Režisér Jan Hřebejk a scenárista Petr Jarchovský při předpremiéře první části...

Režisér Jan Hřebejk a scenárista Petr Jarchovský při předpremiéře první části trilogie Zahradnictví v kině Vesmír v Náchodě (23.4.2017). | foto: Štěpánka Tůmová, MF DNES

Dědovi visel nad stolem obraz náchodského zámku, vzpomínal Jarchovský

  • 2
Úvodní část trilogie Zahradnictví pod názvem Rodinný přítel už láká do kin první diváky. V předpremiéře v kině Vesmír v Náchodě ji představili režisér Jan Hřebejk se scenáristou a spisovatelem Petrem Jarchovským, herečkou Klárou Melíškovou i sedmiletým představitelem filmového Karlíka Samuelem Budimanem.

Rodinná sága začíná v roce 1939 a bude sledovat hrdiny po dvacet těžkých let. Scenárista se přitom nechal inspirovat rodinnými vzpomínkami i zážitky z vlastního dětství, kdy jezdíval za příbuznými do Jaroměře do jejich zahradnictví. A Jaroměř i pevnost v Josefově si ve filmu navíc zahrála.

„Jsem trochu pohnutý, celá moje rodina pochází z východních Čech. V Jaroměři mám příbuzenstvo ze strany táty i mámy. Po celé dětství a dospívání jsem trávil prázdniny v Jaroměři, jezdili jsme tu na výlety, třeba na Dobrošov. Dědovi Jindřichovi visel nad stolem obraz náchodského zámečku, takže když jsem sem přijížděl, měl jsem pocit, že se na něj dívám. Mám k tomuto místu sentimentální vztah,“ přiznal Petr Jarchovský.

Vtipkoval, že vztah k Náchodu má i skutečná teta Mařči, která se zde narodila. Jízlivá a závistivá osoba v podání Sabiny Remundové sice není nejsympatičtější, ale prý si ji možná diváci i tak oblíbí.

Jako ústřední postavu trilogie si vybral svého dědečka, leteckého radiotelegrafistu a odbojáře Jindřicha Rohna, kterého hraje Martin Finger. V Rodinném příteli zmizí takřka z obzoru, když jsou v protektorátu pozatýkáni účastníci domácího odboje. Jeho manželka Vilma s dvěma sestrami se pak protloukají válečnými časy tak, aby to jejich malé děti co nejméně pocítily, i s pomocí „rodinného přítele“ lékaře Jiřího. Je to i příběh nenaplněné lásky mezi Jiřím a Vilmou.

Cítil jsem dluh vůči mámě, z Pelíšků vypadla, říká Jarchovský

V Zahradnictví se tvůrci vrátili do časů, které předcházejí filmovým Pelíškům.

„Kdysi jsem část rodinné historie využil při psaní Pelíšků. Beru to dodneška jako pěkný přátelský rozhovor mezi mnou a Péťou Šabachem, každý z nás dal všanc zkušenosti se svou rodinou. To už byla doba 60. let, kdy moje máti byla vdaná, měla mě a mého bráchu, ale bydlela mimo rodinu mého dědečka, kterého v Pelíškách ztvárnil Jiří Kodet. Zvláště po tom, když se ukázalo, že se tento film stal jistou ikonou, cítil jsem trochu dluh vůči mámě, která z Pelíšků vypadla. Přitom moje máma na rozdíl od tety opravdu odmalička, ale až do rané dospělosti sváděla skutečný zvláštní druh souboje s mým otcem. Kořeny, proč tomu tak bylo, jsou vidět v Rodinném příteli. Postava Danušky, to je moje máma,“ přiblížil Jarchovský.

Svou babičku Vilmu znal již pouze jako starou nemocnou paní. Filmařský návrat k jeho rodině je prý jen pokus podívat se, jak tito lidé vypadali jako mladí. A z výsledku byl nadšený, i když realita s filmem se přibližovala tu více, tu méně.

„Neuvěřitelná je fyzická podoba herce Martina Fingera s mým dědou, ale to je náhoda. Moje máma tomu nevěřila a glosovala to: vždyť to je tatík!“ usmíval se scenárista.

I když se hodně inspiroval vlastní rodinou, přece jen využil i fikce. Zrovna to je případ postavy lékaře Jiřího, kterého poskládal z více lidí.

