U Labe v Hradci otevřela venkovní sauna, je pojízdná a bez elektřiny

  • 25
Unikátní venkovní sauna a kulturní osvěžovna se ve středu otevřela na okraji Hradce Králové, takřka v divočině. Na břehu Labe ji provozují dvě místní dívky a nazvaly ji Nuuk. Lidé mohou z pojízdné sauny skočit přímo do řeky.

Nad Labem létají ledňáčci, jen občas sem zabloudí pejskaři a autem trefí jen místní. Teploměr ukazuje minus sedm stupňů, pod hejnem divokých hus křupe led slepého ramene řeky a severskou iluzi jen umocňuje kouř stoupající z komína dřevěného přívěsu.

Přestože jen půl kilometru odsud monotónně hučí čtyřproudovka mezi Hradcem a Pardubicemi a proti proudu se tyčí věžáky blízkého hradeckého sídliště, jsme v divočině.

Za prosklenými dveřmi praská oheň v malých kamínkách a lavice, na které se může vejít osm lidí, jsou zatím prázdné. Aby ne, když je uvnitř taková zima - zatím jen kolem 40 stupňů.

Unikátní sauna a osvěžovna Nuuk, která ve středu na promrzlé samotě za starou Třebší zahájila provoz, se teprve rozehřívá. „Osada“, kterou tvoří maringotka, přívěs se saunou a několik malých dřevěných přístřešků, je symbolicky nazvaná podle hlavního města Grónska: Nuuk = Dobrá naděje.

Nuuk vymyslely, sehnaly na něj peníze i ideální místo, prokousaly se byrokratickou mašinérií a nadchly několik přátel dvě dívky, které milují Finsko - Aneta Kohoutová a Natálie Barcalová. A právě ve Skandinávii zhruba před rokem nápad vybudovat v Hradci pojízdnou saunu s osvěžovnou vznikl.

„S Anetou jsme si ve Finsku všimly krásné přírodní sauny s bistrem a skvělým překapávaným kafem. Říkaly jsme si, jaká je škoda, že u nás nic takového není,“ říká Natálie, která sice pochází ze Šluknovska, ale do Hradce se přestěhovala, protože jí prý připomíná oblíbený Cambridge.

Od myšlenky až do otevření běžely maraton, při kterém však děvčatům několikrát pomohla šťastná náhoda. Protože postavit takový klub není levná záležitost, pomohl grant.

„Podnikatelky“ sice nevěděly jak na to, avšak zkusily oslovit neformální nadaci Kulturní jádra, která spolu s městským projektem BU2R stojí za vznikem úspěchu takzvaných Pián na ulici (o projektu čtěte zde). A ono to vyšlo: kavárník a otec piánové myšlenky Ondřej Kobza jim slíbil sto tisíc korun. Za podmínky, že klub dokončí ještě letos.

Pak si však Aneta s Natálií vybraly i smůlu: hned dvakrát přišly o vysněnou lokalitu. Podruhé dokonce jen několik měsíců před datem otevření. Sauna s osvěžovnou mohla být v areálu prvorepublikové Slezské plovárny na Orlici, ale plány nakonec ztroskotaly.

Sauna Nuuk

Cestu do saunové divočiny, termíny připravovaných akcí, ale i příběh o strastiplné cestě k vysněnému cíli najdete na internetových stránkách www.saunanuuk.net.

„Pomalu nám to začalo přerůstat přes hlavu. Neměly jsme dost peněz a do toho jsme se několikrát střetly s byrokracií. Dělat takový projekt u nás je prakticky nemožné, kamkoli jsme přišly, slyšely jsme jen samé ne, protože nespadáme do žádných tabulek a zákonů. Na úřadech byli prostě hrozně zmatení. Proto jsme šli cestou soukromého klubu, byť otevřeného všem,“ vysvětluje Natálie.

„Mnohokrát jsme se dozvěděly, že jsme hrozně naivní,“ doplňuje Aneta.

Neúspěchy ale vyvážil například nečekaný úspěch finanční sbírky přes crowfundingový server Hithit, kde může každý přispět částkou od 50 do pěti tisíc korun. Čím vyšší příspěvek, tím hodnotnější pozornost poté dárce dostane. Nakonec se sešlo 110 tisíc korun.

„Přispělo nám 196 lidí, což nás moc překvapilo,“ děkuje Natálie. Dokonce „sám sebe“ věnoval písničkář Wabi Daněk, který zahrál u táboráku a ve prospěch sauny se vzdal vstupného.

Díky další náhodě pak autorky projektu přišly i k ideální lokalitě přímo na břehu Labe. „Patří to tu našemu kamarádovi, který koupil sousední rozpadající se bývalou loděnici. Byla to opravdu neuvěřitelná náhoda a jsme mu nesmírně vděčné,“ zdůrazňuje Natálie.

Šťastně nakonec po nezapomenutelných návštěvách kolotočářských klanů skončil i nákup opečovávané maringotky. A když zakladatelky do projektu vložily dalších asi sto tisíc korun ze svého, sauno-osvěžovna už byla skoro na světě.

Ani po náročné anabázi s mnoha překážkami a úspěšným koncem obě dívky nepřemýšlejí o výdělku.

„Není to nějaký podnikatelský záměr, ale spíš koníček, neziskovka. Prostě bychom byly rády, kdyby si to vydělalo aspoň na svůj provoz,“ přesvědčuje Natálie.

Saunu odmítly krmit elektřinou, horko obstarají kamínka a vlastnoručně naštípaná polena, místo chlorovaného bazénku tu teče ledové Labe, do kterého vede jen žebřík. Náklady minimální, efekt a zážitek na opačném konci žebříčku.

Nyní čeká osvěžovnu testovací týden nejen plný potu. Připravené budou i hudební produkce, vysněné rozhlasové hry, káva, saunový rituál, křest knihy nebo kazetový jukebox. Obě saunařky pak chtějí osvěžovnu otevírat vždy ve čtvrtek a pátek odpoledne, s celodenním provozem počítají o víkendech.

„Zatím to vypadá na slušný zájem. Přicházejí nám maily, zastavují se tu pejskaři, máme hodně reakcí. Já se nemůžu dočkat. Hrozně se mi líbí myšlenka, že se lidé vysaunují, pak skočí do řeky, dají si kafe a do toho poběží třeba nějaká Čapkova hra. Tak se stavte a třeba jenom na to kafe,“ loučí se Natálie.