Do studia iDNES.tv dorazila Pančochová v dobré náladě. Nebála se mluvit o čemkoli, od sportu se přirozeně přesunula k diskuzím o své sexuální orientaci i o tom, jak by chtěla pomoci homosexuálům bojovat za jejich práva.
Že se o snowboardingu říká, že to je sport plný pohody, ležérnosti a nenucenosti? Tak to Pančochová během půlhodinového živého rozhovoru s Martinem Moravcem splnila do puntíku. Free, cool, issue, big deal, její mluva je plná anglicismů. A taky plná smíchu a upřímné radosti.
„Kolik vás stojí jedna sezona?“ zeptal se moderátor Moravec. „Ježiš, to vůbec nevím,“ odpověděla snowboardistka.
„Jsem ráda za náš svaz, za Duklu, která mi ty výlety platí,“ pokračovala. A Martin Moravec se otázal: „Máte na mysli spíš pracovní cesty, ne?“ A ve studiu pořadu Rozstřelu byla zase pohodová atmosféra.
Ta nechyběla ani při ožehavém tématu - magazínu outsports.com řekla, že ji přitahují holky. „Já jsem to neudělala schválně, ale nemám co schovávat. Pak se toho všichni chytli. Diskuze nečtu, neregistrovala jsem, co kdo říkal a psal. Ale měla jsem většinou kladné ohlasy, jsme přece ve 21. století, není to žádný big deal,“ zůstává Pančochová nad věcí.
„Samozřejmě jsem trochu nervózní, když jsem to řekla, byla. Je to choulostivé, nepotřebuju, aby to věděl celý svět. Ale nemám problém říct, jak to je. Rodiče to věděli delší dobu, měla jsem přítelkyni-snowboardistku asi tři roky, jenom babička byla trochu rozhozená,“ usmála se.
U coming outu ale Pančochová nezůstala a nezůstane. Chce pomoct dalším lidem, inspirovat je. Ví, jak to je těžké třeba pro fotbalisty, pro hráče, kteří se pohybují v maskulinním prostředí a bojí se přiznat, že jsou gayové.
Ráda by pomohla s legislativou, chce bojovat za práva homosexuálů a touží po rovnocenném prostředí pro všechny. Uvítala by, kdyby měli oba partneři stejná práva na dítě jednoho z nich. „Ještě je před námi spousta práce,“ uvědomuje si.
Pančochová je právě ve fázi rekonvalescence, laboruje s ramenem a už dumá nad olympijskou sezonou. „Do Koreje si jedu pro medaili, ta jediná mi chybí. Dávám tomu 200 procent, snažím se, abych byla ready,“ burcuje. „Ready“ být potřebuje, vždyť otřepané, ba pravdivé, klišé praví, že zdraví je to nejdůležitější.
A u Pančochové to platí obzvlášť. Ona na snowboardu předvádí triky, skoky dlouhé až dvacet metrů, a tak i výčet jejích pádů a zranění je vlastně nekonečný. „Když padám, udělala jsem něco špatně. Ale kdo nepadá, tak se neučí,“ řekla v Rozstřelu.
„Pád nemusí znamenat zranění, je to proces učení nových triků a rotací. Když závodím, tak si to musím v hlavě přehodit a říct si: Mám zkušenosti, mám natrénováno a strach je tedy neopodstatněný,“ dodala.
Á propos zranění. S čím tedy bojovala? „Otřesy mozku, vykloubená ramena, zlomené klíční kosti, přetržené vazy,“ vyjmenovala.
Její sport vypadá nebezpečně. Doba si žádá propracovanější triky, ještě delší skoky. Podívaná jen pro silné povahy. „Mamka se radši ani nedívá, jenom sleduje záznamy, ale všichni vědí, jak mám snowboard ráda, tak mi to nerozmlouvají,“ je ráda Pančochová.
„Dělám free, cool sport, ale je to dřina. Člověk si musí za tím jít, aby to někam dotáhnul. Beru to jako práci, kterou miluju. Chodím do posilovny, dělám i jiné sporty, abych se udržela v kondici. Lezu po skalách, surfuju, jezdím na skateboardu,“ popsala i své trávení volného času.
A o čem dalším v pořadu Rozstřel Pančochová mluvila?
O úspěšných českých snowboardistkách:
„Každá děláme něco jiného. Já jezdím free style, Eva (Samková) jezdí na čas dolů, Ester (Ledecká) jezdí slalom. Zvládla bych sjet jejich tratě, ale samozřejmě ne na jejich úrovni.
O svých disciplínách:
„U-rampa, to je nejstarší disciplína. Pro olympiádu jsem ji ale vypustila, fyzicky se to nedá zvládnout, je toho hodně. Pak je Big Air, to je jeden velký skok. A pak slopestyle, to je několik skoků a pak i triky na zábradlí.“
O svém běžném roku:
„V Česku trávím čas s rodinou na jaře, pak se přesunu třeba do Kalifornie, kde lezu po skalách nebo jezdím na snowboardu na ledovci. V srpnu přejíždím na Nový Zéland, kde se také jezdí Světový pohár. A v říjnu mi začíná sezona.“
O zimě:
„Mám ji ráda, všude je ticho, sníh pohlcuje zvuky. Je to takové čisté.“
O rivalitě:
„V tréninku jsem přátelská, ale jak přijde závod, každý se soustředí na sebe. Navzájem si přejeme, tleskáme si a fakt nemám radost, když někdo spadne.“
Celý Rozstřel s Šárkou Pančochovou:
Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv
