Umístění rodiny do zařízení pro zajištění cizinců na Mladoboleslavsku nebylo podle stížnosti přiměřené ani nezbytné. Ústavní soud sice nezjistil vyloženě špatné zacházení, poukázal ale na to, že v roce 2014 chyběl zákonný podklad pro zajištění cizinců před jejich vydáním do země, kde požádali o azyl. Do prosince 2015 totiž český zákon výslovně nepopisoval kritéria vážné hrozby útěku.
„Není možné omezit osobní svobodu nebo někoho zbavit osobní svobody bez zákonného podkladu,“ řekl novinářům soudce Jan Filip.
Pro rodinu z Kosova nález teoreticky znamená možnost požádat o odškodnění za omezení osobní svobody. „Ale musíme vycházet z toho, že se tady bude přihlížet právě k té situaci, že oni porušili všechny předpisy, které tady byly, ale my jsme zase neměli podklad je zadržet, i když jsme měli nejlepší vůli plnit nařízení EU,“ uvedl Filip.
Délka zajištění v Bělé-Jezové sice nebyla podle soudců optimální, neprokázalo se však nelidské, kruté či ponižující zacházení. V situaci, kdy otec porušil právní předpisy, opustil zemí, kde požádal o azyl a po zajištění chtěl zůstat pohromadě s dětmi, už bylo každé řešení špatné, konstatovali v nálezu ústavní soudci. Děti musely zůstávat s otcem v uzavřeném areálu, pod dohledem bezpečnostní služby.
Zařízení pro cizince v Bělé-Jezové |
Muž se tříletým a šestiletým dítětem v roce 2014 přešli srbské hranice. V Maďarsku je zadrželi, podali tam žádost o azyl. Následně ale vyrazili vlakem směrem do Německa. Cesta skončila po kontrole na břeclavském železničním nádraží. Policie rozhodla o zajištění otce a později o jeho předání do Maďarska podle takzvaných dublinských nařízení. V Bělé-Jezové byl i s dětmi od 16. března do 5. května 2014.
Kosované se proti rozhodnutí o zajištění neúspěšně bránili u Krajského soudu v Brně a následně u Nejvyššího správního soudu. V ústavní stížnosti poukazovali na délku zajištění i nedobré materiální podmínky pro děti v Bělé-Jezové. Stížnost zmiňovala také psychické dopady na život rodiny, nejistotu ohledně budoucnosti, absenci aktivit a her s ostatními dětmi. Stížnost jako přiměřenější alternativu uváděla umístění v přijímacím středisku pro žadatele o azyl v Zastávce u Brna.
Nejvyšší správní soud už v roce 2015 v jiné kauze podal k Soudnímu dvoru EU kvůli sporům o osud uprchlíků takzvanou předběžnou otázku, jež měla vyjasnit oprávněnost zajišťování migrantů za situace, kdy české právo tehdy nedefinovalo objektivní kritéria „vážného nebezpečí útěku“. Otázka se týkala právě cizinců, kteří mají být podle dublinských nařízení přemístěni do jiného státu unie k posouzení jejich žádosti o azyl.
Letos v březnu Soudní dvůr EU rozhodl, že členský stát není oprávněn zajistit žadatele o mezinárodní ochranu za účelem řízení o přemístění do jiného členského státu, pokud nevymezil ve svém zákoně objektivní kritéria umožňující posoudit existenci nebezpečí útěku. Pokud zákonné vymezení chybí, je sporná část nařízení neaplikovatelná.
V mezičase se již do zákona o pobytu cizinců dostalo přesnější vymezení kritérií. Za vážné nebezpečí útěku se zejména považuje, pokud cizinec pobýval na území státu neoprávněně, vyhnul se již dříve předání do jiné země, pokusil se o útěk, vyjádřil úmysl nerespektovat pravomocné rozhodnutí o přemístění do jiného státu, případně je takový úmysl zjevný z jeho jednání.
Propuštění migranti mířili vlakem do Německa (září 2015):
3. září 2015 |
