Táta byl ožralec, konečně chcípnul, vypráví odsouzená Lenka

  • 46
Lenka zná vězení jako své boty. Zavřená byla už za prezidenta Klause a ven se tehdy dostala jen díky amnestii. Má pět už dospělých dětí a dvě nezletilé v dětském domově, a protože neplatila alimenty, ocitla se za mřížemi potřetí.

„Srdce mě táhne za dětmi, ale nemám kde bydlet, až mě pustí, budu shánět ubytovnu,“ řekla pětačtyřicetiletá Lenka v televizním dokumentu Holky pod zámkem.

Odmalička ji vychovávala babička s dědečkem, matku vůbec nepoznala. „Táta byl ožralec, ten už konečně chcípnul. Ano, jsou to silná slova, ale co mi dal do života? Akorát chlast a ještě něco, o čem se nemůžu zmínit,“ líčila své dětství spoluvězenkyni, která přesto pátrala dál: „Bil tě?“

„To ne, ale trošku jiným způsobem,“ naznačila odsouzená Lenka a spoluvězenkyni to došlo: „To tě jako normálně obtěžoval? A proč jsi to nenahlásila.“

„Jak jsem to mohla nahlásit, když mi byly tři nebo čtyři roky?“ řekla smutně Lenka a dodala, že to řešila babička, ale stejně se nic nezměnilo.

Marie přepadávala lidi

Odstrašující příběh vylíčily divákům i dvě holky s podobným osudem. Obě dostaly za mříže drogy, kvůli kterým se neštítily krást. Čtyřiadvacetiletá Marie stráví ve vězení dokonce necelých sedm let za loupežná přepadení.

Marie (24) propadla drogám a přepadávala lidi na ulici. Vyfasovala skoro 7 let vězení s ostrahou.

„Napřed jsem jen koukala, kde to jsem, a myslela si, že to nepřežiju, že je to příliš,“ vzpomíná Marie na první dny za mřížemi. Teď už je zavřená dva roky a dva měsíce, a to na patře, kde jsou závažnější zločiny s tresty od pěti let výše.

„Když jsem tu první den usínala, měla jsem strach, co se bude dít, protože jsem byla na pokoji se samýma ženskýma, které byly odsouzené za vraždu. Nebyl to příjemný pocit, ale časem jsem zjistila, že není mít z čeho strach. Já jsem nikoho nezabila, ale mám hodně závažnej zločin, protože to není jen tak někoho přepadnout na ulici. Dělali jsme to kvůli penězům a drogám. Pervitin byl silnější než já.“

Marie je matkou dvou dětí a uvědomila si, že droga jí otupovala mozek. „Nebyla jsem při smyslech a dělala věci, které bych jinak nedělala. Droga vám dodává sílu, odvahu, ale hlavně zapomínáte na důležité věci, jako je rodina, přátelé, děti, normální život.“

Ivana: Neexistuje důvod, proč si dát drogu

„Vyrostla jsem v úplně normální rodině, kde slovo kriminál bylo a vždycky bude sprostý slovo,“ začíná devětadvacetiletá Ivana, která si odpykává třetí trest - 49 měsíců za majetkovou trestnou činnost. Ivana jezdí se skupinou dalších odsouzených žen s komponovaným programem po školách. Vyprávějí o svých zkušenostech a zpívají.

„Když děti vidí holku, která není hloupá ani nijak viditelně jiná a přitom je u nás ve vězení, tak si třeba začnou uvědomovat, že by se k nám dostat nechtěly,“ vysvětlila plukovnice Gabriela Slováková, ředitelka ženské věznice ve Světlé nad Sázavou.

„Když mi bylo jedenadvacet začala jsem si s přítelem, který měl za sebou drogovou minulost. Když poprvé přinesl drogu, nenašla jsem žádnej důvod, proč si nedat,“ pokračuje Ivana ve vyprávění. „A s drogama ruku v ruce jde trestná činnost, drobné krádeže a následoval první výkon trestu. Myslela jsem si, že se mi to nikdy nemůže stát, protože zavírají přece vrahy a úplný kriminálníky a za tohle mě přece nemůžou zavřít,“ líčila přesvědčivě.

Po odpykání prvního trestu se prý cítila pořád tou nejchytřejší a vrátila se k drogám... a zavřeli ji podruhé. Když Ivanu pustili, říkala si, že by mohla brát drogy znovu a přitom nic trestného nepáchat. Ještě u soudu si myslela, že se jí nemůže vůbec nic stát, jenže v rozsudku zaznělo: věděla, že zákony porušují jiní. Dostala trest čtyři roky do ostrahy.

„Moje rodina z toho má akorát problémy, protože já jsem zavřená, schovaná, ale rodiče čelí ostudě za to, co po mně zůstalo venku,“ vyprávěla dětem, které ani nedutaly, a apelovala na ně: „Máte možnost výběru, já si tenkrát vybrala špatně, to už teď vím. Nikomu nepřeju, aby se stalo to, co mně. Ale když se vám naskytne možnost výběru, nehledejte důvod, proč si drogu nedat, protože neexistuje důvod, proč si ji dát. Vzpomeňte si třeba na mě. Jsem zářný příklad toho, proč si nedat.“