Loni před Vánocemi se v Plzni narodila trojčata. Zatímco tehdy - mezi dětmi v porodnici - to byli drobečci s velmi nízkou váhou 1,7 kilogramu, 1,8 kilogramu a 2,1 kilogramu, dnes, po roce, převyšují své vrstevníky o hlavu. A stejné je to s váhou. I v té svoje souputníky trumfují. Deset, deset a 8,8 kilogramu je totiž dobré skóre.
V bytě maminky Petry Kučerové a tatínka Jana Galuszky v Plzni na Vinicích je vše připraveno na první Štědrý den, při kterém si děti už budou samy rozbalovat dárečky.
„Rozbalování jim jde, když měli kluci před několika dny narozeniny, zajímal je jen papír na dárcích a provázek. Co bylo uvnitř, moc neřešili,“ říká s úsměvem Petra Kučerová.
Jsou to dva muzikanti a jeden smutný muž, říká dědeček
Dědeček Petr Kučera ale přesto doufá, že když kluci Matyáš, Vojtěch a Jakub uvidí auta - tatrovky, které jim hodlá dát pod stromeček, budou jim zářit oči nadšením.
„Jsou to zlatíčka, pro moje stáří je to zpestření, je s nimi totiž velká legrace,“ říká Petr Kučera. Ten zároveň nezastírá, že po narození to byl pro prarodiče šok, že budou tři najednou. Po roce už je ale jisté jedno: děda hlídá hned po mamince a tatínkovi děti nejčastěji ze všech příbuzných.
Proto už má vypozorované třeba to, že Kubík a Matyáš jsou muzikálnější. „Když pustím hudbu, hned se začnou natřásat. Vojtíšek, kterému říkám smutný muž, je naopak rozvážný, chvíli trvá, než se do hry zapojí,“ vypráví děda, který za rok najel s kočárkem stovky kilometrů.
Teď už prý ale jezdí hlavně po rovině, protože váha kočárku hodně vzrostla a blíží se padesátce. „Je to zkrátka záhul, už nejsem nejmladší,“ říká Petr Kučera.
Zdůrazňuje, že před dcerou smeká, neboť trojčata zvládá skvěle. „Není na ní nikdy vidět, že by byla nešťastná nebo zoufalá,“ chválí ji.
„Za rok mateřství jsem pochopila, že když máte trojčata, nemůžete se s ničím babrat. Všechno jde jako na běžícím pásu, je to každodenní rituál, každý den je totiž skoro stejný. Nemůžu si nic moc plánovat. Záleží, jaká je nálada po probuzení dětí,“ líčí trojnásobná matka, která rodila ve 36 letech po umělém oplodnění.
Pozitivní je podle ní to, že se nenaplnila rizika umělého oplodnění, po kterém bývají děti více nemocné. „Ani to, že jsem nekojila, což ve třech moc nejde, se rizikem nestalo,“ říká Petra Kučerová. Připomněla, že děti měly jen párkrát teplotu, když jim rostly zoubky.
Petra Kučerová je přesvědčena, že děti jsou přínosem i pro její zdraví. „Fyzická kondice mi nechybí, je to totiž každodenní trénink,“ líčí Petra, která za rok zhubla nejméně pět kilogramů.
Přesto se ale svěřuje, že bez každodenního zapojení manžela by péči o trojčata jen těžko zvládala. „Pravidelně několikrát do měsíce píchneme kolo u kočárku a voláme tatínka, aby nám ho přijel vyměnit,“ připomíná Petra Kučerová jednu ze svízelí přetíženého kočárku.
Trable prý občas přicházejí i při jízdě hromadnou dopravou. Kvůli většímu kočárku se totiž musí vysouvat plošina. „Řidiči jsou většinou ochotní, ale občas se najde i takový, který řekne, že není povinen mi pomáhat,“ vypráví žena, podle které je nejhorším okamžikem zimní sezony oblékání.
„Než kluky obleču a než je naskládám do kočáru, tak se zpotí, brečí, a tak je to pořád dokola,“ říká.
Petra Kučerová ovšem konstatuje, že když se s dětmi vypraví do města, tak to většinou stojí za to. Trojčata, která se v Plzni narodila naposledy v roce 2010, jsou totiž stále velkou atrakcí nejen pro místní, ale hlavně pro zahraniční turisty.
„Já už si myslím, že jsme okoukaní, ale pro skupinky starších německých turistů nebo pro Japonce jsme velkou atrakcí. Pořád si nás fotí a natáčejí na video, takže děti jsou známé až daleko v Asii,“ směje se Petra Kučerová.
Šťastná maminka je ztělesněním klidu a pohody. Možná i proto jí příroda či někdo ještě důležitější nadělil pod vánoční stromeček to, o co léta usilovala a co si může každý rok o Vánocích pravidelně vychutnávat. Nejvíc zřejmě při pohledu na rozbalování dárků v trojím provedení.
