Česká Afrika. Dětem z ghett hrozí podobně krátký život jako v Burundi

Ve vyloučených lokalitách, těch nejchudších a nejzanedbanějších oblastech Česka, mají novorozenci naději na podobně dlouhý život jako jejich vrstevníci v zaostalých afrických zemích Burundi nebo Guinea-Bissau. Lépe na tom jsou i Indové nebo Keňané. Vyplývá to z údajů Agentury pro sociální začleňování.

Sociální byty z bývalého prasečáku obývá několik místních romských rodin (4. 6. 2015). | foto: František Vlček, MAFRA

Tuzemské ekonomice se daří. Roste HDP, klesá nezaměstnanost a čísla ukazují, že většině lidí se i postupně zvyšují platy. Přesto v České republice najdete místa, která jsou v některých ohledech na úrovni velmi chudých afrických zemí. V těchto oblastech navíc podle posledních statistik žije něco přes sto tisíc obyvatel a jejich počet nadále stoupá. Za posledních deset let se zvýšil o polovinu (o nárůstu obyvatel vyloučených lokalit čtěte více zde).

Právě údaje o jejich zdravotním stavu velmi podrobně vypovídají o míře vyloučení z většinové společnosti. Naděje na dožití obyvatel sociálně vyloučených lokalit je totiž až o 18 let nižší než český průměr (celosvětové srovnání najdete na webu Světové zdravotnické organizace). .

Sociálně vyloučená lokalita

• V České republice je jich na šest set a žije v nich 95 až 115 tisíc lidí. Před deseti lety to bylo 60 až 80 tisíc v 310 lokalitách.
• Její obyvatelé jsou izolováni od zbytku společnosti ať už kvůli špatné infrastruktuře a nedostupnosti potřebných služeb, či kvůli nízkému vzdělání a uzavřenosti vlastní společnosti.
• Čelí velké chudobě, závislosti na sociálních dávkách a těžko řešitelné dlouhodobé nezaměstnanosti.
• Potýkají se s vysokou zadlužeností kvůli půjčkám u lichvářů či vysokému nájmu placenému za velmi špatné bytové podmínky.
• Kromě Romů, kteří zde stále tvoří většinu, v nich přibývá také seniorů z většinové populace.

Není to ale jen údaj o délce života, kterým se tamní obyvatelé úplně vymykají. Vyrovnávat se musí také s dvakrát vyšší porodní úmrtností u novorozenců či s tím, že děti do 18 měsíců věku musí navštěvovat lékaře kvůli zdravotním problémům dvakrát častěji než malé děti ve zbytku republiky.

Závislosti, nevzdělanost, bydlení

Za tristní situaci mohou podle expertů jak sami obyvatelé těchto lokalit, tak obecně systém, který jim patřičnou péči nedokáže zajistit.

„Místní lidé mají mezery v prevenci,“ říká Zuzana Marhoulová z neziskové organizace Drom, jež se zabývá mimo jiné právě zlepšováním zdravotní péče pro lidi ze sociálně vyloučených lokalit.

Základním problémem vyloučených lokalit je fakt, že tři čtvrtiny zdejších obyvatel v produktivním věku nemají vyšší než základní vzdělání. Starají se tedy hůř o sebe a potom i o své děti. Dalším faktorem je život v mnohem horších podmínkách pro bydlení, než má většinová populace.

„Někdy tak zdraví začnou řešit až ve chvíli, kdy mají vážnější problém,“ popisuje další problém Daniela Pěničková, která se problematice zdravotní péče věnuje v rámci Agentury pro sociální začleňování.

Důsledkem toho je nevhodné složení stravy, nedostatek pohybu a především nejrůznější druhy závislostí. Problematické je hlavně kouření, kdy pravidelně kouří 65 % dospělých mužů a 57 % žen.

Jsme Romové, odmítají nás

S nedostatečnou prevencí souvisí podle Marhoulové také neochota některých zdravotníků starat se o lidi ze sociálně vyloučených lokalit. Většina jejich obyvatel je romského původu a jsou přesvědčeni, že je odmítají právě kvůli tomu. „Stalo se nám například, že Roma odmítli z důvodu naplněné kapacity, ale když tam pak zavolá někdo s neromským příjmením, problém není,“ popisuje Marhoulová, jejíž organizace má zkušenosti z Jihomoravského a z Moravskoslezského kraje.

Co hrozí obyvatelům

• Naděje na dožití při narození u mužů v sociálně vyloučených lokalitách je okolo 57 let, u žen 65 let. To je až o 18 let méně než celorepublikový průměr.
• Dvakrát vyšší úmrtnost u novorozenců.
• Dvakrát vyšší frekvence hospitalizace u dětí do 18. měsíce věku.
• Šestkrát častější duševní poruchy jiné než deprese.
• Skoro třikrát častější deprese.
• Dvakrát častější onemocnění bronchitidou a nemocemi plic.
• Dvaapůlkrát častější onemocnění srdce a cév.

Situace je o to horší, že české zdravotnictví se potýká s tím, že lékaři v odlehlých koutech České republiky uzavírají své ordinace, zatímco náhrada se za ně hledá opravdu těžko. „Starší lékaři odcházejí a mladých je poskrovnu,“ říká praktický lékař Hugo Přibyl ze Slezské Ostravy.

Kolega, se kterým sdílí ordinaci, navíc ve svém důchodovém věku plánuje už brzy skončit. Aktivně prý proto oslovil asi 40 až 50 pediatrů s nabídkou, jestli mají o převzetí ordinace zájem. Úspěch se však nedostavil, a tak jeho kolega svolil k tomu, že v oboru přece jen ještě nějakou dobu zůstane.

Na Ostravsku dokonce stížnosti, že lékaři odmítají pacienty z vyloučených lokalit, letos řešili i vládní úředníci na několika jednáních jak se zástupci kraje, tak s místními organizacemi a lékaři.

Z výsledků jednání nakonec vyplynuly i hlavní důvody despektu lékařů k sociálně vyloučeným. Nejde prý jen o jejich liknavost při zdravotní prevenci. Stěžují si třeba také na to, že rodiče s dětmi nepřicházejí na pravidelná očkování, což stojí ordinaci zbytečné peníze.

Řešení neutěšeného zdravotního stavu obyvatel sociálně vyloučených lokalit a jejich příčin se snaží najít také vláda. Základním opatřením by mělo být zavedení takzvaných romských zdravotních mediátorů. Projekt je součástí nedávno vládou schválené Strategie pro boj se sociálním vyloučením.

Mediátoři by měli fungovat jako spojka narovnávající neshody mezi lékaři a sociálně vyloučenými rodinami. Těm by měli pomáhat při vyhledávání potřebné péče i při potřebné osvětě ve zdravotnické oblasti. Naopak lékařům by měli zase vysvětlovat kulturní rozdíly, kvůli nimž například romští pacienti nechodí tak často k lékaři nebo nejsou tak důslední při očkování svých potomků.

Redaktoři MF DNES šli před dvěma lety s politiky do ústeckého ghetta:

18. října 2013