Příběh Jiřího Kajínka: od prvního zatčení až po slíbenou milost

Po 23 letech by mohl být Jiří Kajínek na svobodě. Prezident Miloš Zeman uvedl, že už je pro něj připravena milost a po návratu z Číny ji podepíše. Sám Kajínek, kterého proslavil útěk z Mírova, po celou dobu tvrdí, že byl za dvojnásobnou vraždu odsouzen neprávem. Existují i informace, které jeho vinu zpochybňují.

Jiří Kajínek se narodil 11. ledna 1961 v Prachovicích na Chrudimsku. V knize „Můj život bez mříží“ vzpomíná, že měl hezké dětství. Jako malý se prý chtěl stát kovbojem. Nakonec se učil na opraváře zemědělských strojů.

Střety se zákonem měl Kajínek pro majetkovou trestnou činnost již od roku 1974, kdy se zúčastnil vykrádání bytů. Ve vězení se ocitl poprvé v roce 1982 za krádeže v rekreačních chatách. O tři roky později stanul před soudem znovu, kromě bytových krádeží měl na svědomí nedovolené ozbrojování a útok na veřejného činitele.

Kauza Kajínek v datech

• 30. května 1993 - Jiří Kajínek zastřelil pod plzeňskou věznicí Bory podnikatele a jeho bodyguarda, další bodyguard jako jediný střelbu přežil. Vraždu údajně objednal další podnikatel
• 8. února 1994 - Kajínka dopadla pražská zásahová jednotka.
• 29. září 1995 - Kajínek byl obžalován z dvojnásobné vraždy.
• 23. června 1998 - Krajský soud v Plzni uznal Kajínka vinným z dvojnásobné nájemné vraždy a pokusu o vraždu a odsoudil ho na doživotí. Vinu Kajínek nikdy nepřiznal.
• 23. února 1999 - Vrchní soud v Praze Kajínkův trest potvrdil.
• 29. října 2000 - Kajínek uprchl z věznice Mírov na Šumpersku. Policie ho zadržela 8. prosince 2000 v Praze 5.
• 2. února 2001 - Vicepremiér Pavel Rychetský uvedl, že v případu podal k Nejvyššímu soudu (NS) stížnost pro porušení zákona. NS ji zamítl.
• 10. října 2001 - Ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš podal v případu ústavní stížnost. Ústavní soud (ÚS) se jí nezabýval.
• Září 2002 - Kajínek podal žádost o milost prezidentu Václavu Havlovi. Ministr spravedlnosti Rychetský milost nedoporučil.
• Říjen 2003 - Kajínkův právní zástupce se obrátil kvůli nesrovnalostem v kauze na úřad ombudsmana. Ten uvedl, že soudní rozhodnutí přezkoumávat nebude.
• 26. ledna 2004 - Objevil se svědek Jan Oros, který prý vše viděl z okna věznice a zastal se Kajínka. Ten požádal o obnovu procesu.
• 8. dubna 2004 - Inspekce ministra vnitra opětovně neprokázala podezření, že někdo z policistů byl zapleten do nájemných vražd.
• 23. září 2004 - Plzeňský soud zamítl žádost o obnovu procesu.
• 21. února 2005 - Vrchní soud v Praze zrušil verdikt plzeňského soudu a vrátil mu věc k novému projednání.
• 8. března 2006 - Plzeňský soud žádost o obnovu řízení opět zamítl.
• 30. června 2006 - Kajínkovu žádost o obnovu procesu zamítl i vrchní soud a v říjnu 2007 také Ústavní soud.
• 3. srpna 2006 - Ministr spravedlnosti Pavel Němec podal k NS stížnost pro porušení zákona. NS ji zamítl.
• 4. srpna 2010 - Premiéru měl celovečerní film Kajínek, inspirovaný příběhem Jiřího Kajínka.
• 28. března 2011 - Senát Krajského soudu v Plzni zamítl žádost Kajínkova advokáta o obnovu procesu. Verdikt posléze potvrdil Vrchní soud v Praze i Ústavní soud.
• 15. dubna 2013 - Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) odmítl podat stížnost pro porušení zákona v Kajínkově kauze, o kterou ho odsouzený žádal.
• 5. února 2015 - Šumperský okresní soud zamítl Kajínkovu žádost o přeřazení z věznice s ostrahou do věznice s dozorem.
• 8. února 2015 - Prezident Miloš Zeman řekl, že Kajínek by měl mít šanci hájit se znovu před soudem.
• 23. března 2015 - Krajský soud v Olomouci zamítl Kajínkovu stížnost proti rozhodnutí šumperského soudu.
• 23. července 2015 - Krajský soud v Plzni zamítl Kajínkovu žádost o obnovu procesu. V září pak Vrchní soud v Praze zamítl jeho stížnost proti rozhodnutí Krajského soudu v Plzni.
• 6. dubna 2017 - Prezident Miloš Zeman řekl, že vážně uvažuje o udělení milosti Jiřímu Kajínkovi. Podle prezidenta je Kajínek ve vězení dlouho a existují pochybnosti o jeho vině.
• 11. května 2017 - Prezident Zeman oznámil, že Kajínek dostane ve druhé polovině května milost.

