BASKETBALOVÝ OČISTEC. Celkový záběr na turnaj AAU, který se konal v nevadském...

BASKETBALOVÝ OČISTEC. Celkový záběr na turnaj AAU, který se konal v nevadském Renu. | foto: snapsports.com

AAU. Mimoškolní zábava, jež týrá hvězdy a kazí americké talenty

  • 3
Saratoga Springs, New York (Od našeho spolupracovníka) - Kazí amatérská AAU kvalitu mladých amerických hráčů? Debatu na toto téma nedávno rozpoutala basketbalová legenda Kevin Garnett. A není první, kdo silně kritizoval roli AAU ve vývoji tamních talentů. Stejný názor vyjevili Kobe Bryant, Charles Barkley nebo Steve Kerr. Jak tenhle sportovní fenomén funguje a co je v něm špatně? Odpovědi tuším díky své vlastní zkušenosti.

„V NBA teď musíme mladé hráče učit novým dovednostem víc než kdykoli v minulosti. Zabíjí nás AAU. Opravdu to říkám nerad, ale je to tak. Ty děti se nic nenaučily.“ - Kevin Garnett, 21 let v NBA, dnes konzultant u týmu LA Clippers

Ještě než se k problematice AAU dostaneme, je třeba zmínit několik základních informací. Sportování v Americe je na rozdíl od Česka propojeno se studiem na střední škole, což znamená, že v sezoně mohou hráči reprezentovat pouze školu, na které studují. Školní rok je rozdělen na tři sezony - podzimní, zimní a jarní.

Basketbal se hraje jen v zimní sezoně, která probíhá zhruba od listopadu do února až března. V podzimní a jarní sezoně mají trenéři na mnohých školách dokonce zakázáno pořádat oficiální tréninky. Trenéři ale většinou toto pravidlo obcházejí neoficiálními a nepovinnými tréninky, které jsou nazývány workout.

Před začátkem sezony musí trenéři pořádat oficiální konkurz na místo v týmu, do kterého se může přihlásit každý student.

Já jsem byl z Česka zvyklý, že basketbalová sezona je vlastně celoroční, s výjimkou pár letních měsíců odpočinku. Od osmi let do šestnácti jsem hrál za Sokol Vyšehrad pod trenéry Radkem Tremlem a Pavlem Sušerem, kterým také vděčím za to, že jsem se do Ameriky díky basketu dostal.

Když jsem přešel do Ameriky, tak jsem samozřejmě v podzimní a jarní sezoně jiný sport dělat nechtěl a chtěl jsem se nadále věnovat basketu. To ale tak úplně nešlo.

Slovo o autorovi

Vavřinec Čermák

Narodil se v roce 1994. Od osmi let hrál basketbal za Sokol Vyšehrad. V šestnácti zaujal na basketbalovém kempu Philadelphie 76ers v Pensylvánii a získal stipendium na soukromé střední škole.

V roce 2013 přešel na vysokou školu Skidmore College v americkém státě New York, kde momentálně dokončuje studium ekonomie. Dva roky hrál basketbal v univerzitní soutěži NCAA, kvůli operacím kolene však jeho sportovní kariéra předčasně skončila.

Server iDNES.cz vám nabízí jeho pohled na basketbalové dění ve Spojených státech.

Všichni studenti na mé škole museli povinně nějaký sport dělat. Basketbalisti většinou buď posilovali, běhali, nebo dělali atletiku. Kdo chtěl trénovat a hrát, musel obětovat svůj volný čas. Jednou týdně také trenér zorganizoval neoficiální zápas, který byl nazýván scrimmage. Tyto zápasy ale neměly moc vysokou úroveň.

A tady nastupuje AAU.

Když se chtěl hráč věnovat basketu ještě mnohem více, než mu střední škola dovolovala, mohl se přihlásit do AAU týmu. To jsem udělal i já.

AAU je nezisková organizace, od hráčů vybírá pouze pár dolarů, které jsou určeny na pojištění. Týmy ale platí mezi 500 a 1000 dolary za účast na turnajích. Mají také výdaje za dresy, hotely, za pronájem tělocvičny...

Ja byl členem týmu sponzorovaného Nike, takže jsme měli všechno zadarmo. Dokonce jsme dostali trička a basketbalové boty. Tak to v případě lepších týmů chodí, ty slabší však vybírají finanční příspěvky od hráčů, případně sázejí na fundraising.

V Americe existuje přes 18 tisíc středoškolských basketbalových týmů, ale AAU týmů je podstatně méně. To znamená, že si jejich trenéři mohou vybírat největší talenty.

AAU turnaje proto lákají mnohem více skautů, kteří hledají nejnadanější hráče do svých univerzit. Tím se ale dostáváme k těm negativním stránkám, které právě Kevin Garnett popisuje.

AAU týmy většinou v podstatě netrénují, protože jsou poskládány z hráčů několika škol, často i z různých měst. Za mě se trénovalo maximálně jeden den před turnajem, někdy ani to ne. A trénink obsahoval procvičení několika útočných akcí, ale nikdy se nejednalo o rozvíjení basketbalových dovedností.

Velké turnaje se pořádaly zhruba jednou za dva týdny. Zdůrazňuji, že opravdu velké, někdy se na nich sešlo až 100 týmů, a hrálo se v obrovských halách, kde bylo třeba deset basketbalových hřišť. U stropu visely bannery se jmény NBA legend, kteří ve stejné hale před několika lety AAU hrály. Denně každý tým hrál až pět zápasů, což končívalo zraněním přetížených hráčů.

Mohu vás ujistit, že AAU hrají kluci, kteří basketbal milují. Ale na konci každého dne ho všichni proklínají.

Některé špičkové týmy v létě odlétají na Floridu, kde pak mezi sebou hrají. To se mě však netýkalo, já trávil prázdniny v Praze.

Zápasy předních týmů AAU vysílá také televize ESPN. Vybrané duely jsou k dispozici na Youtube:

Asi největším zklamáním pro mě byl přístup hráčů. Každý hrál všechno individuálně, aby oslnil skauty sedící v tribunách. Ale není se čemu divit, protože většina kluků by se na univerzitu bez basketbalu vůbec nedostala. Nemohla by si ji dovolit.

Hráči chtěli předvést své basketbalové, ale i atletické dovednosti, takže týmový basket se nehrál v podstatě nikdy. Pivotům se míč vůbec nedostane. Nejvíce se dařilo atletickým hráčům, kteří však občas neovládali ani úplné základy.

Garnett, Kobe, Barkley i Kerr si stěžují přesně na tohle a já s nimi z vlastní zkušenosti musím souhlasit. Na druhou stranu je to systém, kde se ti nejlepší hráči opravdu zviditelní a zahraji si proti basketbalové elitě. Pak to ale dopadá i tak, že někteří pivoti v NBA neumí střílet trestné hody a mají problém s driblováním.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž