Co s velmistrem rozhodlo?
V obraně jsme s ním drželi krok až na špatný start, kdy jsme je nechali chodit samotné do koše a bylo to 0:13. Ale Nymburk byl klidnější v útoku, hrál v něm s větší noblesou, uměl si připravit střely a proměnit je. V útoku byl rozdíl pomyslné jedné úrovně, proto jsme o jedenáct bodů prohráli.
Díky vaší trojce jste se dotáhli na 60:61. Co chybělo k vedení?
Cítil jsem v tu chvíli obrovskou energii z publika i z naší hry. Trenér soupeře Ginzburg reagoval oddechovým časem a pak jsme úsek prohráli zase 0:13. Když chcete Nymburk porazit, nemůžete mít dva takové hluché momenty. Zabilo nás to.
Jak jste si užil finále na zimáku?
Publikum fantastické! Děčín je malé, ale známé basketbalové město. Je potřeba si vážit, kolik lidí přišlo. Když vidíte návštěvy v jiných halách, občas je smutno z toho, že tak krásný sport jako basketbal, druhý nejrozšířenější na planetě, hraje v Česku roli Popelky za fotbalem a hokejem.
Mrazilo vás z té atmosféry?
Já když hrál za německý Bayreuth, byla starší aréna pro 3,5 tisíce diváků vyprodaná i po 12 porážkách v řadě. Oni jsou naučení na sport chodit, manažeři jdou rovnou z práce. Byl by můj sen, kdybychom před tak početnou kulisou hráli každý zápas. Ale asi bych chtěl moc. Chápu, že lidi jsou namlsaní z fotbalu a hokeje, basket je asi až tak nebaví. Aspoň že přijdou na vyvrcholení sezony.
Nymburský pivot Kenny Hall polapil míč, který vypadl ze souboje děčínského Lukáše Palyzy (v bílém) a nymburského Jiřího Welsche.
Máte tři tituly s Nymburkem. Co by se muselo v odvetě stát, abyste ho získal i s Děčínem?
Už nějakých pár let Nymburk doma neprohrál, ale stát se může všechno. Opava tam nedávno vedla v poločase o dvacet, i když pak prohrála. Na nás není tlak, nemáme se čeho bát. Ukázali jsme, že jsme s Nymburkem schopní držet krok. Zase se opřeme o kvalitní obranu jako od závěru nadstavby.