zdroj ČTK

Potřetí byl odsouzen v roce 1991, a to za ozbrojenou loupež, při níž policistům ukradl vůz. Za to dostal jako recidivista 11 let. V roce 1993 se však nevrátil z vycházky zpět za mříže, o několik měsíců později podle soudu zavraždil dva lidi, za což dostal doživotí.

„Za svůj život jsem byl celkem čtyřikrát odsouzený. Dvakrát za to, co jsem opravdu udělal. V těchto případech jsem trest přijal. Potřetí jsem už dostal neoprávněný trest, a to za loupežné přepadení. To ale nebyla pravda a nikdy jsem s tímto závěrem nesouhlasil. Napočtvrté mě odsoudili za něco, co jsem vůbec neudělal! A ještě ke všemu na doživotí. To je život, co říkáte,“ uvedl Kajínek ve své knize (na co ještě v pamětech zavzpomínal, si můžete přečíst zde).

Doživotní trest dostal za vraždu dvou lidí, ke které došlo 30. května 1993 u plzeňské věznice Bory. Podle pravomocného rozhodnutí zastřelil podnikatele Štefana Jandu a jeho osobního strážce Juliana Pokoše. Druhý bodyguard Vojtěch Pokoš přežil a právě on označil za střelce Kajínka.

Toho se policii podařilo dopadnout v roce 1994 a od té doby je ve vězení, s výjimkou jeho útěku. V roce 1998 ho plzeňský krajský soud uznal vinným a odsoudil ho na doživotí. Nadřízené soudy verdikt potvrdily.

Veřejně známým se Kajínek stal díky svému útěku z věznice Mírov. V říjnu 2000 překonal mříže a ochoz, při útěku ho nezasáhla ani střelba dozorce, který útěk zahlédl (podrobnosti o útěku čtěte zde).

Na svobodě byl 40 dní, byl v Praze. Později vzpomínal, že si například zašel do kina Blaník na film Ponorka U-571. Policie ho nakonec zadržela 8. prosince v bytě, který patřil Marii Černé, manželce jednoho z orlických vrahů Ludvíka Černého.

Útěk z Mírova byl první Kajínkův úspěšný pokus. Už v roce 1995 při vycházce po dvoře ve věznici v Českých Budějovicích přeskočil zeď, ale krátce nato byl zadržen. O rok později se pokusil o útěk z valdické věznice. Dostal se však jen na střechu kuchyně (více o pokusu o útěk čtete zde).

