RECENZE: Revoluce se nekoná. Depeche Mode sedí na svém černém trůně pevně

Britští Depeche Mode zahráli v pražském Edenu pro téměř dvacet tisíc posluchačů. I bezmála třicet let po svém zdejším kultovním vystoupení, tehdy ještě za železnou oponou, přinesli bezchybný hudební zážitek. Jen by jim slušela pozdější hodina.

Kde je revoluce? pějí Depeche Mode v singlu uvádějícím jejich nejnovější desku Spirit. Středeční pražský koncert ukázal, že v synthpopovém království někde hodně daleko. Zpěvák Dave Gahan sedí pevně na svém trůně a svým poddaným v černém dál vládne - je jedno, zda se u toho zrovna kroutí v tradičních lascivních pózách, jen tak před mikrofonem olizuje svůj knír sňatkového podvodníka či si za zvuku heroinového vyznání Barrel of a Gun svléká sako a ukazuje tetování.

Před tisíce diváků v pražském Edenu nastoupila britská kapela přesně v slibovaných 19:45, úvodní projekce s pochodujícíma nohama připomněla vizuál nejnovějšího alba; však se také zahajovalo jeho první skladbou Going Backwards.

Kritické hlasy, zda bude z novinky vůbec co brát, umlčela kapela okamžitě, po Going Backwards hned přišla úderná So Much Love, později večer následovaly bluesová Poison Heart a samozřejmě v úvodu zmíněná Where’s the Revolution.

K nejlepším momentům večera však z nového materiálu přispěla kapela z britského Basildonu pomalou Cover Me, do nadoblačných výšin song hnala projekce ukazující Gahana jako nablyštěného astronauta nastupujícího do rakety a mířícího ke hvězdám. V kontextu několikaminutového instrumentálního finále nabídli Depeche Mode svým fanouškům skutečně kosmický zážitek.

Projekce nenuceně zpříjemňovaly hudební prožitek, píseň Wrong doplnil motiv rádiových vln snad v narážce na Joy Division, Enjoy the Silence pak překvapivě statické záběry na různě nasvícená domácí zvířata.

Koncert provázela přísná bezpečnostní opatření:

Z novějších alb zazněla A Pain That I’m Used To ve zvláštní discoverzi, temnou desku Ultra reprezentovala vedle Barrel of a Gun ještě balada Home, kterou Martin Gore podal bezchybně ve své tradiční pěvecké vsuvce. (Zde je i přes vděčné reakce některých fanoušků dlužno dodat, že jeden song v Goreově podání na koncert by asi stačil.) V přídavcích dále potěšila coververze Bowieho hitu Heroes.

Depeche Mode

85 %

Global Spirit Tour

Eden Arena, 24. května 2017

Po technické stránce zněl koncert skvěle, snad jen závěrečná Personal Jesus se trochu slila do jednolité hmoty zvuků. Za finále večera tak lze spíše považovat předchozí rockovou I Feel You naservírovanou s tak strojovou přesností, že i na Gahanově tváři bylo s posledním tónem možné číst spokojený úsměv.

Celkovému vyznění koncertu by samozřejmě v případě Depeche Mode prospěla úplná tma - hrát více než hodinu temné songy za světla není to pravé, což se jasně ukázalo po deváté hodině, kdy se během stařičké Everything Counts konečně zešeřilo. I publikum v přítmí reagovalo lépe, což určitě nebylo způsobeno jen větší koncentrací hitů v druhé polovině.

S tím toho však Gahan a spol asi příliš dělat nemohou.

Setlist

Going Backwards, So Much Love, Barrel of a Gun, A Pain That I’m Used To, Corrupt, In Your Room, World in My Eyes, Cover Me, A Question of Lust, Home, Poison Heart, Where’s the Revolution, Wrong, Everything Counts, Stripped, Enjoy the Silence, Never Let Me Down Again

+

Somebody, Walking in My Shoes, Heroes (David Bowie cover), I Feel You, Personal Jesus