Kluk ze severozápadního Skotska, který se stal světovou hvězdou. Danny...

Kluk ze severozápadního Skotska, který se stal světovou hvězdou. Danny MacAskill vsadil na lásku k biketrialu a uspěl. | foto: Jan Kasl/Red Bull Content Pool

Jako dítě jsem na kole terorizoval policii, říká biketrialista MacAskill

  • 3
Psali o něm v New York Times, před pěti lety v Londýně nesl olympijskou pochodeň a časopis National Geographic ho v roce 2012 zařadil do nominace na Dobrodruha roku. Danny MacAskill se živí tím, co ho baví – jezdí na kole. A jezdí na něm úžasně.

Patří do skupiny biketrialistů – mužů, kteří se na kole baví a přitom se nechávají natáčet. Jeho videa na YouTube dosahují třiceti milionů zhlédnutí. Se svou show Drop’n’Roll dorazil Danny MacAskill letos i do Češka, když neokázalými triky ozdobil doprovodný program Světového poháru horských kol v Novém Městě na Moravě. Právě tady vznikal náš rozhovor.

Váš život se dá rozdělit na dvě části, před a po YouTube. Jaké jste měl dětství?
Vyrostl jsem na malém ostrově Skye na severozápadě Skotska. Nebylo tam moc co dělat, tak jsem trávil čas s přáteli, jezdil na kole po ulicích nebo po horách. A když mi bylo asi jedenáct, dozvěděl jsem se o biketrialu.

Hned jste věděl, že je to něco pro vás?
Okamžitě. Od té doby už jsem to dělal každý den. Když jsem pak ukončil školu a přesunul se do obchodu s koly, pomáhal jsem tam jako opravář se vším možným. Ale nikdy jsem nepřestal jezdit na kole. Sice jsem nikdy nezávodil, ale pořád jsem zkoušel nové triky a už v roce 2005 se mnou kamarád natočil jedno malé video – Aviemore. Za pár let ho zhlédl milion lidí, ale nic extra. Pak přišel rok 2009.

Přesněji 19. duben roku 2009 a video Inspired Bicycles.
Přesně tak. Žil jsem v Edinburghu, stále si jezdil spíš tak pro sebe a pro zábavu. Jasně, dělal jsem sice pár show po Skotsku, ale nic velkého. Jenže to video, které jsme tehdy vydali, najednou všechno převrátilo. Nikdy jsem nesnil o tom, že budu profesionální biker a najednou jsem jím byl. Lidi mi hned začali psát, napodobovat mě, posílat svá videa a já podepsal sponzorství s Red Bullem, Continentalem, POC, GoPro nebo Endurou.

Nepřišel jste o nezávislost?
Mám štěstí, že mě sponzoři nechávají dělat to, co chci já. Není to tak, že by mi něco nařizovali. Naslouchají mi, a já tak můžu stále pracovat s kamarády, se kterými jsem s videi začínal. Cestuju po světě, bavím lidi a nemám si na co stěžovat.

Očekával jste, že video Inspired Bicycles bude takovým úspěchem? Vždyť už ho zhlédlo osmatřicet milionů lidí.
Vůbec ne. Vážně jsem chtěl jen nafilmovat, jak trávím čas v Edinburghu. Měl jsem velké štěstí, že jsem bydlel s kamarádem, který byl skvělým kameramanem. Věděl jsem, že to natočí parádně, a to se potvrdilo. Přesně totiž ve videu znázornil můj styl ježdění i to, čeho jsem na kole schopný. Sám jsem se toho během natáčení dost naučil – zkoušel jsem některé věci třeba stokrát dokola a musel jsem být trpělivý. Naučil jsem se taky to, že když tvoříte hodnotu, která má za něco stát, vyžádá si to dost času. Ale opravdu to pak funguje, lidé to při sledování ocení.

Poprvé jste na kolo nasedl ve čtyřech letech. Byl jste odmala ten typ, který hned zkoušel triky, skákal na zadním?

