Hodiny ze čtvrtka na pátek patřily celorepublikové akci Noc venku. V Třebíči ji spolupořádala zdejší oblastní charita. Venku nakonec na akci nocovalo šest lidí, bezdomovec však žádný.
Zastavil se i horolezec Radek Jaroš, který zdolal všechny osmitisícovky světa. Přispěl svými zkušenostmi. V publiku měl asi dvacítku posluchačů, mezi nimi také lidi z azylového domu.
Na horách často spí venku v extrémně nehostinných podmínkách. „Důležité je usínat jakž takž v suchu, mít pod sebou izolační vrstvu. A když je nejhůř, tak naopak neusnout, protože pak už se člověk nemusí nikdy probudit. Mráz udělá své,“ zmínil Jaroš.
Vzpomněl si na expedici na Broad Peak. „Ve výšce 7 500 metrů byl hluboký sníh, dál nás nepustil. A přišla noc. Táhl jsem s sebou v báglu drahou kameru za sto tisíc, nic jiného jsem neměl. Musel jsem si ji dát pod zadek a pět hodin na ní sedět zahrabaný ve sněhu, než se rozednilo. Jako izolace proti chladu odspodu kamera zafungovala.“
Nejvýš spal na Everestu, v 8 300 metrech. „Navíc bez spacáku, dal jsem ho kamarádovi. Zvládl jsem to a zjistil, že za určitých podmínek to jde. Noc tam byla naštěstí krátká. Zajímavý paradox jsem zažil ale brzy poté, cestou do Litvínova, kde jsem tenkrát pracoval,“ zmínil horolezec.
U filmu o bezdomovcích stál s otevřenou pusou
Jel tam jednoho dne už hodně pozdě, okolnosti ho donutily přespat v autě v lese nedaleko odtud. Bylo léto. Řekl si - no co, sklopím sedačku, sice nemám spacák a nic s sebou, ale to dám.
Jenže venku pršelo, do auta se vkrádala vlhkost. Byla to studená letní noc, nebyl na ni připravený. A začal se tak třást zimou, že ho to donutilo v kufru hledat montérky a cokoli, čím se dá jen trochu přikrýt. Dodnes si to pamatuje jako opravdu nepříjemný zážitek. Proto chápe, že bezdomovci udělají cokoli, aby unikli dešti a vlhku.
Jako další mizerný zážitek má v paměti cestu z lezení po skalách ve Francii stopem přes Švýcarsko. „Jednak jsem stopoval na dálnici, a pak jsem byl i dost opálený. Všechno bylo špatně,“ popsal.
Skončilo to tak, že u dálnice objevil skládku, kde ve zdraví přečkal noc. „Papundeklové krabice jsem si dal pod sebe a na sebe a bylo to.“
Jaroš zdůraznil, že se na dno a pak na ulici může dostat člověk vlastně strašně snadno. „Došlo mi to nedávno, když jsem koukal v televizi na jakýsi film s Jaromírem Hanzlíkem. Já na televizi moc nekoukám, ale u tohohle jsem stál s otevřenou pusou.“
Hrdinovi, kterého Hanzlík hrál, život takovou situaci připravil. „Docvaklo mi, jak jednoduché to je. Proto bychom se neměli na bezdomovce dívat spatra,“ zdůraznil.
