Ona

Přála bych si, aby mě nepřežila, říká o své dceři obětavá paní Jana

  • 245
Víc než dva dny jen pro sebe měla Jana Jeriová naposledy před čtyřmi lety. „Stejně jsem byla nesvá, jestli Judita nestrádá,“ přiznává usměvavá paní, která žije spolu se svou sedmnáctiletou těžce postiženou dcerou ve starém domku v malé vsi blízko Jičína. Spolu s vámi jí chceme pomoct vánoční sbírkou.

Její dcera Judita nedokáže sama prakticky vůbec nic. „Jen leží, nikdy se sama nepřevrátila, nemluví, jen vydává zvuky, podle nichž usuzuji, jak se cítí a co asi potřebuje. Nedá si sama ani ruku do pusy, nenají se, nemůže dokonce ani sama polykat, takže ji krmím sondou,“ líčí situaci paní Jana.

Vánoční sbírka: přispějte na Juditu

Pomozte Janě Jeriové se zaplacením rehabilitací pro dceru Juditu. Vánoční sbírku pořádá redakce iDNES.cz spolu s Kontem Bariéry a Nadací Agrofert, která do začátku poslala paní Jeriové 30 tisíc korun. Peníze jsou potřeba také na opravu stropu, který jim oběma ve staré chalupě padá na hlavu. „Nemám žádnou cílovou částku, budu vděčná za každou pomoc, za každou korunu,“ říká paní Jana.

Chcete pomoct i vy? Přispějte na účet 17111444/5500, variabilní symbol 1313

Juditino tělo je od ležení pokroucené, svaly kostru nedrží správně pohromadě....

Judita je jako mimino, které už ale po sedmnácti letech váží 38 kilo. Obracet ji, přenášet, to všechno stojí Janu Jeriovou hodně sil, ale nestěžuje si.

„Starala jsem se o své dvě starší dcery a teď bych se vykašlala na tu, která mě nejvíc potřebuje?“ usmívá se při odpovědi na otázku, proč raději dceru nesvěří do ústavní péče.

I když už bylo paní Janě v době třetího těhotenství 38 let, všechna vyšetření, včetně odběru plodové vody, byla v pořádku.

„Až porod byl divný,“ vzpomíná. Najednou musela rychle na císařský řez, dceru museli křísit a maminku odvezli do krajské nemocnice v Hradci Králové, kde po měsíci zjistili, že trpí poruchou těhotenského hormonu, která pravděpodobně vypukla už na začátku těhotenství.

„Hned po porodu mi řekli, že dcera bude postižená, ať ji dáme do ústavu. Jednou z příčin mohla být podle lékařů právě moje vzácná trofoblastická nemoc, která způsobila poškození dceřina mozku.“

Judita užívá léky na kompenzaci epilepsie, léky na srdce, na žaludek a na uvolnění svalů. „Když má dobrou náladu pohybuje nohama, jako kdyby s nimi chodila, pofrkává si a nahlas se směje. Myslím, že pozná můj hlas a i já nejlépe vycítím, co potřebuje. Nedospěla jsem zkrátka asi ještě do toho, že bych ji někam dala. Jediné, co bych si přála je, aby mě nepřežila,“ říká poprvé bez úsměvu Jana Jeriová a myslí na to, že jí lékaři před pár dny objevili na těle zhoubný melanom...

Manžel Janu i svou postiženou dceru opustil před osmi lety. „Neunesl tu zátěž. Měl pravdu, že Judita se stala středobodem mého světa, potřebovala mě a už jsem neměla sílu se ještě starat o něj,“ vzpomíná paní Jana. Svou dceru vozí třikrát týdně do stacionáře, na rehabilitace. Na dovolené byla naposledy před čtyřmi lety, před třemi měsíci pak jen na víkend s kamarádkou.

„V takových případech Juditu hlídá dcera a jiná kamarádka, ale stejně jsem pořád jako na trní, jestli je doma všechno v pořádku, tak raději nikam nejezdím,“ přiznává Jana Jeriová.

Ve vánoční sbírce chceme vybrat peníze na rehabilitace pro Juditu a na opravu stropu ve starém domě, který oběma doslova padá na hlavu.

,