co máme,“ popisoval.
Vaněk Kvitovou poprvé sledoval z její hráčské lóže při opravdovém zápase až nedávno při prvním kole Roland Garros v Paříži, půl roku poté, co jej Kvitová najala.
„Návrat byl emotivní,“ přiznal. „Měli jsme slzy v očích. Když odjeli z kurtů a já tři hodiny po zápase zůstal sám, všechno na mě padlo, celých těch pět měsíců. Byli jsme psychicky vyčerpaní. I Petra.“ Coby profesionál to sám Vaněk dotáhl na 74. místo žebříčku ATP, loni pomohl Karolíně Plíškové k postupu do finále US Open a ke kvalifikaci na Turnaj mistryň.
Bývalý triatlonista David Vydra na sebe nejvíc upozornil coby trenér Tomáše Berdycha. Společně s tenisovým koučem Tomášem Krupou přispěli k jeho účasti ve finále Wimbledonu, výšlapu do Top 10 a dlouhému pobytu mezi absolutní špičkou.
Předloni pak nastoupil do týmu ke Kvitové, stal se jejím důvěrníkem. Tenistka mu za jeho podporu děkovala třeba po zisku olympijského bronzu v Riu. Skoro vždy ho provází dobrá nálada, kterou zdárně přenáší i na ni. To se potvrdilo i při soustředěních během rehabilitace.
„Výhoda byla, že jsme jezdili ve třech,“ potvrdil Vydra. „Hráli jsme nohejbálky, ping pong, badminton. Když nám to okolnosti dovolily, něco jsme přidali. Měli jsme spoustu času. Byli jsme ochotní třeba dva roky trénovat. Šli jsme postupně, Péťu nemusíš nutit. Relativně tupá práce jí tolik nevadí. Začala trošku přibírat na váze, což je pro holku motivace sama o sobě.“
„Dvakrát jsme byli na Kanárech, dvakrát v Monte Carlu,“ doplnil ho Vaněk. „Vždycky spolu, stmelilo nás to. Deset patnáct minut jsem se věnovali tenisu. Pro hráče jejích kvalit je opruz si nadhazovat míček pořád dokola. Vymýšleli jsme hry, stínovali jsme pohyb, přidávali jsme po pěti deseti minutách tenisu. Nejdřív s pravou rukou, stínovali jsme bekhend, potom levou s molitanovým míčkem, lehkým tenisákem, pak jsme pinkali na malé hřiště s normálním balonem. Petra není hráčka, která by údery potřebovala obehrávat. Díky tomu jsme se mohli vrátit tak brzo. Do Paříže jela po čtyřech trénincích. Zvládla to tam velice důstojně, jiný hráč s menším talentem by potřeboval k oprášení úderů o dva měsíce víc.“
Vydra v exkluzivním rozhovoru pro iDNES.cz popsal vůli Kvitové i drobné radosti i starosti během léčby: „Vozíme si vlastní kávovar, abychom si dělali to naše kafe. Chytáme se malých věcí. Starosti jsou koření života, záleží na tom, jak se k nim postavíte. My jsme se snažili stát proti nim čelem. Pro mě to byla obrovská zkušenost. Nikdy se nevzdávat! Péťa všechno dělala na hraně rizika nebo i za ní. Když měla ruku zvednout šestkrát, ona ji zvedla osmkrát. Všechno přeháněla. Buď, anebo. Pořád jsme byli na telefonu s doktorem, pouštěli jsme mu videa, aby byl v obraze.“
Celý rozhovor s Jiřím Vaňkem a Davidem Vydrou:
Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvŽe Kvitová není panenka z cukrové vaty, se názorně projevilo právě v uplynulých měsících. A svědčí o tom i drsná zkouška, kterou na ni nastražili Vaněk a Vydra.
Aby jí z mysli vyhnali obavy o vlastní bezpečnost po prosincovém přepadení, nechali ji sledovat třeba i thrillery s drsnějšími scénami. Načež své nemilosrdné metody ještě vyšperkovali.
„Někdy v únoru jsme se dohodli, že Pétě budeme v noci ťukat na okno a strašit ji,“ líčil Vydra. „Jak byla zapálená do své snahy o comeback, brala to jako věc, která jí může pomoct,“ řekl Vaněk. „Musím přiznat, že kdyby někdo udělal něco podobného mně, podělal bych se strachy.“
Velký comeback na Roland Garros je minulostí, co dál? Kvitovou teď čeká oblíbená travnatá část sezony. S červencem přijde její oblíbený Wimbledon, tenisový grandslamový svátek, kde už dvakrát triumfovala.
„Co se týče cílů, všechno se bude odvíjet od stavu její ruky,“ přiznal Vydra. „Teď jsme na osmdesáti procentech, dalších deset přijde třeba za půl roku. Nebo ne.“
Petra Kvitová, exkluzivní rozhovoruž v pátek ve 12.30  |
„Petra má výhodu, že je skvělá hráčka, budeme dostávat volné karty na turnaje. Nemusíme se dopředu hlásit, třeba v pátek se na poslední chvíli rozhodneme - jedeme. Jdeme od turnaje na turnaj. Program musí být volnější, zároveň ale potřebuje hrát zápasy. Nemůže donekonečna trénovat. Musíme hodně dbát na ruku, to je priorita. Když sezonu zakončíme bez komplikací s rukou, bylo by to největší vítězství. Pak výsledky přijdou,“ věří Vaněk.
A co onen zmiňovaný Wimbledon, pánové?
„Nikde není psáno, že ji ruka nezačne bolet teď na trávě. Ukončí sezonu a řekne: Končím, nejde to. Nevíme, jestli bude příští rok pokračovat,“ nevykrucuje se Vydra.
„Viděl jsem, jak rozkvetla v Paříži při prvním zápase. Oproti tréninku přidala třicet procent. Úplně jsem žasnul. Ve Wimbledonu uvidíme. S každým vítězstvím roste sebedůvěra. Petra se těší. Mluví o tom jako o svátku. Třeba tam vydržíme dva týdny,“ přeje si Vaněk.
Dva týdny = úspěch. V sobotu 15. července se koná v All England Clubu finále.
Podívejte se na upoutávku na exkluzivní rozhovor s Petrou Kvitovou:
