„Proč?“ křičí mladý muž se začerněnýma očima a jako slepec se motá po scéně. „Kde je tvé světlo, Alláhu? Nech mě zemřít! Nikdo mi neřekl, co s mým tělem udělá exploze,“ naříká v divadelním studiu věznice pro mladistvé v západoněmeckém Wiesbadenu muž, který do jisté míry předvádí svůj vlastní životní příběh.
Nová statistikaZ Německa do Iráku a Sýrie odjelo bojovat celkem 910 džihádistů. Vyplývá to z posledních údajů německé kontrarozvědky. Spolkový úřad na ochranu ústavy (BfV) doposud uváděl, že německých bojovníků v řadách IS je asi o sto méně. Informaci přinesl týdeník Spiegel. Podle BfV asi polovina těchto radikálů má německé občanství a pětina jsou ženy. V Sýrii a Iráku už zemřelo 145 německých džihádistů, třetina se vrátila domů. Spiegel poznamenává, že v posledních době se počet radikálů mířících na Blízký východ ve srovnání s uplynulými lety zmenšuje, zřejmě v souvislosti z územními ztrátami IS. |
V nápravném zařízení nedaleko Frankfurtu nad Mohanem pobývá asi 300 trestanců včetně bývalých bojovníků Islámského státu, kteří se vrátili z Iráku či Sýrie. Právě zde nyní probíhá pilotní projekt, jehož cílem je mladé radikály pomocí divadla a studia Koránu integrovat zpět do německé společnosti.
„Když mluvíme o trestancích, tak většinou myslíme na jejich provinění. Jádrem problému je však jejich zahanbení. Někdy dokonce předchází zločinu a je jeho příčinou,“ vysvětluje v chystaném dokumentárním filmu Bare-Handed režisér Arne Dechow, který v nápravném zařízení vede divadelní kroužek.
Vězně vede k tomu, aby v rámci divadla otevřeli nitro a dali průchod veškerým potlačovaným emocím: vzteku, smutku i frustraci. „Tito mladí trestanci si nepřipadají jako součást společnosti. To v nich generuje vztek. Bezcílný vztek. Domnívám se, že dobrý herec by měl být schopen ukázat všechny odstíny svého nitra,“ říká devětačtyřicetiletý režisér podle nějž jde o znovuobjevení lidství: mladí lidé svedení na scestí musí zjistit, že jejich život má smysl i mimo struktury teroristické organizace.
Modlitba mě uklidňuje
Součástí integračního programu je i výuka islámu a studium Koránu. Radikalizovaná mládež totiž o náboženství proroka Mohameda často nic neví.
„Jsou zranitelní, protože o náboženství toho vědí velice málo. A pokud se v nich nahromadí příliš vzteku a nenávisti vůči společnosti, nebo se k nim dostanou verbíři Islámského státu, může to být velice nebezpečné,“ přibližuje myšlenkový svět mladých radikálů vězeňský imám Martin Meyer Husamuddin.
Dokazují to i slova některých trestanců. „Co to je Islámský stát? Já to vlastně přesně nevím. Na jednu stranu vypadají jako teroristé, na druhou stranu mi připadají jako lidé, kteří chtějí v míru praktikovat islám. A to je moje dilema. Já nevím, co je dobré a co špatné,“ říká v dokumentu 23letý Mustafa B.
On sám podle svých slov potkal řadu verbířů Islámského státu, kteří ho lákali do Sýrie či Iráku. „Říkali mi, že je to tam báječné, že tam mohu žít podle své muslimské víry a pokud budu chtít, mohu bojovat za islám. A pokud nebudu chtít, tak tam mohu prostě jen žít. Hovoří tak přesvědčivě, že někteří jim řeknou: ‚OK, tak já pojedu‘,“ vysvětluje mladík z rodiny alžírských přistěhovalců z Frankfurtu.
„Náboráři Islámského státu jim namluví, že spáchali příliš mnoho hříchů a pokud neprovedou teroristický útok, tak už je před peklem nic nezachrání,“ vykresluje vábení teroristické organizace Martin Meyer Husamuddin.
V rozhovorech s mladými trestanci klade velký důraz na muslimskou liturgii. Opakováním Božího jména a modlitbami podle něj mladí trestanci dokážou najít duševní klid.
„V modlitbě a četbě Koránu nacházím ve vězení vnitřní mír. Mám pocit, že kdybych to nedělal, tak bych se tady úplně zbláznil. Ve vězení jste mezi různými národnostmi, je tu mnoho kriminálníků a je těžké zůstat v klidu,“ říká k tomu Mustafa B.
