Právě v Otrokovicích diváci před pár dny s úžasem pozorovali výkruty a přemety, které se svým letadlem nad letištěm předváděl Martin Šonka.
Jaká byla letadla Zlín Z-50?
Na konci 70. let šlo o nejlepší akrobatický speciál na světě. Také se na něm Ivan Tuček a Petr Jirmus stali mistry světa. Dnes už ale tohle letadlo na nejvyšší kategorie nestačí. Nezvládne extrémně náročné prvky, které dnešní špička létá.
Výrobu legendárních letadel Zlín převzala po už neexistujícím otrokovickém Moravanu společnost Zlin Aircraft. Jaká je nová generace letadel s označením Z-242 a Z-143, která ve firmě vzniká?
Jde o stroje využívané především k výcviku pilotů. V tom jsou jedny z nejlepších na trhu, proto si získaly velkou oblibu. Hlavní odbyt jde do armád po celém světě. Kromě cvičných letů se využívají i pro kurýrní, pozorovací a průzkumné účely.
V čem je jejich největší výhoda?
Především ve spolehlivosti. Navíc mohou startovat prakticky z jakékoliv zpevněné plochy. Konkurenční stoje, třeba z USA, jsou totiž hodně citlivé na podklad, potřebují pěkná asfaltová letiště. Zlíny ale mají robustní konstrukci, která vydrží téměř všechno.
Jsou vhodná i pro akrobacii?
Člověk s nimi nemusí létat jen rovně. V nejnižších kategoriích akrobacie zlíny běžně závodí, na ty nejnáročnější triky se ale nehodí. Aby je letadlo zvládlo, muselo by mít nižší váhu. Nesměli by se do něj vejít dva a už vůbec ne čtyři piloti. Také třeba křídlo by muselo být úplně jiné, aby vydrželo mnohem větší přetížení a letadlo zároveň dokázalo letět rychleji.
Není to pro vojenské piloty překážkou?
Vůbec ne. Základy akrobacie na nich piloti zvládnou. Když pak přesedají na rychlejší letadla, na nichž zkoušejí vzdušný boj, který je vlastně převlečenou akrobacií, už mají potřebné dovednosti.
Čtyřmístný Zlín Z-143 využíváte i vy sám, že?
Když neletím na závody, tak se s ním přepravuji. Naložím do něj celou rodinu, mám ho jako takový týmový kurýrní stroj. Od firmy mám letadlo zapůjčené.
Martin ŠonkaAkrobatický a bývalý bojový pilot Vzdušných sil AČR se narodil 26. března 1978. Do vzduchu se podíval už v patnácti letech, když „rozbil prasátko, vzal pětistovku a přihlásil se do kurzu na větroně.“ Vystudoval vojenskou akademii, stal se armádním stíhačem, létal se stíhačkou Gripen (je nadporučíkem v záloze), k tomu se úspěšně věnoval a stále věnuje letecké akrobacii, kde už dosáhl na titul mistra Evropy. Vrcholem je však pro něj Air Race, kde rychlostí okolo 370 kilometrů v hodině létá slalom nad vodou i zemí. Letos v únoru vyhrál v Abú Zabí svůj první závod. |
Do vývoje letadel konstruktérům jako zkušený pilot nemluvíte?
Snažím se jim předávat poznatky, které by mohly být do budoucna přínosem. Připomínkuji ale spíše drobnosti, třeba tvar knoflíku, který by mohl lépe sedět do ruky. V budoucnu bych měl zlíny předvádět, zřejmě budu školit i cizince, kteří na nich začínají.
Letošní oslavy 1. května v Otrokovicích, na něž jste dorazil, zpestřil přílet historického letounu Lockheed Electra, kterým Jan Antonín Baťa před druhou světovou válkou létal při obchodní cestě kolem světa (více zde). Měl jste možnost se s ním seznámit?
Před několika lety jsem Electrou letěl, ale jen jako pasažér. Moc by se mi líbilo ji někdy pilotovat. Je to nádherný stroj, který ale potřebuje spoustu údržby a péče. Klobouk dolů před lidmi, kteří ho udržují v tak krásném stavu.
Máte pro stará letadla slabost?
Jasně. Ohromně by mě lákalo pilotovat letadla z druhé světové války. Měl jsem možnost svézt se v Sea Fury, což byla nejrychlejší sériově vyráběná pístová stíhačka. Létala na úplném konci války a pak ještě v Koreji. Přeškolit se na takové letadlo však není vůbec jednoduché. Musíte mít něco nalétáno, než vás za jeho knipl pustí.
Do Otrokovic vás organizátoři pozvali k exhibičnímu vystoupení, kterých absolvujete do roka hned několik. Jsou pro vás odpočinkem od závodního stresu?
Z psychického hlediska rozhodně. Nemusím myslet na závodění a dělám to, co mě baví. S fyzickou zátěží organismu je to ale jinak. Při tomhle stylu létání dostává člověk pořádně zabrat. Aby se to lidem líbilo, musíte si dát hodně do těla. Ani v soustředění nesmíte polevit ani na okamžik. Pokaždé když přistanu, potřebuji si dvě hodiny vydechnout, než se mi chce něco dalšího dělat.
Vnímáte při akrobatických letech diváky?
Lidi stojící u bariéry beru při letu jako hranici, ke které se nesmím natěsno přiblížit. Při obratech ale od nich nesmím být ani daleko, aby měli vystoupení naservírované před sebou. Na závěr vystoupení obvykle dělám několik průletů. Když to zrovna není průlet hlavou dolů, tak po lidech koukám, mávám na ně. Zajímá mě, jestli nejsou radši otočení ke stánku s párky. (směje se)
Kolik času ročně v letadle strávíte?
Snažím se být ve vzduchu co nejčastěji. Trénuji na letišti v Moravské Třebové. Přípravu je ovšem potřeba uzpůsobit tak, abych nepřetěžoval organismus. Když se vám motá hlava, tréninkový přínos je minimální a létání je spíš trápením.
Předvedete občas nějaký akrobatický kousek i v momentě, kdy do letadla vezmete rodinu?
Na přítelkyni sem tam nějaké kejkle zkusím, s dětmi ale létám rovně. Jsou ještě maličké. Létání snášejí dobře, přemlouvají mě, abych je s sebou vzal. Před časem jsem nachystal letadlo, dcerka do něj natěšená vlezla, já nahodil motor a ona usnula. Odstartoval jsem, udělal kolečko nad Bouzovem, přistál jsem, vypnul motor a až pak se malá probudila. Líbí se jí to tak, že celý let dokáže prospat.
Dokáže vás ještě pohled z výšky unést?
Při přeletech nad Českou republikou rád říkám větu z filmu Vesničko má středisková, že to není země, ale zahrádka. Z každého pobytu ve vzduchu jsem nadšený. Jen při závodech a exhibicích není na kochání se čas.
Baťova Electra dosedla v Otrokovicích, oceány zdolávala parníkem (více zde):
