Že do té doby měl národní tým na svém kontě „jen“ čtvrté místo Ondřeje Moravce? Nevadí. Češi vyhráli jinak.
Tím, co sportovnímu světu předvedli. Atmosférou, kterou stvořili.
35 tisíc diváků v sobotu, v neděli 34 tisíc.
123 500 za čtyři dny.
Ukázali všem: Jen se dívejte, jak se umíme nadchnout.
„O tom to přece má být. Lidi se baví sportem. Úžasné,“ ohromeně se rozhlížel Matt Emmons, manžel Kateřiny Emmons, pomáhající nyní se střelbou americkým biatlonistům.
Jeho svěřenec Lowell Bailey souhlasil: „Vyjet z tunelu a být obklopen 30 tisíci diváky? Tohle byla stoprocentně ta nejneuvěřitelnější atmosféra, jakou jsem zažil.“
A mohli bychom dlouze pokračovat. Suverén Martin Fourcade: „Neskutečné, co se tu za pár let povedlo Čechům vytvořit. Jsem hrdý, že jsem mohl právě tady vítězit.“
Švéd Fredrik Lindström: „Bylo mi ctí před vámi jet.“
Nebo Quentin Fillon-Maillet, bronzový ze stíhačky: „Aréna je tu jako fotbalový stadion. Mistrovství světa na Holmenkollenu bylo krásné. Ale tohle je jiný level.“
Slova díků za skvělou atmosféru nechyběla na twitterovém účtu IBU, ani na dalších světových biatlonových webech.
Biatlon, jenž posledních pět let mocně dobývá Čechy, dál překračuje magické hranice. Česká televize už v sobotu po stíhačce žen hlásila, že průměrná sledovanost závodu poprvé v historii překonala milion diváků.
Je symbolické a vlastně i spravedlivé, že celé toto čtyřdenní novoměstské „šílenství“ ve znamení lyží a pušek korunovala nedělní spanilá jízda Gabriely Koukalové.
Češi tak vyhráli v Novém Městě podruhé.
