Po dlouhých šestnácti letech v absolutní světové špičce dává Topinková Knapková veslování prozatímní vale.
V šestatřiceti letech cítí, že je čas začít se věnovat i jiným věcem - rodině.
„V téhle sezoně určitě závodit nebudu. Jsem v pátém měsíci,“ oznámila na tiskové konferenci s úsměvem.
Skifařka Miroslava Topinková Knapková přerušila sportovní kariéru, protože je v pátém měsíci těhotenství. (10. dubna 2017)
Na skifu získala šest medailí na světových šampionátech, v Bledu v roce 2011 ji korunovali mistryní světa. O rok později pak přidala i titul nejcennější - olympijské šampionky z Londýna. Ve sbírce jí nechybějí ani čtyři zlata z mistrovství Evropy nebo celková prvenství ve Světovém poháru z let 2002 a 2009.
Tato veleúspěšná kariéra alespoň prozatím končí.
Po loňských olympijských hrách, kde dojela sedmá, dlouho česká veslařka odpočívala, věnovala se škole a zvažovala, co dál. Do tréninku se vrátila až v lednu a i tehdy zvažovala, jestli nevynechá celou letošní sezonu.
„Za poslední roky jsem byla docela unavená. Olympijské sezona pro mě navíc byla hodně náročná, protože jsme měnili trénink. Vzalo mi to hodně sil,“ svěřovala se a čím dál víc přemýšlela o rodině. „Zatím sportuju, ale myslím i na rodinu. Pokouším se o obojí, tak uvidíme, jak to nakonec dopadne.“
Miroslava Knapková po triumfu na olympijských hrách v Londýně.
Dál trénovala a připravovala se na letošní sezonu, než zjistila, že je těhotná. „Ve čtvrtém měsíci mi pak bylo strašně špatně,“ vyprávěla.
Kariéru přerušila. „Přemýšlela jsem i nad koncem kariéry, ale zatím bych to nechala otevřené. Jsem schopná podávat výkony na mezinárodní úrovni. Na druhou stranu si nejsem jistá, jak se mi život změní po narození miminka. Jestli se mi trochu nezmění priority,“ usmála se Topinková.
Veslařkou až v devatenácti
Oba její rodiče reprezentovali Československo ve veslování. Otec Miroslav dokonce startoval na olympijských hrách v letech 1976 a 1980, na dvojce bez kormidelníka dojel šestý a pátý.
Přesto z ní veslařka nemusela být.
V dětství se věnovala běhu na lyžích, poté přešla na atletiku, kde běhala střední tratě. Až v devatenácti letech, dost pozdním věku pro start v novém sportu, se rozhodla pro veslování.
Byl to zlatý přestup.
Z Brna se přestěhovala do Prahy, kde nastoupila do VK Slavia Praha. Ve dvaceti už poprvé jela na mistrovství světa - dojela desátá. O rok později už poprvé vládla Světovému poháru a na svých prvních olympijských hrách v Aténách jí jen těsně unikla medaile. Ze čtvrtého místa ale byla nadšená.
Následovaly první medaile ze světových šampionátů - v letech 2005 a 2006 stříbrné. V další olympijské sezoně se stala mistryní Evropy, ale kanál v Pekingu znovu nebyl tím, na kterém se měla proslavit.
Další čtyři roky na svou vysněnou medaili čekala.
V roce 2009 znovu vyhrála Světový pohár, o dva roky později se ve slovinském Bledu stala mistryní světa a v bulharském Plovdivu mistryní Evropy.
Do olympijské sezony tak vstupovala jako nejlepší skifařka světa.
V Londýně ale přišla nečekaná zdravotní komplikace. Knapková si totiž natrhla mezižeberní sval - jeden z nejdůležitějších ve veslování.
Před čtvrtfinálovou jízdou se po rozježdění vrátila s pláčem. „Nejde to,“ řekla tehdy trenérovi Tomáši Kacovskému. V tu chvíli nevěděla, jestli do závodu vůbec nastoupí. „V klidu jsme to probrali a řekli, že nemá co ztratit,“ popisoval pak fyzioterapeut Pavel Kolář.
Zraněné místo zatejpovali, dostala taky prášky proti bolesti a pak s přehledem zvládla čtvrtfinále, semifinále i finále.
Po pěti stech metrech měla na soupeřky dvě vteřinu, na kilometru to bylo sekund šest.
Zatímco ostatní závodnice, včetně dvojnásobné olympijské vítězky Jekatěriny Karstenové nebo čínské favoritky Čang Siou-jün, urputně veslovaly srovnané v jedné řadě, Knapková si v šesté dráze jela vlastní závod.
„Bylo to neuvěřitelné,“ rozplývala se pak v cíli. Poslední metry už projela s rukama nad hlavou. Mohla si to dovolit, v cíli měla třísekundový náskok. Stala se olympijskou šampionkou.
Před dvěma lety s provdala za Pavla Topinku. „Nyní mě ve startovní listině můžete najít pod jménem Miroslava Topinková Knapková,“ psala fanouškům na Facebooku.
Už tehdy plánovala po olympiádě v Riu rodinu. Na ní ale měla obhajovat zlato z Londýna. Sezona přitom nezahájila nijak úžasně. Řešila problémy se zády, poprvé v kariéře dokonce jela ve Světovém poháru až finále C.
„Ale olympiáda je až v srpnu,“ uklidňovala se.
Do Ria přijela uvolněná. Věděla, že v kariéře už dosáhla všeho, čeho chtěla dosáhnout. „Mám jiné životní hodnoty než ve dvaceti. Chtěla bych si to v Riu i víc užít,“ plánovala si.
Její zlatá obhajoba pak skončila dřív, než se čekalo. Už v semifinále dojela česká skifařka na čtvrtém, nepostupovém místě.
Pak sice vyhrála finále B, to ale stačilo jen na sedmou příčku. „Soupeřky prostě byly lepší,“ usmála se.
Po závodě pak přiznala, že tělo už je v šestatřiceti letech opotřebované. „Možná bych ho měla víc poslouchat a říct si, že potřebuje odpočívat. Ať už to byly achilovky nebo problémy se zády, těch signálů, že tělo není v pohodě, bylo dost.“
I proto tak dlouho netrénovala a užívala si života.
Teď si bude užívat miminka, které s manželem čeká. A jestli se ještě k závodění vrátí? „Sport mi asi bude chybět, chtěla bych se rozloučit na nějakém závodě. Ale člověk může něco plánovat a pak to může být úplně jinak.“
