Během nich Sparta odehrála nespočet zápasů, kolem hřiště rostly tribuny, měnilo se zázemí i okolí. Pamětníky už neseženete, takže střípky vzpomínek na 13. květen 1917 se těžko skládají dohromady.
Snadno dohledáte, že Sparta hrála proti Plzni, zvítězila 3:2 a první gól v novém domově dal Antonín Janda přezdívaný Očko. Ale dál?
Existuje možnost, jak se dozvědět víc: zaťukat na dveře kanceláře Václava Borečka, který se posledních třicet let stará o sparťanskou kroniku. I když ani ta v tomhle případě jako zdroj neposlouží.
„Při požáru hlavní tribuny v roce 1934 všechno shořelo. Nemáme ani dobové fotky,“ zalituje Boreček. Historické znalosti však načerpal odjinud, a tak může vylíčit detaily.
„Impulz k vybudování nového stadionu dalo místodržitelství v Praze. Sparta tehdy hrála nedaleko – u Letenského kolotoče. A rozhodla se, že se přesune do nového domova.“
Ve válečných časech chyběly peníze. Město přispělo, ale z velké části se museli složit fanoušci, kteří pořádali sbírky. Problém byl i se sháněním materiálu, proto se výstavba táhla a trvala tři roky.
Když bylo hotovo, mluvilo se o tom, že má Praha konečně moderní stadion. Z dnešního pohledu taková charakteristika vyznívá legračně: vždyť kolem hřiště ani nebyly tribuny, jen náspy.
Na fotbal v klobouku
Kdo by snad čekal při slavnostním otevření velkou show a davy lidí, musel by být zklamaný. Osmitisícovou kapacitu se povedlo zaplnit jen ze čtvrtiny a podívat se přišli hlavně lidé z okolí, které víc než vztah ke Spartě přilákala zvědavost: Co nám to na Letné vyrostlo?
Návštěva by asi byla vyšší, kdyby Sparta sehnala zvučnějšího soupeře. Jenže...
„S nikým z Prahy hrát nechtěla. Aby stadion otevírala zápasem třeba se Slavií, to nepřicházelo v úvahu,“ objasňuje Boreček. „Plzeň vybrali proto, že to mimo Prahu byl nejbližší přijatelný soupeř. I když hrál jen druhou nejvyšší soutěž.“
Na ligu se však potom chodilo poctivě, kapacita často nestačila.
„Byla i místa k sezení, ale většina k stání. A když bylo plno, spousta lidí si sedla hned za lajnu,“ usmívá se Boreček. Zároveň hned upozorňuje, že výtržnosti neexistovaly.
„Všechno hlídali policajti v černých uniformách. A tehdy byla na fotbale jiná kultura,“ upozorňuje. „Těch klobouků na hlavě! Slušné oblečení k tomu patřilo, fotbal byl společenská událost. Lidé nemohli přijít jako šupáci.“
Sto let doma? Sparta výročí oslaví běžeckým závodemNa Letné sídlí už sto let, a tak fotbalová Sparta chystá oslavu. Na sobotu 17. června plánuje přímo na stadionu běžecký závod Letenská míle, při kterém se účastníci proběhnou uvnitř arény. Součástí programu bude i dětský den. Už dnes odpoledne startuje prodej permanentek na novou sezonu. |
Na Letnou se chodilo hlavně na fotbal, ale občas nabídla i jiné vyžití. Obrovský zájem vzbudil třeba tenisový zápas Karla Koželuha s Američanem Tildenem v roce 1932: na stadionu, kde už mezitím vyrostla dřevěná hlavní tribuna, bylo beznadějně vyprodáno – patnáct tisíc lidí.
Současní sparťané však mají logicky v hlavě spíš památné fotbalové výsledky. A že jich Letná zažila!
Třeba vítězné finále Středoevropského poháru v roce 1927, kdy Sparta smetla silný Rapid Vídeň 6:2. Doma během let porazila i Barcelonu, Real Madrid nebo na začátku devadesátých let Marseille, považovanou za nejlepší tým Evropy.
Že by někdy natrvalo přesídlila jinam? Zní to jako sci-fi, přitom v 50. letech byla tahle možnost celkem blízko.
„Uvažovalo se, že na místě stadionu vyrostou vládní budovy a Sparta se přestěhuje do Letňan,“ říká Boreček. „Dneska si něco takového vůbec neumím představit. Sparta, to je pro mě tradice, střed Prahy. Patří sem: na Letnou, k vodárně.“
Už dlouhých sto let.
