Od kdy konkrétně jste věděla, že je to na vašich bedrech?
Byla jsem oslovená dva měsíce před konáním akce. Hned jsem zavolala Matyášovi Vordovi a Tomášovi Karbanovi, bez nichž bych do toho nešla. Během dvou dnů jsme se sešli s Petrou Žikovskou z IFPI a řekli jsme si základní představy a požadavky, na kterých jsme se potom snažili stavět.
Proč jste se do toho vlastně pustila? Byla to spíš touha vyzkoušet si něco velkého, nebo samaritánství ve smyslu „pojďme letošní ročník zachránit“?
Plně jsem si uvědomovala, že jde trošku o danajský dar a je velká šance, že ta akce může dopadnout špatně, i přesto mi přišlo důležité, aby se uskutečnila. Měla jsem informaci, že pokud do toho nepůjdeme, s největší pravděpodobností ten večer nebude. Umělci, kteří vydali desky, by měli mít možnost být za ně oceněni v letošním roce, i v těch nadcházejících. A myslím, že kdyby se letos udělala pauza, mohla by trvat napořád, stejně jako u slovenských Cen Aurel. Zároveň by mi přišlo nevhodné a nedůstojné, aby se udílení hudebního ocenění přesunulo z koncertního pódia na tiskovou konferenci a jen se vyhlásily výsledky.
Společné vystoupení Davida Kollera a Prago Union, Ceny Anděl (22. května 2017)
Co bylo na těch přípravách nejtěžší?
Byli jsme požádáni o pomoc s produkční stránkou akce, na kterou nebyl v podstatě žádný čas a peníze a jako místo konání byl určený Lucerna Music Bar. Nejtěžší na přípravách a večeru samotném tedy bylo zvládnout vše v určených finančních, časových a prostorových možnostech.
Objevilo se něco, co jste nečekali?
Neměli jsme moc času přemýšlet nad očekáváními, prostě jsme ze dne na den skočili do kolotoče, který se teprve teď pomalu dotáčí. Myslím, že to bylo dost těžké pro všechny zúčastněné. Česká televize se dostala do prostoru, který je pro kamery prý více než složitý. Také byla zvyklá pracovat přes deset let s Leškem Wronkou a určitě už byli sehraní. Najednou museli během dvou měsíců dát dohromady pořad s lidmi, kteří mají úplně jiný způsob práce. Chtělo to spoustu kompromisů a důvěry na všech stranách. To mě asi v první chvíli nenapadlo, že nejde jen o samotnou událost v klubu, ale také o televizní pořad, který s sebou přináší různá omezení.
Na letošní Anděly se následně snesla všeobecná chvála. Přesto, co mohlo být lepší, kdyby bylo o trochu víc času nebo peněz?
Většina věcí mohla být lepších. Tedy kromě předávajících, vystupujících, hostů a výsledné atmosféry. Vystupující i předávající byli bez výjimky lidé, kteří do těchto rolí patří. Paradoxně pro nás absence sponzorů měla i tenhle pozitivní dopad, ten večer se nevyměňovala hudba za peníze, „nebarteroval“ se sál za vkus a zdá se, že jsme se vyhnuli i zpochybňovaní výsledků nebo dohadům o tom, kdo prodal více desek. Za to jsem moc ráda.
Závěrečné číslo Andělů - Slunečný hrob jako pocta Radimu Hladíkovi
S jakým přístupem jste se setkala u muzikantů, kteří v přenosu vystoupili?
Při domlouvání jednotlivých vystupujících a předávajících jsem zjistila, že na Cenách Anděl a jejich osudu hudebníkům samotným záleží a bez nároku na honorář každý přispěje k jejich udržení tím, čím může. Moc nám pomohla i vydavatelství a IFPI. Je vždycky fajn, když všichni táhnou za jeden provaz. Hrdá jsem taky na všechny, kteří ty dva měsíce pracovali na tom, aby předávání dopadlo co nejlépe a nic za to nechtěli. Pokud platí, že v „nouzi“ poznáš přítele, tak my jsme obklopení v podstatě jenom přáteli.
Můžete prozradit, jaký rozpočet ten večer měl?
Řádově byl rozpočet na letošní ročník pětadvacetkrát menší než obvykle.
Tento týden byla uzávěrka přihlášek k pořádání příštího ročníku. Hlásíte se?
Ano.
Jaká je vaše představa dokonalého ceremoniálu?
Myslím, že Ceny Anděl zasluhují větší oslavu, než tomu bylo letos. A tím nemyslím pompéznější a nablýskanější, ale prostorově a technicky pohodlnější.
Mluvilo se mimo jiné o tom, že by se spojily žánrové a „velké“ ceny. Je to podle vás cesta, kudy by se Andělé měli vydat?
Už slova „žánrové“ a „velké“ ceny vedle sebe nevypadají smysluplně. Myslím, že je těžké najít systém, který by smysl dával. Jakákoli deska může být nominována na „velké“ Anděly, zároveň všichni cítíme, že je třeba brát ohledy na žánry, které asi nebudou nikdy mít takovou mainstreamovou podporu, aby „velkého“ Anděla získaly. Bylo by to na dlouhé povídání, takže jen stručně – tak striktní oddělení předávání těchto dvou cen se mi nelíbí. Žánrové ceny by se neměly přehlížet, ale nesouhlasím příliš s jejich nynější podobou. Když se podíváme, kolik desek v jednotlivých žánrech daný rok vyjde a z kolika se tak vybírají nominace, postrádám u některých smysl tohoto ocenění.
Kdo dokoukal televizní přenos až do závěrečných titulků, mohl si u dekorací všimnout jména Ewy Farné. Jakou roli v tom hrála?
Ta hlavní dekorace, která tam byla, tedy svítící ledkové míčky, je Ewy Farné a na Anděly nám ji zdarma půjčila, přestože ji tím pádem postrádala na svém nedělním koncertu. Což myslím hezky ilustruje, v jakém duchu ty letošní Ceny Anděl byly.
