„Ve velkém digitalizujeme archiválie a ty jsou díky tomu přístupné na internetu. Badatelé nás nedávno upozornili, že na veřejném portálu je listina s obrázkem podobným dnešnímu smajlíkovi,“ přiblížil archivář Jiří Peterka.
Aby smějícímu se obličeji přišli na kloub, vyhledali opavští archiváři originál listiny v depozitářích.
„Prozkoumali jsme jej a ukázalo se, že se nejedná o smajlíka v dnešním slova smyslu, ale o otisk pečeti. Při složení listiny vytvořila obrázek podobný smajlíku,“ vysvětlil Peterka.
Zdánlivý obličej se usmívá z dokumentu, kterým 21. září 1476 šlechtic Albrecht Kavan z Dědibab, tehdejší správce hradu Hradec u Opavy, potvrzuje dědictví Mikuláše Medvídka z Jakubčovic.
„Není to významná listina, jde o potvrzení dědictví pro poddaného,“ doplnil archivář.
Paradoxem je, že samotná pečeť rodu Kavanů z Dědibab se na dokumentu téměř nezachovala a její vzhled je známý jen díky dochovanému otisku. Nejde však o jedinou známou pečeť rodu.
Oči, nos a ústa kreslili z dlouhé chvíle
Ačkoliv je smajlík na středověké listině spíše nechtěnou záležitostí, líbí se. „Na internetu máme mnoho pozitivních reakcí. Lidé si to kopírují a stahují,“ uvedl Peterka.
V pozdějších staletích už smajlíci nejsou výjimkou.
„Skutečný rukopisný emotikon je v Zemském archivu v Opavě dochován také, například ve fondu Královský úřad Opava z roku 1752,“ uvedl archivář.
Oči, nos a smějící se ústa kreslili písaři z dlouhé chvíle. „Nejčastěji tak vyplňovali písmeno O, například u archiválií řazených podle abecedy,“ popsal Peterka.
Písaři si malovali také při opisu dokumentu. Na místo, kde měl originál listiny pečeť, do opisu dávali kruhový symbol a ten také často dozdobili. Stejně tak dokreslovali obličeje jinde, například do vyobrazení měsíce.