To ne. V té době jsem jen tak brázdil ulice, jezdil po zahradě. Měl jsem spoustu energie, kterou jsem začal už v té době vkládat do kola. Postupně jsem se učil jezdit po zadním, pak po předním a terorizoval jsem místní policii, za což jsem se x krát dostal do maléru. Vážně, kolikrát za mnou jelo policejní auto s rozsvíceným majákem! (směje se) Dungevan je fakt malé město, takže jsem dělal ty klasické klučičí věci.

Ale nikdy jste nechtěl na kole závodit?
Náš ostrov je tak odříznutý, že všechny závody byly stovky kilometrů daleko. A když budu upřímný, ani jako malé dítě jsem nebyl nejsoutěživějším klukem na světě. Necítil jsem potřebu porážet své kamarády. Bylo mi jedno, jestli vyhraju já, nebo oni. Mám rád, když je ježdění uvolněnější, kreativnější, když během něj můžu pokecat s kamarády. Biketrial je pro mě jedna velká hra se sluchátky na uších. Pořád dělám triky, se kterými jsem začínal před patnácti lety, a pořád mě to baví.

Ve volném čase vyrazím na kole do lesa

Říká se o vás, že úplně nevyhledáváte mediální pozornost.
Záleží, jak jsem na tom s časem. Mám spoustu projektů a natáčení, tak to není lehké skloubit. Ale vím, že jsem důležitý pro naši komunitu. Nehledám slávu, ale je skvělé, že má videa oslovují lidi a oni pak třeba některé triky sami zkoušejí. To je inspirující, ale mediální pozornost opravdu nehledám.

Přesto jste se i díky médiím stal známým po celém světě. Čeho si nejvíc užíváte jako profesionální biker?
Toho, že můžu jezdit na kole, to je velký bonus. (zasměje se) Ale je to zvláštní, protože teď na kole jezdím daleko méně, než když jsem pracoval v obchodě. Strašně moc času totiž trávím na cestách. Mám například show, kde vystupuju patnáct minut a mám hotovo. Pak sednu na letadlo a letím pryč.

Po světě má miliony fanoušků. V Česku také. V Novém Městě byl hvězdou doprovodného programu Světového poháru horských kol.

Na kole zvládne Danny MacAskill neuvěřitelné kousky. Předvedl je i v Novém Městě.

Takže ztráta volného času vás mrzí nejvíc?

Asi ano, ale není to tak, že bych si stěžoval, to v žádném případě. Nikdy jsem ani nesnil o životě, který aktuálně mám. Mám na sebe dost času například v zimě, kdy se vracím domů, ale užívám si i volný čas mezi vystoupeními. Když to jen jde, vyjedu si někam do lesa, to mě baví.

Na kole jste procestoval celou zeměkouli. Máte ještě nějaký sen, kam byste se chtěl vydat?
Na seznamu jich mám pořád ještě dost. Ale ten seznam je hodně tajný.

Co je na jeho vrcholu, asi neprozradíte, že?
Ooo, to nemůžu. Ale bude to asi něco, na čem budu pracovat příště. Projekty, na kterých zrovna dělám, nebo je mám v plánu, rád nechávám v tajnosti do poslední chvíle, což v době Instagramů není úplně jednoduché. Ale rád se někam vypařím, tam pracuju na novém projektu a vrátím se s něčím, co je pro naši scénu nové, nebo je to nové alespoň pro mě. Takže musíte počkat a uvidíte.

Na kterou svou cestu jste zatím nejvíc pyšný?
Těžká otázka. Mám štěstí, že jsem navštívil spoustu nádherných míst. Nedávno jsem byl například na Kilimandžáru, což bylo úžasné, o něco dobrodružnější, než na co jsem zvyklý. A nevím, jestli pyšný, ale jedna z nejlepších věcí, kterou jsem na biku zažil, bylo ježdění s Martynem Ashtonem, jedním z mých dětských hrdinů. Při jedné show před čtyřmi roky si bohužel vážně poranil páteř, ale před dvěma roky se vrátil na speciálně upravené kolo a já u toho byl. To pro mě bylo něco speciálního. Den, na který nikdy nezapomenu.

