„V zařízení na střeše auta je zdroj laseru, který vysílá paprsek. Zrcátko, které se zapnutím začne točit, ho pak rozkmitá do celého okolí,“ uvedl Jan Kohout, vedoucí mobilního mapování v centru AdMaS, které spadá pod brněnské Vysoké učení technické.
Od terénu se paprsek odráží zpět do zařízení a data se ukládají do počítače, který je umístěný v kufru auta. Za jednu sekundu provozu zmapuje zařízení v okolí přes jeden milion bodů. Kapacitně ale nejsou data příliš náročná. Po jednom kilometru jízdy mají asi jeden gigabajt, tedy o něco více než klasické cédéčko.
Díky datům od laserových paprsků v kombinaci s fotografiemi poté v laboratoři na počítači dokážou pracovníci centra namodelovat s pomocí GPS a dalších údajů celkový terén, kudy jeli.
„Tím, že ta data zachytí realitu, tak děláme totéž co geodet. Ten zaměří někde lampu, pak uliční vpusť nebo hranu svahu,“ vysvětlil Kohout.
Překážkou jsou kamiony
Práce s autem pro mobilní mapování je ale mnohem rychlejší, i když ho musí obsluhovat dva lidé - jeden, který řídí, a druhý, který má na starosti řídicí jednotku. Dál se ale jinak nemusí omezovat s rychlostí. Kamery, které zachycují snímky okolí stejně jako lasery, dokážou přesně fungovat i při rychlosti 90 kilometrů v hodině.
„Důležité je, aby nás při mapování nepředjížděly kamiony. To pak máme totiž naskenovaný kamion, který předjíždí 200 metrů i více, a v datech nevidíme nic za ním,“ sdělil Kohout.
Právě na dálnicích přitom terén často mapují, převážně pak povrch vozovky.
„Řešíme teď třeba mosty na Ostravsku, jak se mění vozovka v čase. Jaký byl její stav v jednom čase a jaký v jiném,“ popsal, k čemu vozidlo se zařízením za 22 milionů používají.
Využití ale má takové mapování i jinde. Laserovými paprsky snímá krajinu sice i letadlo, to se ale nemusí dostat všude.
„Když je někde hodně hluboké údolí nebo nějaký převis, nemusí tam být dostatek bodů,“ doplnil Kohout. Takto třeba s autem podrobněji zmapovali údolí Moravského krasu kolem Pustého žlebu.
