Has-Been Heroes klame tělem. Grafikou připomíná kreslenou mobilní hru, jakých jste viděli mraky, ale pod touto slupkou je ukryta propracovaná roguelike strategie. Ačkoliv hra podle Metactitics schytala od odborné kritiky spoustu negativních hodnocení, po necelých dvaceti hodinách, které jsem s Has-Been Heroes strávil, s nimi nemůžu souhlasit. A pokusím se nabídnout svůj pohled proč.
Hra je rozdělena na dvě části, a to na pohyb po mapě a souboje. Mapa se vygeneruje náhodně. Začínáte vždy vlevo a prostřednictvím uzlů se musíte propracovat až k políčku s bossem. Některá místa jsou prázdná, na jiných narazíte na oltáře, truhly, obchodníky či protivníky. Aby to nebylo tak snadné, na již navštívená místa se nelze zcela beztrestně vracet. Důležité tak je si cestu pečlivě naplánovat. Dopředu ovšem nevíte, co na kterých políčkách je, nahlédnout můžete pouze na ta sousední.
Has-Been Heroes
První chybu, kterou můžete udělat, je najít si co nejkratší cestu k bossovi, ideálně bez soubojů. Ačkoliv toho prvního zřejmě dáte, později vás váš spěch dožene. Důležité naopak je snažit se absolvovat co nejvíce soubojů. Získáte tak peníze, které utratíte za předměty pro své hrdiny a nová kouzla. A bez těch se později neobjedete. Peníze i předměty se válejí i v truhlách, některé však bývají zavřené, takže je třeba najít či koupit klíče.
Mechanismus soubojů je třeba plně pochopit
Alfou a omegou jsou však souboje. Vlevo stojí hrdinové, zprava se na vás valí ve třech řadách nepřátelé. Bitvy probíhají v reálném čase s tím, že při aktivaci útoku se hra přeruší a vy můžete v klidu prohodit pozice hrdinů a řetězit tak komba. Hru lze samozřejmě přerušit kdykoliv, například pokud chcete seslat kouzlo nebo se jen rozmyslet, jak postupovat dál.
První bitva pro mě dopadla tragicky, kostlivci mě rozsekali na kusy. Zkrátka jsem tu valící se vlnu nepřátel nedokázal efektivně likvidovat. Has-Been Heroes totiž po nás chce víc než jen bezmyšlenkovité řetězení komb.
Has-Been Heroes
Útok každého hrdiny má daný počet úderů. U bojovníka to je jeden silný, u mága dva slabé (ale má silnější kouzla) a u zloděje tři s vyšší šancí na kritický zásah. U protivníků sledujeme dvě hodnoty: počet životů a obranyschopnost vyjádřenou určitým počtem zelených čtverečků. Pokud chci nepřítele zranit, musím nejdříve prolomit jeho obranyschopnost.
Příklad: kostlivec má dva čtverečky obranyschopnosti. Pokud na něj zaútočí bojovník, svým jediným úderem mu ubere jen jeden čtvereček a nijak ho nezraní. Potřebuji tedy zaútočit mágem, jehož dva útoky prolomí obranyschopnost, čímž protivníka omráčí (ale nezraní). Teď je náchylný na zranění, proto do něj půjdu bojovníkem nebo zlodějem. Vraťme se ještě na začátek příkladu. Pokud bych zaútočil rovnou zlodějem, který má tři útoky, sice bych prolomil obranu kostlivce a třetí úder by ho trochu zranil, ale také odmrštil do dálky (na protivníky lze opět útočit až po dopadu na zem). I to se ovšem v mnoha situacích hodí.
Has-Been Heroes
Klíčem k vítězství je precizní časování komb na správný cíl. Zároveň je třeba myslet dopředu, aby hrdinové po svém útoku skončili v řadách, kde je chcete mít. Asi netřeba dodávat, že bojovník pár škrábnutí od zombie přežije, zatímco mág jde pod drn po prvním pohlazení.
S bitvami pomůžou předměty, které mohou navýšit sílu útoku, šanci na kritických zásah, zrychlit dobíjení kouzel nebo třeba zajistit imunitu vůči některému z živlů. Hodí se ovšem i kouzla. Kromě těch základních jich je ve hře přes tři stovky.
Máme tu zmrazování, klasický fireball (nepřítele rovnou omráčí), navýšení počtu útoků, dočasné ovládání protivníka, blesky, bomby a podobně. Nepřátel je habaděj, nejvíc se samozřejmě zapotíte u bossů, u nich je třeba nejenom dobrá výbava, další kouzla, ale také důvtip.
Ovládání (hraji na konzoli) mi přišlo zprvu nezvyklé, ale během dvaceti minut jsem se dostal do rytmu. Každá lajna má své tlačítko (X, Y, B), což je celkem logické rozložení, zatímco A se slouží po potvrzení akce. Zadním tlačítkem se hra zapauzuje.
Jedním z důvodů, proč se mi hra rychle neomrzela i v případě řady neúspěchů, je, že si postupně zpřístupňujete nový obsah. A to znamená nejenom nová prostředí, silnější kouzla a předměty, ale i hrdiny.
Has-Been Heroes
Zahraniční recenzenti nejčastěji kritizují šílenou obtížnost a hrozné ovládání. Co se týče obtížnosti, pokud plně pochopíte pravidla, není tak hrozná a nijak nevybočuje od toho, co je v žánru roguelike standard. Část viny ovšem nesou i tvůrci, kteří měli větší péči věnovat celkem slabému tutorialu a více vysvětlovat. Ovládání je věc názoru, ale byť mi přišlo zpočátku nezvyklé, nakonec mi sedlo. Rozhodně se mi nestalo, že bych kvůli špatnému ovládání něco zkazil.
Díky spoustě předmětů a kouzel je fajn, že se žádná hra nehraje úplně stejně. A právě tomu, co objevíte, musíte přizpůsobit i svoji strategii. Většinou jde přitom o použitelné kousky. Asi bych si dovedl představit víc zajímavějších míst, na které lze při hraní narazit, ale jinak si nemám nač stěžovat. Has-Been Heroes je za mě velmi příjemné překvapení.