Došlo za ty dva roky, co se ke kolu Ashton vrátil, k pokroku v léčbě?

Ani ne. Je na vozíku a stav je stabilní. I přesto, že mu ten pád změnil život, si užívá každého dne. Musel se adaptovat a zvládl to úžasně, znovu je inspirací. Snad se jednou najde léčba, která mu pomůže, postaví ho na nohy a on s námi zase bude moct dělat triky.

To mě přivádí k otázce: Je biketrial nebezpečný?
Je. I stolní tenis je nebezpečný. Jasně, některé sporty jsou horší, ale trial je někde mezi. Děláme triky, ale na každou úroveň se dostáváte postupně. Na začátku je důležité zůstávat alespoň jedním kolem spojený se zemí a s každým dalším trikem už si jste jistější a jistější. Jasně, když pak filmujete, jdete do toho po hlavě, to nezastírám.

Máte někdy na kole strach?
Samozřejmě. Největší strach mám, když dělám něco nového. Někteří cyklisté se s tím vyrovnávají lépe, pro mě je to však dost těžké. Trvá mi třeba dvě hodiny, než se k tomu odhodlám. A když už to zvládnu poprvé, i přestože spadnu, vím, co bylo špatně a další pokus už je lepší.

Jak dlouho vám trvá naučit se nový trik?
U každého triku je to jiné, ale často se ho učím celý den. Někdy si ho dokonce i nakreslím a spočítám, jak by měl asi vypadat. Pořádně si to promyslím, přesto je ten první pokus dost děsivý.

Vaše videa trvají průměrně pět až deset minut. Kolik času vám zabere plánování a kolik samotné natáčení?
To je různé. Třeba video The Ridge vypadá, že má úplně epickou produkci, ale celé to zabralo třeba šest nebo sedm dnů. Vážně to bylo dost jednoduché ježdění, sice spousta chůze, ale ježdění bylo opravdu jednoduché. Pak je tady video Wee Day Out, které trvalo šest měsíců plánování a natáčení. Pracovali jsme v blocích, některé triky jsme dělali například pět dnů. U každého videa se snažím, aby bylo jiné než to předchozí. Jasně, na každém jsou podobné prvky, ale třeba Wee Day Out je zábavné, kdežto The Ridge dost pomalé. Mám rád, když si má videa pouštějí i lidé, kteří nedělají trial. Najdou tam krásnou přírodu nebo například vlak z Harryho Pottera, se kterým se ztotožní a baví je to víc.

Ve vašem podání vypadají všechny triky opravdu jednoduše. Se kterým jste se hodně natrápil?
Jedna z nejtěžších věcí, kterou jsem kdy dělal, byl skok na válec sena, který se kutálel z kopce dolů. Ono se to nezdá, ale když se válel z kopce, točila se moje kola opačně. Takže když zabrzdíte, jedete dopředu, když zatáčíte, je to jako couvání v autě. Na hlavu to bylo fakt něco šíleného, pořád jsem padal, ale byla to velká sranda.

V silniční cyklistice baví fanoušky různými triky a jízdou po zadním kole Peter Sagan. Myslíte, že by dokázal i to, co vy?
Petra mám rád. Je skvělý v tom, že i na největších závodech baví lidi. Viděl jsem ho, jak jednou vyskočil s kolem na auto. Má na kole skvělou techniku a jsem si jistý, že kdyby trénoval, byl by v trialu skvělý. Ale nejsem si jistý, jestli by to fungovalo i opačně. Jestli bych s ním já dokázal soupeřit ve spurtech a v kopcích. Možná kdybyste mi dali deset let tréninku a já se mohl vrátit o pár let zpět.

,