Papež František Taťánu Čempelovou pokřtil na Bílou sobotu v Bazilice sv. Petra ve Vatikánu společně s dalšími deseti vybranými lidmi z celého světa. Jako dárek k padesátinám jí tento zážitek zařídil dětmarovický farář Marcel Puvák, aniž by se jí na to předtím zeptal.
To vás takto postavil před hotovou věc?
Asi sám nevěřil tomu, že by se to mohlo podařit. Otec Marcel mi chtěl udělat radost k padesátinám, které letos slavím. Věděl o tom, že už delší dobu přemýšlím nad tím, že bych se nechala pokřtít. Má známého v úřadu ve Vatikánu, který má na starosti organizování papežských bohoslužeb. U něj se informoval o tom, jak se vlastně vybírají lidé na křest, a získal další kontakt. Na ten poslal stručnou, ale krásnou žádost, zda by nemohl svatý otec pokřtít i jednu farnici z Dětmarovic.
A oni mu vyhověli.
Hned druhý den získal kladnou odpověď. Netuším, co koho vedlo k tomu, aby tím prstem kroužil a zapíchl do mého jména, ale stalo se.
To jste o tom ale vy ještě nevěděla. Když vám to oznámil, jaká byla vaše reakce?
Nadšení to určitě nebylo. Protože to je něco tak velkolepého, že vás to v první chvíli poleká. Ta informace mi vyrazila dech.
Přemýšlela jste i o tom, že odmítnete?
Když mi to farář oznámil, asi hodinu jsme si o tom povídali. On mi řekl, že nebylo správné udělat něco bez mého vědomí. Ale že to je něco tak krásného, že to nejde odmítnout. Nechala jsem si čas na rozmyšlenou, ale to rozhodnutí už ve mně bylo ve chvíli, kdy jsem z fary odcházela. Když jsem si o tom pak večer povídala doma s manželem, hned na mně poznal, že už jsem rozhodnutá. Rozhodla jsem se to udělat nejen pro sebe, ale i pro celou farnost, pro kterou to byla také velká událost.
Jaké byly přípravy? Čím jste si musela projít před papežským křtem?
Podstupujete pět přípravných obřadů, které vás nachystají na ten křest krok po kroku. Přípravy se nelišily od těch, jaké bych podstupovala, kdyby mě křtil například náš pan farář v Dětmarovicích. Ten průběh je stejný.
Opravdu? Ani tak výjimečný křest nemá žádná specifika?
Ne, na ten obřad se člověk hlavně musí připravit vnitřně. Ale jinak jsme odlétali na Velký pátek do Říma a nevěděli jsme téměř nic. Jen to, že máme být další den v devět ráno v bazilice na nácvik. Když jsme tam dorazili, ujali se nás ceremoniáři. Už na první pohled tam vše fungovalo jako přesně seřízený stroj. Zahradníci, řemeslníci, bezpečnostní služba, každý věděl, kde je jeho místo a co má dělat. Na zkoušce jsme si každý vyzkoušeli krok po kroku celý obřad. Nácvik trval dvě hodiny. No a pak jsme se sešli ještě jednou na generálce před samotným obřadem.
Papežský křestKřest byl součástí velikonoční vigilie, při níž si křesťané připomínají noc, kdy podle tradice vstal z mrtvých Ježíš Kristus. Papež pokřtil 11 lidí, včetně dvou dětí. Kromě Češky byli mezi vybranými lidmi zástupci Itálie, Španělska, USA, Albánie, Malty, Malajsie a Číny. |
A pak se šlo „naostro“. Lišil se svým průběhem nějak oficiální obřad od nácviku? Stihl vám papež říci i něco navíc k tomu přichystanému?
To ne, jak jsem zmínila, je to fungující stroj a na improvizace zde není prostor. Šli jsme jeden za druhým a procházeli tím procesem (papež František v případě dospělých udělil tři svátosti najednou, tedy křest, biřmování a svaté přijímání – pozn. red.). Samotné setkání s papežem Františkem trvalo pár vteřin, ale i tak bylo velmi intenzivní. Věděla jsem, že mě vidí, vnímá jako člověka a nedívá se skrze mě, ale na mě.
Byla osoba papeže pro vás důležitá, když jste se rozhodovala, zda se křtem budete souhlasit?
To nevím, ale každopádně otec František vzbuzuje mé velké sympatie. Vyzařuje z něj na první pohled jeho lidskost.
Projevila se nějak během vašeho křtu?
Tam byl krásný moment, kdy jsme po konci obřadu šli bazilikou průvodem ven. Nejdříve ministranti, pak my, Svatý otec šel nakonec. Kolem nás byl dav zhruba deseti tisíc lidí a ti vstávali, skandovali. Dokonce jsem tam slyšela někoho volat mé jméno, což bylo nesmírně krásné. Došli jsme k hrobu Jana Pavla II. a slyšeli jsme, jak ta bazilika jásá ve chvíli, kdy procházel papež. Lidé křičeli „Papa Francesco.“ Obdiv je k němu veliký. Papež přišel každému z nás v tom prostoru podat ruku, do posledního ministranta, do posledního bezpečnostního pracovníka, a popřál nám krásné Velikonoce.
Byl pro vás papežský křest jedním z největších životních momentů?
To zcela určitě...
Kdo vás na něj doprovázel?
Byl tam se mnou můj muž, za což jsem byla moc ráda. Také má kmotra a dcera kmotry, která ten den slavila osmnácté narozeniny. Byl s námi i otec Marcel, který mi například překládal při zkoušce z italštiny do češtiny.
A po návratu, jaké byly reakce okolí? Nezáviděl vám někdo výlet do Vatikánu?
Reakce byly pozitivní, všichni reagovali moc mile. I přesto, že naše farnost je malá a Dětmarovice jsou velmi ateisticky založené.
