Mnoho hráčů z mistrovského kádru je ve Slavii sotva rok, to Jaromír Zmrhal v A-týmu hraje pravidelně už pět let. Zažil boje o záchranu, zažil příchod movitého čínského majitele. Odolal několika vábením na zahraniční angažmá.
Teď může slavit. „V zimě jsem žádnou nabídku neměl, předtím v létě tam něco bylo, ale to nedopadlo. Jsem rád, že jsem zůstal,“ řekl.
Na tiskové konferenci seděl vedle nejlepšího kanonýra ligy, vedle Milana Škody. Společně mohou - ale nechtějí - vzpomínat na utrpení před třemi lety. Škoda tehdy hrál stopera, Zmrhal klasicky v záloze a když v Ostravě šli na tradiční děkovačku k fanouškům, nedočkali se jí. Naopak jim fandové vyčinili nejen slovně, ale i činy - polili je pivem.
„Nechtěl bych se vracet ke špatným sezonám. Nechci to už zažít,“ přeje si Zmrhal.
„Titulem se mi splnil sen. Vždycky jsem toužil po Lize mistrů. Když budeme makat, může nás to posunout dál,“ dodal.
I v utkání proti Brnu (4:0), jež rozhodlo o slávistickém titulu, byl vidět. Před prvním gólem Frydrycha centroval od rohového praporku právě Zmrhal, před trefou Tecla na 2:0 centroval znovu on.
Slavia dokonale využila situaci. Chvíli před první brankou se totiž Zbrojovce zranil Dušan Melichárek a čelit červenobílým nájezdům musel Vlastimil Veselý - čtyřiadvacetiletý gólman, jenž si v první lize zachytal vůbec poprvé.
Než se stačil rozkoukat, uběhlo pár minut a on už inkasoval dva góly.
Zmrhal měl pro Veselého pochopení. „Když tam gólman jde bez rozcvičení, je to pro něj složitější. Ale já jsem roh kopl stejně jako vždycky, standardky máme nacvičené a nic jsme neměnili,“ uzavřel.