Teprve ale po útěku z mírovské věznice se začala o jeho případ zajímat veřejnost. Kajínkovi advokáti se opakovaně snažili, aby soudy kauzu znovu otevřely, ale neuspěli. Zpochybňovali například tvrzení korunního svědka Pokoše a poukazovali na to, že při líčení o obnově odmítá vypovídat. Důkazem neviny byly podle nich i chybějící otisky na dveřích auta, přestože střelec podle svědků neměl rukavice.

Dlouhodobě je zpochybňována role policie, ta například neudělala rekonstrukci činu přímo na místě. Vzhledem k tomu, že nyní je na místě dálniční přivaděč, už ani není možná.

Legendární je pak v souvislosti s rolí policie historka o tehdejším šéfovi plzeňské policie Ladislavu Kadeřábkovi, který odložil zatčení pozdější oběti podnikatele Jandy z pátku na pondělí s tím, že „pátek je malá sobota“. Janda byl zastřelen v neděli.

Někteří svědci navíc po čase změnili výpovědi, jiní se přihlásili. Deset let po činu se ozval Jan Oros. Viděl prý vraždu ze sprch borské věznice včetně pachatele a odmítl, že by to mohl být Kajínek (o námitkách a pochybnostech čtěte zde).

Po stopách vrahů s Jirkou Pánkem

Sledovat další díly na iDNES.tv

Naopak Pokošovo svědectví podpořil plzeňský lékař Marcel Hájek, který rodinu Pokošových dobře znal a navíc ošetřoval postřeleného Juliana Pokoše před tím, než zemřel (více o jeho názoru čtěte zde).

Názor veřejnosti také ovlivnil film, který o Kajínkovi natočil režisér Petr Jákl. Kajínek ho zhlédl v karvinské věznici. „Je to realističtější než skutečnost, prohlásil,“ popsal Kajínkovu reakci Jákl (jak Jákl popisoval promítání, čtěte zde).

Kajínkovy citáty

Jak je těžké být zlodějem
"Lidi si často myslí, že být zloděj je sranda. Ale ona je to často velká dřina. Musíte ty peníze a cennosti taky najít. Dostával jsem dost podrobné informace kde co najít, ale to samo o sobě ještě nestačí."

O své lupičské milosrdnosti:
"Na dveřích byly třeba i tři zámky. Všechny jsem je planžetou opatrně otevřel a pak jeden z nich úmyslně mechanicky poškodil, aby se pojišťovna nemohla vymlouvat, že to byl třeba někdo z příbuzenstva."

Jak nechtěl zneklidňovat rodiče:
"V Praze už jsem měl BMW, ale k rodičům jsem jezdil trabantem. Do Prachovic nebo Třemošnice jsem v bavoráku přijet nemohl. To by mě snad hned zastřelili."

O lásce:
"Na zdi se malovala srdíčka. Na naší škole bylo také jedno takové a v něm VB + JK. Že by Veřejná bezpečnost plus Jiří Kajínek už tenkrát? Ne, ne, VB bylo Věra Burešová."

O spravedlnosti:
"Za svůj život jsem byl celkem čtyřikrát odsouzený. Dvakrát za to, co jsem opravdu udělal. V těchto případech jsem trest přijal. Potřetí jsem už dostal neoprávněný trest, a to za loupežné přepadení. To ale nebyla pravda a nikdy jsem s tímto závěrem nesouhlasil. Napočtvrté mě odsoudili za něco, co jsem vůbec neudělal! A ještě ke všemu na doživotí. To je život, co říkáte?"

O vězení:
"Ve všech vězeních za mnou chodila spousta zaměstnanců a chtěli ode mě podpis s věnováním. Jestli prý bych jim podepsal pohled, fotografii, knížku, ...že to je pro někoho, kdo mi fandí.

O otevírání zámků:

"Pověstnou planžetu jsem nevymyslel já, jak se o mně mylně tvrdí."

Jak se orientovat v bytě:

"Když přijdu do bytu 3 + 1, musím prohledat čtyři místnosti."