My chceme pivo, žádají diváci. Jaký je hokej v Paříži?

Paříž (Od našeho zpravodaje) - Je tu inventura prodlouženého víkendu na hokejovém šampionátu v Paříži. Co přináší? Nejpodstatnější informace zní, že to v zemi, kde je hokej obvykle na okraji sportovního zájmu, nemusí být divácký propadák.

Mnozí se toho báli. Též trenér hokejové reprezentace Josef Jandač v sobotu říkal: „Mám pocit, že Češi trošičku zachraňují návštěvnost ve Francii.“

Ano, jsou jich tu tisíce, hráči mluví o víceméně domácím prostředí. A opakují, že mít tolik příznivců za zády je zavazuje hrát tak, aby nezklamali davy.

Ale ani místní před hokejem nezavírají oči. Třeba v neděli - v den prezidentských voleb - vidělo senzační výhru Francie nad Finskem v hale Bercy 11 433 diváků. Ne, nebylo vyprodáno, ale po překvapivém výsledku i pořadatelé věří, že národ se hokejově probere.

Když k tomu připočtete, že v Kolíně nad Rýnem, kde se hraje druhá (nečeská) skupina, umějí vyprodat halu s kapacitou 18 500 míst, je tu reálné varování, že Česko může přijít o svůj divácký rekord z mistrovství světa 2015. Tehdy byl průměr všech utkání 11 589 diváků.

V Paříži a Kolíně jich zatím průměrně přišlo 11 034.

Další zjištění? Pařížští pořadatelé se leccos učí za pochodu. Po gólu, po promarněné šanci i po faulu už trenéři, hráči (i diváci) zvedají hlavu k televizní kostce nad ledem. Oči se upřeně dívají...

... a nic!

Žádný opakovaný záběr, zpomalený průběh akce, jak jste zvyklí ze stadionů i z televize. Jen další a další pohled na tribuny a fanoušky.

„Je to škoda, každý se rád podívá. I my a hráči,“ říkal po sobotním utkání s Běloruskem kouč Jandač. „Ale máme vysílačku. Takže veškeré situace, které potřebujeme zkonzultovat, dostaneme verbálně popsané od videokouče či Jirky Fischera, jenž sleduje hru soupeře.“

Pařížská hala Bercy a v ní trénující čeští hokejisté.

V pondělí už ale bylo všechno jako obvykle. Organizátoři po stížnostech začali opakované záběry vysílat.

V čem ale divákům neustoupí, je jejich volání po pivu. Zatímco v Kolíně není problém si ho koupit, stojí pět eur, v pařížské aréně platí „suchý zákon“ a mají tu jen nealkoholické pivo za dvojnásobek.

I proto Češi v sobotu spustili pokřik: „My chceme pivo.“ A obdobný požadavek - jen v angličtině - často z tribun skandují i Finové. Znělo tu i „nechte nás fandit“, když organizátoři „naháněli“ fanouška z Jihlavy, který český kotel doprovázel hrou na trubku. Ač tu Švýcaři zvoní zvonci, hudební nástroje se netrpí. Ovšem Čech trubku ubránil.

Aréna je před zápasy obehnaná plotem, hlídkují tu policisté a vojáci se samopaly, fanzóny jsou kvůli bezpečnosti zrušeny. To se dá při současném dění ve Francii pochopit, leč diváci to vyřešili po svém. Srocují se ve velkém na zahrádkách barů před arénou. Takže měli-li pořadatelé strach z útoků na větší shromáždění, riziko nezmizelo.

Jen se dav přesunul jinam.