S Karlem Denišem, Mukovým spolupracovníkem a přítelem jsme se ke vzpomínání na zesnulého zpěváka sešli ve středu. „Vlastně je to symbolické. Přesně před sedmi lety Petr zemřel, přesně před dvaceti lety jeho první sólovka vyšla. A ještě je to v den koncertu Depeche Mode, na které on by rozhodně šel – a vždycky chodil jak v Praze, tak v Bratislavě,“ líčí Deniš.
Obal výroční edice desky Petr Muk
Muk se na sólovou dráhu vydal po působení v kapelách Oceán a Shalom. „Určitě to nebylo vroucné přání Petra Muka dělat sólové věci. On byl vždy hodně kolektivní typ. Zdálo se, že to vznikne v nějaké partě, ať už to bude obnovený Shalom, nebo dostane jiný název,“ vypráví Deniš. O tom, že deska, která nakonec dostane název Petr Muk, bude zpěvákova vlastní, rozhodl jeho kolega Petr Kučera. „Když se sesypaly na hromadu písničky jich obou, ukázalo se, že Mukovy písničky byly připravenější, a Kučera přišel s tím, že by měl udělat album sám za sebe.“
Mukovi skalní fanoušci před dvaceti lety těžce nesli, že zpěvák změnil styl. Což ovšem Muk zažil už několikrát. „Původní fanoušci Oceánu trpěli, když vyšly první desky, které se lišily od dříve vydaných kazet. Pak přišel Shalom, kde bylo vše trochu jinak. A příznivci obou táborů trpěli, když Petr najednou nabídl muziku v jiné podobě a jiném obsazení. Ale to ‚trpění‘ je potřeba nebrat doslova, protože příchylnost k jeho zpívání určitě zůstala,“ vysvětluje Deniš souvislosti.
Petr Muk tehdy změnil i vizáž, podle Karla Deniše to mohl být kalkul, ale jen velmi obtížně vysledovatelný. „Protože to nebylo nic nového. Už v oceánských dobách byl schopný změnit účes ze dne na den. Byl to spíš odraz jeho vnitřku. A tady cítil, že přechází do civilnější podoby, a to i tématy písní a slovníkem jejich textů,“ tvrdí producent.
Na bonusovém disku je několik demonahrávek, které prokazují, že Muk šel do zpěvu naplno i na zkušebních verzích. Ostatně, když byl se svým výkonem nespokojený, tak takové nahrávky nepřežily. „Mazal ale skutečně jen to, s čím byl hluboce nespokojený. Když neznal text nebo něco podobného. Zbytek si nechával. Ostatně jsme si už tehdy mysleli, že některé demáče v sobě nesou víc energie a citů než studiové nahrávky,“ přiznává Deniš s tím, že Muk prostě odmítl zachovávat nekvalitní „kraviny“. „Proto jsem smutný z toho, když se na YouTube objevují záznamy koncertů, které nejsou dokonalé. Pro fandy je to důležité, ale on by z toho šťastný určitě nebyl,“ dodává.
24. května 2010 |
