„V Česku je skoro nikdo nezná. Kupodivu ani lidé z profese. Všichni mají představu, že existují smaragdy, safíry, a za vrchol považují čiré diamanty. Ale pak jsou tu ještě ty barevné, které představují jen jedno procento z celkové těžby, což se samozřejmě projevuje na ceně,“ popisuje Korbička, jenž si založil stejnojmennou firmu zhruba před deseti lety.
Ke zlatničině měl blízko odmalička. Jeho otec byl rytec, a tak se u nich doma pořád válely prstýnky, na něž měl otec vyrýt nápisy nebo ornamenty.
A tak Korbička po základní škole nastoupil na zlatnický obor, který se otevíral jednou za tři roky. „Dnes je tento obor zrušený. Sloučili jej s designem a zlatníci jako takoví už ze škol vůbec nevycházejí,“ říká.
Po škole začal podnikat s kamarádem, ale protože se nepohodli, založil si živnost sám. Chtěl se však odlišit od ostatních českých šperkařů. Inspirovali jej zahraniční výrobci, u nichž se setkal s barevnými diamanty. Jejich cena dosahuje i několika milionů korun.
„U čirých kamenů je cena daná trhem. Každý si ji může zjistit na internetu. U barevného diamantu ale nic takového není,“ vysvětluje Korbička, že záleží na váze a taky na tom, kolik se daného kamene vytěžilo.
První hodinky vyvíjel víc než rok
Nejlevnější jsou žluté diamanty. Šperky s malými kamínky začínají na 10 tisících korunách. Nejvzácnější jsou pak červené nebo modré kameny. Jelikož je to tak drahý byznys, Korbička většinou svému bohatému klientovi nákup kamene jen zprostředkuje a teprve potom na zakázku zhotoví šperk.
Kromě toho ale vyrábí i klasické prstýnky, náhrdelníky nebo náušnice. Před pár lety se pustil taky do hodinek. „Kamarádi si stěžovali, že bych měl prý vymyslet taky něco pro chlapy. A ti nosí jen hodinky. Ty první jsem vyvíjel přes rok. Každý den jsem nad nimi seděl tři hodiny,“ vzpomíná, jak si lámal hlavu nad vodotěsností.
Zabrat mu dala taky zakázka na pásek celý ze zlata, zlaté obroučky brýlí nebo zlatý zapalovač. A že nemá jemné prsty, které by se pro šperkaře mohly zdát nutností, pro něj překážka prý vůbec není. Právě naopak.
„Zlatničina je namáhavá práce. Zlato je tvrdé, a když ho musíte ohýbat třeba při výrobě snubních prstenů, je na to potřeba velká síla,“ dodává.
