„Chci říct, že jsem nadšený, že jsem šampionem Evropy, ale přece jen větší radost mám za Fenerbahce, protože je to jejich první titul z Euroligy v historii,“ ocenil Obradovič velkou chvíli pro svého zaměstnavatele.
Fenerbahce prožilo velmi náročnou sezonu v Eurolize, když se potýkalo s výpadky formy i zraněními a po základní části skončilo až na páté příčce. Daleko za suverénním Realem Madrid nebo CSKA Moskva. Na play-off se ale dokázalo skvěle zkoncentrovat a skvělými výkony vystoupat až k poháru.
„Vím, kolik práce pro všechny znamená dojít až k výhře v Eurolize. Je to velká dřina od každého v klubu a my jsme to podstoupili. Největší sláva bude patřit hráčům, kteří předvedli - s výjimkou druhé čtvrtiny ve finále - na Final Four perfektní výkon, nemám jim co vytknout,“ chválil jinak vždy přísný sedmapadesátiletý lodivod.
Istanbul si finálový turnaj Euroligy dost užíval a město jím opravdu žilo, i tak se ale horkokrevní Turci neubránili několika nepokojům. Divoké to bylo i na stadionu, kde hned po výhře začaly hořet oslavné ohně a div, že se hráči nesmíchali s nadšenými fanoušky.
„Z každého kousku města byla cítit basketbalová atmosféra během uplynulého týdnu. Istanbul je basketbalové město a Fenerbahce má miliony fanoušků. Diváci nám dnes znovu hodně pomohli,“ byl si trenér vědom nevídané podpory fandů.
Ve finále znovu zkušený stratég hodně míchal se sestavou, když si alespoň třináct minut zahrálo hned osm hráčů a devátý Pero Antič za svých osm minut na hřišti pomohl ke klíčovému náporu.
„Mám v týmu tolik skvělých hráčů a je pro mě velmi těžké rozdělit minuty pro všechny. Od toho jsem ale trenér, abych udělal rozhodnutí a pak se za něj postavil. Kdybychom prohráli, tak bude vina na mě, proč kromě Ekpeho (Udoha - nejužitečnějšího hráče finále) nehrál nikdo více než osmadvacet minut,“ vysvětloval Obradovič.
Devátý euroligový titul jednoho z nejslavnějších evropských trenérů přišel přesně čtvrt století po tom prvním, který Obradovič vyhrál hned ve své druhé sezoně jako trenér s Partizanem Bělehrad.
Pak přišly oslavy s Joventutem Badalona (1994), Realem Madrid (1995) a pět titulů s Panathinaikosem Atény (2000, 2002, 2007, 2009, 2011). Letos slaví Obradovič s pátým klubem a ve čtvrté zemi. Tureckému basketbalu pomohl k první euroligové trofeji.
Turecko ostatně až do nynějška mělo jediného vítěze Euroligy - Ibrahim Kutluay tohoto titulu docílil s Panathinaikosem před 15 lety, tedy pod Obradovičovým vedením.
Trenérský bouřlivák se ale ještě do minulosti neohlíží. Dívá se do budoucna. Příští rok chce jako trenér Fenerbahce dosáhnout obhajoby titulu. „Final Four bude v mé zemi Srbsku a v mém městě Bělehradě, kde jsem s velkým trénováním začínal. Strašně moc by pro mě znamenalo uspět tam a doufám, že to vyjde,“ věří Obradovič.
Dvojnásobnému nejlepšímu kouči Euroligy se nevyhnula ani nepříjemná otázka na vztahy s hvězdou finálového soupeře Olympiakosu Vassilisem Spanulisem. Toho Obradovič během své třináctileté epizody v největším rivalovi Panathinaikosu trénoval, Spanulis však odešel právě k červeným.
„Miloval jsem řecký basketbal, ale teď je myslím lepší a vyrovnanější soutěž v Turecku. Vassilis je skvělý hráč a věděl jsem, že nás proti němu čeká těžká práce. Docela se nám ho ale podařilo ubránit,“ poznamenal Obradovič na adresu autora devíti bodů a osmi asistencí.
Sestřih finále Fenerbahce - Olympiakos
Pro Fenerbahce však tímto velkým úspěchem sezona nekončí. Čeká je obhajoba titulu v play-off domácí soutěže, kde sice v základní části prohráli jen dvakrát, přesto jim nedají soupeři nic zadarmo.
„Chvíli budeme slavit. Řekl jsem hráčům, že po zápase si zaslouží krátkou oslavu. V play-off domácí soutěže nás ale nikdo šetřit nebude a musíme si před ním odpočinout,“ usmíval se Obradovič. A už ve středu vedl svůj tým k prvnímu čtvrtfinálovému vítězství nad Tofasem Bursa.