„V rodinné historii byla jedna strašně zajímavá a pro mě provokativní situace. Babička se dědy trochu bála a byla submisivní, on byl velmi suverénní, intenzivní člověk. Ona se dostala do Prahy ke své sestře, která tam měla kadeřnictví, byla to venkovská holka, která se tam vlastně bála. Děda byl Jaroměřák a pracoval na pražském letišti. Ona pak vzpomínala, že se ho skoro bála odmítnout, když se jí dvořil. Byli spolu asi rok a půl, přišla válka, on se dostal do odboje, zavřeli ho a ona žila šest let v souručenství svých sester. A rok před koncem války jí přišel dopis, že děda je mrtev. Vždy jsem si říkal, že jejich vztah nebyl úplně přesvědčivý, nebylo to partnerství z lásky. Byla v něm nejistota,“ vzpomínal Petr Jarchovský.

Na diváky čeká výpravná, víc než dvouhodinová podívaná s dobovými kostýmy, písničkami Voskovce a Wericha a funkcionalistickou architekturou. Dva domy si filmaři přímo postavili, protože chtěli prostředí, kdy kolem prvorepublikových novostaveb ještě nerostou žádné stromy. O stavby se postaral architekt Jan Kadlec díky velkorysému rozpočtu trilogie.

Areál původního jaroměřského zahradnictví nešlo využít, proto se filmaři nastěhovali k veltruskému zámku, kde našli velké skleníky a přistavěli k nim funkcionalistickou vilu s obřím oknem.

„Zahradnictví skutečně stojí v Jaroměři, v zástavbě pod silnicí. Dokonce je tam ještě k přečtení název Zahradnictví Miloš Vecka, i když to jméno už ani není vidět. Nebyla to funkcionalistická stavba jako ve filmu, ale bylo to tehdy nové zahradnictví na okraji Jaroměře. Dnes je to pohlceno centrem, vegetací a silnicí. Původní dům tety Ely stával v Praze na Zahradním Městě, ale už to pohltilo město a stromy. Tehdy to byl solitérní dům. Ve filmu je to licence, nechali jsme ho postavit na okraji Prahy. Tak to bývalo, někdo si nechal postavit domeček na okraji Prahy, u blátivé cesty, na dohled smyčky tramvaje,“ řekl Jan Hřebejk.

Melíšková: Strávili jsme krásný půlrok s Jarchovského rodinou

Filmaři natáčeli v Jaroměři na podzim. Vyhlédli si bývalou sovětskou vojenskou nemocnici v Josefově s vykachlíkovanými ordinacemi a ulice pevnosti využili k záběrům, které představují těsně poválečný Terezín za tyfové nákazy. Štábu posloužily i široké ulice Jaroměře s kočičími hlavami. Natáčelo se i mezi lokomotivami v železniční výtopně v Jaroměři, ale před nádražím štábu vyhořel agregát.

„Jaroměř jsme znali díky tomu, že kolem gymnázia a v Josefově jsme točili už Musíme si pomáhat. Teď jsme spíš natáčeli v Josefově, nejvíc lokací je právě v Rodinném příteli. V posledním Nápadníkovi se objeví i plovárna či zachované ulice u gymnázia, pak už se ale pohybujeme v dekoracích,“ přiblížil režisér.

Autoři využili i útržky dokumentů. Neobvyklý pohled na vybombardované Vysočany natočil například cestovatel a operetní skladatel Eduard Ingriš, který však ve stejnou chvíli přišel o své bydlení.

Film chce být podle režiséra i vizitkou současné herecké generace, namísto nářků, že dobří herci už odešli. Proto se prvně v Hřebejkově filmu objeví třeba Karel Dobrý nebo David Novotný. Tvůrci už v dubnu vydali knížku, takže nedočkavci si mohou přečíst celý příběh dopředu.

„Strávili jsme krásný půlrok s rodinou Petra Jarchovského. Chtěla jsem vás, diváky, poprosit, jestli se vám ten film aspoň trošku líbil a zanechal ve vás hezké pocity, podělte se s přáteli, kamarády a rodinou, ať se přijdou podívat. Myslím, že ten film si zaslouží, aby ho lidé viděli na velkém plátně,“ přimlouvala se Klára Melíšková.

Film je k vidění v kinech od čtvrtka. Další pokračování pod názvem Dezertér, které sleduje osudy majitele pražského kadeřnického salonu Otto Bocka v podání Jiřího Macháčka, se chystá na 28. září. Trilogii uzavírá Nápadník o rodině jaroměřského zahradníka, do kin půjde v listopadu.