Celý program sestával z v podstatě standardního koncertu Spirituál kvintetu, který naředila vystoupení gratulantů. Díky tomu se večer natáhl ke čtyřem hodinám, což bylo úctyhodné a úmorné zároveň. Sedačky ve sportovní hale na Výstavišti nevynikají zrovna pohodlím, ale díky atraktivitě show, jež se se na pódiu odehrávala, to i s otlačeným zadkem šlo vydržet.
Slovo show je ovšem potřeba brát s rezervou. Oproti běžným halovým koncertům zde byla atmosféra vlastně až komorní. Ale to se není čemu divit, muzika, jaká se hrála, opravdu nerve reproduktory.
Na druhou stranu by se mnohé (nejen tuzemské) produkce mohly od Tichotových narozenin učit. Obrazovky, jež zprostředkovávají dění na scéně i do vzdálených míst v hale, by dnes měly být samozřejmostí, ale zdaleka tomu tak není. Tady je ovšem potřeba učinit výtku – přenášený obraz byl většinu koncertu lehce zpožděný, což dokáže diváka poněkud otrávit.
Hudebnímu programu ovšem není co vyčítat. Jiřímu Tichotovi přišly blahopřát opravdové hvězdy českého folku. Prvním z hostů se stal Marek Eben, který si se Spirituál kvintetem zazpíval Růžičku a zůstal i na jednu píseň s Robertem Křesťanem a jeho Druhou trávou.
Eben taky vzpomínal na pedagogické začátky muzikologa Tichoty nebo na jinotaje v textech Spirituál kvintetu. „Mohli jste mít slovník, ale on vlastně nebyl potřeba. Faraon v písních Kvintetu byl komunista a svobodná zem znamenalo kamkoliv na západ od nás,“ bavil publikum zpěvák a moderátor.
Druhá tráva oživila koncert svým elektrizujícím bluegrassem a kouzla, která předvádí na steel kytaru Luboš Novotný, dovedla představení až skoro k branám bigbítu. Wabi Daněk zahrál jen s kytarou Rosu na kolejích a ke Kvintetu se přidal ve skladbě Pocestný.
Nezmaři do večera vnesli zdravou a drzou nekorektnost, když Tichotovi přáli mimo jiné prostřednictvím písní Musíš jít dál s textem „když ti nohy už nějak neslouží“ a Kdo si zpívá, má do ráje blíž.
Jiří Pavlica s Hradišťanem na narozeninovém koncertu Jiřího Tichoty (Tipsport arena, Praha, 27. května 2017)
Součástí koncertu bylo i vystoupení Jiřího Pavlici a Hradišťanu, jejichž cimbálovka přišla po více než dvou hodinách a ve vší úctě k jejich hudbě, už by to v tu chvíli chtělo něco více „nakopávacího“. Nechyběl ani textař František Novotný, který přímo na místě vytvořil báseň se zadanými slovy od diváků.
V úplném závěru večera potom Spirituál kvintet neplánovaně přizval na pódium Dagmar Peckovou, která koncert sledovala z publika.
Byl to dlouhý a z toho titulu náročný koncert, ale díky kvalitní hudbě a vrozenému humoru všech zúčastněných, na nichž bylo jasně znát, že to vše dělají s láskou, se nejspíš nikdo nenudil. Ostatně sbor, v nějž se celá hala nejednou zcela spontánně proměnila, by mohli českým folkařům závidět i mnozí zahraniční rockeři.
