Realisté mluví o rodině, bezpečnosti, rychle dosažitelné spravedlnosti, národních zájmech či zásadní reformě EU. Z konzervatismu by rádi setřeli nános čehosi, k čemuž se člověk ve slušné společnosti raději nehlásí. Prostě konzervativní, slušná, inteligentní, až profesorská pravice. Že by právě toto byla cesta pro českou pravici?
Realisté by mohli přitáhnout ty, kdo už nad ODS zlomili hůl, pochopili, že TOP 09 je mrtvá, KDU-ČSL je pro ně příliš konfesní a sociální a do divokých projektů typu Alternativa pro Česko se jim nechce.
Přesto se zdá, že 20 procent, které by Realisté rádi urvali už za necelý rok ve volbách, je naprostá chiméra. I přes celosvětový trend k negaci establishmentu jsou Češi ve volebním rozhodování dost opatrní, nová značka tady má šanci, jen když se za ní skrývá bezbřehý a neideologický populismus. Navíc na etablování nováčka je kriticky málo času, do toho jako hlavní tvář profesor žijící trvale v Německu...
S ukvapenými závěry ale raději počkejme.
Když se před třemi lety v Německu vylíhla rovněž pravicová profesorská strana, Alternativa pro Německo, málokdo jí dával šanci. Za pochodu se sice dost změnila, profesory hodila přes palubu, ale dnes už soupeří s těmi nejsilnějšími a ze zemských voleb si odnáší... kolik? Ano, až 20 procent.
