V sicilském uprchlickém táboře Campobello di Mazara nedaleko Trapani se tísní asi 1 200 lidí. Přežívají v rozpadajících se stanech. Své skromné příbytky opouštějí každé ráno a směřují na okolní farmy. Pomáhají se sklizní oliv či rajčat. Většina farmářů jim v zastoupení prostředníků vyplácí v přepočtu asi 54 korun na hodinu, tedy výrazně méně, než činí minimální sazba v Itálii. Jen výjimečně se najdou slušní farmáři, kteří uprchlíkům platí normální honorář (více zde).
Vysněná Evropa, cíl splněn. Záchranáři vozí k břehům tisíce uprchlíků |
Situace se překvapivě nezměnila ani po tom, co vláda minulý rok schválila zákon, který je zaměřený na potírání uprchlické práce. Těm, kteří využívají zoufalé situace běženců, hrozí až osm let vězení. Po celé Itálii podle statistik nelegálně pracuje asi 300 tisíc lidí.
Uprchlíci každý den vstávají v pět hodin ráno. Seřadí se před táborem, kde čekají na lokální farmáře, kteří je rozvážejí na pole a do skleníků. Dvaapadesátiletý Senegalec Amadú sdílí stan společně s několika dalšími krajany od září letošního roku. Každé ráno doufá, zda si ho farmáři vyberou. „Dnes ráno si vybrali jenom sto lidí. Naneštěstí mě poslali pryč. Říkali, že jsem moc starý,“ sdělil reportérům serveru The Guardian.
Málo práce a nuzná výplata
Podle farmářské organizace Coldiretti se letos produkce olivového oleje na Sicílii propadla o 42 procent. To znamená méně práce a menší finanční ohodnocení pro dělníky. Mnohým uprchlíkům se rozpadl sen o lepším životě v Evropě. I kdyby se však chtěli vrátit domů, nemají na to peníze. „Nevím, co mám dělat. Spousta z nás je nemocná. Večer slyšíte sborové kašlání. Není tady žádný doktor ani léky. Nemáme ani dostatek jídla a vody. Je to katastrofa,“ popisuje podmínky v táboře.
Nuznou situaci uprchlíků na Sicílii potvrzuje i aktivistka Valentina Campanellová. „Přístřešky kolabují. V přijímacích centrech už není místo. Spousta uprchlíků by udělala všechno, aby si vydělala nějaké peníze. Kvůli tomu jsou však zranitelní a náchylní ke zneužívání. Nemají však jinou alternativu,“ tvrdí.
Stěžuje si i 17letý Senegalec Yoro. „Jen se podívejte kolem. To jsme my. 1 200 otroků. Podívejte se na nás. Pohleďte na naše ruce. Na naše tváře. Jsou to ruce a tváře otroků,“ stěžuje si reportérům. Jeho rodiče umřeli před třemi lety. On sám si na hlavě nese velkou jizvu jako památku na týrání při cestě přes Libyi.
V Palermu utekl z oficiální přijímacího centra. „Musím pracovat. Potkal jsem další Senegalce. Přemluvili mě, ať se k nim přidám. Myslel jsem si, že vydělám nějaké peníze. Pracoval jsem však jen několik dní. Majitel farmy mi řekl, že jsem moc mladý,“ popisuje.
Útoky na uprchlíky
Právní zástupce města Agrigento Salvatore Vella upozorňuje, že uprchlíci se mnohdy stávají terčem útoků ze strany farmářů i překupníků. Aktuálně vyšetřuje případ 27letého Nigerijce, který pracoval na polích u městečka Favara. Po dvouhodinovém přesčasu žádal svého zaměstnavatele o příplatek pěti eur.
Muž však na něj vytáhl zbraň a postřelil ho. Vella však neuvedl, zda Nigerijec na farmáře kvůli penězům nezaútočil.
„Všechna ta nelidskost se ukázala při tomto vyšetřování. Zneužívaní uprchlíci na venkově jsou pro farmáře jako mrtvé maso. Považují je jen za věci, jejich vlastnictví, otroky,“ myslí si.
Amadú o strastech práce na zdejších farmách ví své. I přesto se však každý den snaží, aby si ho farmáři vybrali. „Myslí si o mně, že jsem starý. Pravdou však je, že starým mě dělá život v tomhle táboře. Všechny ty dny, kdy jsem uvězněn ve stanu. Dny tady člověku připadají jako roky,“ tvrdí.
Podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky dorazilo od začátku letošního roku do Itálie přes Středozemní moře z Libye 165 000 běženců, což je asi o 11 000 více než za celý loňský rok. Také počet obětí této strastiplné plavby je letos vyšší - asi 4 270 oproti 3 777 v roce 2015.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
