Všichni její blízcí po úterním přepadení marně odhánějí trýznivé obavy: Jak se zhojí řezné rány? A kdy zmizí strašlivá tíseň z její mysli?
Není bláhová. Ví, že poškození šlach a nervů na ruce je pro tenistku zatraceně vážný problém. Tuší, že ji čeká ukrutně dlouhá rehabilitace, při níž bude potřebovat kromě úsilí a statečnosti i obří dávku trpělivosti. Byť si to příliš nepřipouští, uvědomuje si, že se pokus o comeback na nejsledovanější kurty nemusí povést. Třeba už nikdy nepostoupí do velkého finále. Už se ani nemusí objevit na WTA Tour.
Osudová patálie ji zasáhla zrovna teď, když se po rozkolísaných měsících chytila a s chutí se chystala rvát o pozici světové jedničky. Ale nelituje se a hodlá se pustit do jiné bitvy. „Já to dám!“ vzkazuje.
Nechť je jí vzorem Juan Martín del Potro, šampion US Open 2009, jenž se letos po několika operacích zápěstí vrátil na nejslavnější scény. Jeho úsilí se v průběhu dvouletého martyria několikrát jevilo jako marné. Přesto na olympiádě v Riu vybojoval stříbro a ve finále Davis Cupu pomohl své zemi k toužebně vyhlíženému vítězství. „Díky všem, kteří mě přemluvili, abych nekončil. Byl jsem k tomu blízko,“ řekl.
Všude ho vítali s dojemnou vřelostí, často jej dohnali k slzám. Na hrách mu fandili i Brazilci, pro něž je jinak Argentina úhlavní nepřítel.
Kotyza říkával Kvitové, že je del Potro v sukních. Podobají se údery, jimiž pálí po soupeřích pumelice s plochou dráhou letu. Znalci srovnávali hlavně jejich pádné forhendy. Když pak Češce kdosi nadhodil přezdívku del Petra, brala ji jako poklonu. Nyní se znovu nabízí paralela mezi levačkou z Fulneku a titánem z Tandilu.
V Kvitové po otřesném zážitku plane touha po návratu a del Potro jí může posloužit jako inspirace.
Kdyby překonala všechny trable a jednou nastoupila třeba na centrkurtu ve Wimbledonu, byl by to úžasný příběh. Takže: Petro, pojď!
