Je sobotní časné ráno, na louce se ještě drží rosa a sekáči u stavení naposledy kontrolují kosy. Podle těch nejzkušenějších se toho ale teď už moc napravit nedá. Nejdůležitější je totiž správné naklepání, které trvá i tři hodiny. Dobře připravená kosa se pak nemusí při soutěži vůbec brousit, což znamená úsporu cenných vteřin. A že se každá vteřina počítá, ukáže už za chvíli oblastní i republiková soutěž v kosení louky.
Na mírném svahu vedle místního golfového hřiště čekají na soutěžící pečlivě připravené čtverce vysoké trávy. Organizátoři na louce vysekali desítky závodních ploch o rozloze jednoho aru (10 krát 10 metrů).
Obhlédnutí čtverce trávy, protažení, poslední kontrola kosy a jde se do akce. Když vzduchem prolétne klapnutí dvou dřev o sebe, která tradičně na venkově nahrazují startovací pistoli, dává se první pětice sekáčů do práce. A hned od začátku nasazují vražedné tempo. Fandění přihlížejících, kterých se v Nebeské Rybné sešlo na šest stovek, protíná pravidelný svist ostří. Jenže čas 6,5 minuty na nejlepší stačit nebude. Nejrychlejší místní sekáč zvládne 100 metrů čtverečních pokosit za 5 minut a 9 vteřin.
„Celoročně seču doma v sadech. Práce s kosou mě baví. Loni jsem si nechal udělat u truhláře silnější kosisko (násadu, pozn. red.), protože se mi zdálo, že ty normální se prohýbají. Kosu mi klepe švagr. Když je dobře naklepaná kosa a nejsou žádné krtičáky, jde to krásně,“ pochvaloval si vylosovaný čtverec louky Jaroslav Šrefl z Přímu na Rychnovsku, který svým bleskovým pokosem ovládl místní kategorii Orlický sekáč.
Jenže v celorepublikovém mistrovství tolik štěstí neměl. Narazil hned na několik krtinců a musel brousit, což ho stálo přes půl minuty. V soutěži o nejlepšího sekáče Česka se však málem otřásla i čtyřminutová hranice. Miroslav Šobr ze Strakonic zvládl pokosit ar za 4 minuty a 5 vteřin.
„Dneska je moc dobrá tráva na sečení. Myslím, že nejlepší za čtyři roky, co sem jezdím,“ vydal ze sebe hned po výkonu, když se ještě mohutně vydýchával ze závodního tempa. Na rozdíl od první kategorie, která startovala po osmé hodině ráno a mohla tak těžit z výhody vlhčí trávy, měli sekáči v národním mistrovství porost už proschlý. „Sice se normálně seká za vlhka nebo i v mírném dešti, ale když jde o čas, je sušší tráva výhodou. Lépe lítá a jde to rychleji,“ vysvětlil.
Ani jeho čas ale na vítězství nestačil. Kromě rychlosti totiž porotci hodnotili také kvalitu strniště a řádků pokosené trávy. Kvůli třicetivteřinové penalizaci tak Miroslav Šobr spadl na druhé místo za mnohonásobného vítěze sekáčských mistrovství Františka Šmolíka z Radošic na Plzeňsku. Oba borci byli od začátku favority soutěže a jejich tanec s kosou potvrdil očekávání. „Tohle je absolutně nejlepší sekáč v Česku, když nevyhraje bude nejhůř druhý,“ tipoval Šmolíkovo umístění před začátkem soutěže hlavní pořadatel Josef Jehlička.
„Františku, teď jde o všechno, musíš zabrat. Nech tam duši,“ volal na něj před startem. „Spíš tam nechám plíce,“ odvětil mu šedesátiletý muž, který loni vyhrál všechny sekáčské akce, kterých se zúčastnil.
Rivalové. Dva nejlepší sekáči Česka se popichují před začátkem závodu.
Když zazněl startovací signál, jako by soutěžící přepnuli to strojového módu. V absolutním soustředění na sobě nenechávali nic znát, i když na ně okolo stojící fanoušci povzbuzujícně volali a za zády jim hrála živá hudba místního sboru z Rokytnice v Orlických horách. Třímetrový záběr kosy rovnal trávu do úhledných řádků a když František Šmolík dosekal, svalil se na zem jako vrcholový sportovec po olympijském závodě. Ještě několik minut rozdýchával výkon, který ho díky preciznímu pokosu vyšvihl s časem 4:26 na první místo.
„Je hrozně suchý vzduch. Divákům to tak nepřijde, protože trochu fouká, ale když sečete, je to horší,“ svěřil se po chvíli nejlepší sekáč Česka. Doma má krávy a seče jim kosou trávu každý den. Je to prý příjemná změna oproti traktoru a dobrý fyzický trénink, který ho v šedesáti letech udržuje ve výborné formě.
Do obou soutěží nastoupilo v Nebeské Rybné 16 mužů. Ve svých kategoriích soutěžily také 3 děti a 9 žen. Srovnání časů s loňskými ročníky však pořadatelé odmítají. Každý rok je totiž jiná tráva. Na rychlost má vliv hustota porostu, výška i vlhkost.
„Hlavně to je zábava. Důležité je ukázat lidem toho řemeslo, protože už je vidět málo. Chlapi, co sem jezdí, říkají, že je to možná jedna z největších akcí v České republice,“ dodal Josef Jehlička.
