Film už se octl v užším oscarovém výběru za vizuální efekty či za masky, v každém případě by však neměl chybět v nominaci za výpravu. Protože kulisy luxusní kosmické lodi, moderního meziplanetárního Titaniku budoucnosti, jsou opravdu fascinující, zároveň zábavné i děsivé svou odosobněnou technikou.
Právě první třetina snímku, kdy Prattův hrdina sám a sám bloudí od automatu k automatu, od hologramu k hologramu a všude dostává jen předem nahrané reklamní odpovědi na své znepokojivé otázky, má sílu, tajemství i vtip. Neboť jediným jeho partnerem v absurdní grotesce bezmoci je robotický barman.
S probuzením hrdinky Jennifer Lawrenceové přebere taktovku romance, byť prokládaná jedním tíživým morálním proviněním. A ve finále hlásí loď poruchu, takže se žánr posune znovu, nyní ke katastrofické sci-fi, kde dosud komorně pojatý příběh zahltí blikající monitory, plameny, výbuchy; konec originality.
Tichá Gravitace byla podmanivější, hravý Marťan čistší, nicméně vesmírné kouzlo dýchá i z Pasažérů. Stačí zmínit dva uhrančivé trikové okamžiky, „turistické“ procházky ve volném prostoru a ukázku, co dovede změna gravitace provést s poklidným bazénem pod hvězdnou oblohou.
