Kdy přesně kardinál Vlk zemřel?
Přijal jsem telefonát kolem čtvrt na jedenáct, volal mi generální vikář. Můžeme říci, že zemřel v sobotu okolo desáté dopoledne. (více o úmrtí a Vlkově životě čtěte zde)
Strávil poslední chvíle v prostorách karlínské farnosti, kde žil v době nemoci?
Ne, on už několik týdnů pobýval v nemocnici v Praze na Karlově na oddělení metabolickém, protože velmi vážný zdravotní stav to vyžadoval. Musel být v klinické péči, nemohl už být v Karlíně.
„Kardinál nemoc zvládal s pokorou a klidem“O kardinála Miloslava Vlka se během jeho nemoci staralo občanské sdružení Cesta 121. Jeho předseda Antonín Randa iDNES.cz řekl, že v posledních dnech bylo patrné postupné zhoršování kardinálova stavu. „Výsledky jaterních a krevních testů vykazovaly závažné hodnoty, pan kardinál byl velice unavený, komunikace s okolím byla slabší a slabší. Zatímco před týdnem ještě byly možné návštěvy, tak v posledních dnech už moc ne," sdělil iDNES.cz. Poznamenal, že lidé z kardinálova okolí byli na jeho odchod svým způsobem připraveni. „Byť tedy do poslední chvíle v podobné situaci věříte, že to ten nemocný člověk zvládne, nyní už to nebylo v lidských silách," podotkl s tím, že člověk musí podobné situace přijmout, i když jsou bolestné. „Určitým ulehčením a útěchou je, jak to pan kardinál s pokorou a klidem úžasně zvládal. Jeho odchod byl klidný, přijímal to se samozřejmostí. Nikdy jsme se nebavili o jeho nemoci, do poslední chvíle se zajímal o společenské dění, povzbuzoval své okolí," říká Randa, podle kterého kardinála po celou dobu nemoci zajímaly pozdravy od lidí, které mu zprostředkovával. |
Ví se již, kdy a kde proběhne pohřeb?
Pohřeb zákonitě bude v katedrále svatého Víta. Protože teprve zítra odpoledne máme jednání, tak bych nerad uváděl špatné datum. Počítáme, že to bude koncem příštího týdne. Musíme vše připravit.
Kdy jste měl naposledy možnost ho vidět, případně s ním i hovořit?
Navštívil jsem ho dvakrát, naposledy před týdnem. Měl jsem za ním jít dnes odpoledne. Tento týden jsme se dohodli, že kvůli únavě a danému stavu bude přijímat pouze dvě návštěvy denně. Při páteční návštěvě, kde za ním byl monsignore Slavík, se pan kardinál rozloučil. Zpráva lékaře zněla, že začíná agonie a abychom očekávali, že bude žít hodiny, maximálně dny.
Co z posledních rozhovorů s ním vám zůstalo v paměti?
Musím říci, že jsme se znali už jako studenti seminaristé z 60. letech. Naše spolupráce byla po celý život. Vyvrcholilo to tím, že jsem po něm převzal úřad. Pan kardinál Vlk skutečně byl osobnost. Všichni jsme už během studií věděli, že jednou bude stát v čele církve. Několikrát zastupoval papeže jako takzvaný papežský legát na velkých celosvětových akcích. Jméno pražského arcibiskupství, České republiky a Prahy dokázal rozšířit. Poslední naše rozhovory byly spíše poděkování a výhled do budoucna, protože, upřímně řečeno, budoucnost je už v Boží náruči.
Co česká katolická církev i celá společnost ztrácí odchodem kardinála Vlka?
Ztrácí v něm duchovní postavu, člověka, který byl velmi cílevědomý, osobně statečný. Tak se projevoval i ve své nemoci, dokázal být i tak chodsky neústupný. Byli jsme v kontaktu, někdy jsme o některých tématech diskutovali, ale nikdy jsme nepřestali být přáteli, což se projevilo i v posledních týdnech. A za to jsem mu vděčný.
Kromě cílevědomosti a odolnosti, jaké další vlastnosti měl?
Měl vlastnosti, které se vyžadují ke kněžskému povolání - schopnost empatie k člověku, byl připraven naslouchat i pomoci. To se projevovalo v hnutí Fokoláre, kde se ukázal jeho vztah k charitativní činnosti. Díky němu se zakládaly nemocnic v Africe a v Indii, byla to i pomoc Latinské Americe.
Jak za komunismu snášel, když mu úřady odebraly státní souhlas k výkonu kněžského povolání?
Začali jsme v té době ještě více spolupracovat. Pracoval jako umývač oken. Pak se vrhnul plně do práce v rámci Fokoláre - to byla práce s rodinami, s mladými lidmi, ale i kněžími, protože v době komunismu bylo vedení církve prakticky paralyzováno. Netrpěl pocitem, že je mu bráněno, tedy legislativně ano, ale v rámci pololegální a legální práce do jisté míry našel sílu.
Jaký byl poté ve svobodných poměrech jeho přínos ve formování katolické církve?
Musíme říci, že kardinál Vlk jako pražský arcibiskup se stal architektem obnovy církve, její infrastruktury, počínaje biskupskou konferencí a obnovou farností. Praha mu vděčí za vybudování pět komunitních center, které slouží nejen věřícím, ale jsou otevřena pro všechny lidi dobré vůle. Díky kontaktům se zahraničím prezentoval českou katolickou církve a českou společnost v zahraničí.
