Ze čtrnáctiletého trestu si Mikuš zatím odseděl devět let. „Vykonal sice dvě třetiny trestu, které mu byly uloženy. Ve výkonu trestu se choval řádně, prokázal polepšení, má zajištěnou budoucnost. Ale podmíněné propuštění není nárok. Soud zvážil jak hodnocení věznice, tak i znalecký posudek, ze kterého vyplynulo, že odsouzený je osoba inteligentní, ví co se od něho očekává a umí se podle toho zachovat,“ uvedla soudkyně Markéta Binderová.
„Soud nemohl odhlédnout od toho, jakého jednání se odsouzený dopustil. Dosud nebyl splněn výchovný vliv věznice ani samotný trest vůči poškozené,“ vysvětlila zamítnutí žádosti.
Odsouzený si proti rozhodnutí podal stížnost, o níž v neveřejném jednání rozhodne Pražský městský soud. Pokud neuspěje, bude podle svého obhájce v budoucnu žádat o podmíněné propuštění znovu.
Mikuš během jednání prosil soud o druhou šanci. „Domnívám se, že mým přístupem k trestu, chováním po dobu trestu a vším, co činím, vás mohu přesvědčit o upřímnosti a pravdivosti svých slov. Chci požádat o poskytnutí důvěry a druhé životní šance. Tak, abych mohl být společnosti prospěšný více, než jí mohu být při pobytu ve vězení, a tím aspoň částečně odčinit svůj čin. Lituji toho, že zcela odčinit nelze,“ řekl odsouzený.
Dopisem se za něho zaručil plzeňský lékař P. J., který se na páteční jednání nedostavil, a dlouholetý známý M. D., který by na něj prý v případě podmíněného propuštění dohlížel. „Znám ho jako starostlivého otce. Jeho dcery jsem trénoval tenis. Snažím se na něj působit co nejvíce,“ řekl M. D. soudu. Mikuš by podle něj po propuštění pokračoval ve studiu vysoké školy v Praze a bydlel by u svého otce.
„Posudky z věznice jsou více než dobré. Prošel si různými způsoby výkonu trestu. Studoval teologii, ukončil studium bakaláře,“ řekl Mikušův obhájce. Zmínil také, že bylo odsouzenému ředitelem věznice umožněno několikrát opustit zařízení, naposledy loni o Vánocích. Po věznici se prý Mikuš mohl pohybovat volně a pracoval v knihovně.
Jenže během minulého jednání počátkem února Mikušovo napravení zpochybnil znalec z oboru psychologie Petr Navrátil. Uvedl, že u odsouzeného neproběhla plná sebereflexe. Poukázal na to, že vrah hovořil o svém selhání, ale jeho jednání bylo zcela vědomé.
Soudní znalce Mikuš o svém polepšení příliš nepřesvědčil:
Tělo našli v Orlické přehradě
Marcelu Sekáčovou začali její příbuzní pohřešovat v únoru 2007. Lékař Vladimír Mikuš, její milenec, se ztratil zhruba ve stejné době. Policisté zjistili, že telefony této dvojice se naposledy hlásily do sítě z okolí Orlické přehrady.
Mikuš byl později podezírán z vraždy. Jelikož se však nenašlo tělo, nakonec ho soud uznal vinným jen z ublížení na zdraví s následkem smrti. Dostal šestiletý trest, proti verdiktu se ale odvolal a doufal, že Vrchní soud v Praze ho obžaloby zprostí. Jen několik dní předtím ale na Orlíku vyplavala bedna, v níž policisté našli tělo Sekáčové. Později si proto Mikuš vyslechl trest za vraždu.
Shrnutí celého případu, který inspiroval i filmové scénáristy:
