RECENZE: Anděl Páně 2 je spasitel jednoho pekelného roku českých filmů

  • 81
Hosana, chce se zvolat ve svatém nadšení. Neboť až v závěru roku, jenž českou kinematografii vedl do pekla, přichází film, který má devatero ctností všech řemesel a ještě něco navíc. Anděl Páně 2.

Může se stát, že se mu výroční ceny vyhnou obloukem se snobskou výmluvou, že je to přece „jen“ pohádka. Ale to se dá říci i o Pánu prstenů: Návratu krále; Mlčení jehňátek zase bylo „jen“ thriller, Chicago „jen“ muzikál – a jak jim Oscary slušely.

Navíc lze doufat, že snímek Jiřího Stracha zlomí dvojí diváckou nedůvěru: vůči upachtěné domácí tvorbě, která letos sahá početně k šedesátce, ale kvalitou spíš k suterénu, a vůči prokletým „dvojkám“. Protože pokračování Anděla Páně dopadlo o deset procent lépe než první, původně televizní film z roku 2005. Dostalo prostor k ryze filmařskému nadechnutí a nadto sjednocuje dění na nebesích a na zemi prvkem, který se minule vyskytoval pouze „nahoře“, totiž humorem.

Úvodní návrat do nebe dýchne mile domáckou důvěrností a zahltí, ba až přehltí žertovnými narážkami od ranní kocoviny k prověrkové komisi u bran očistce. Nebeský provoz byl prostě nápad, jenž se dá rozvíjet donekonečna včetně hravých prvků Heroda či Kladiva na čarodějnice. Odkazů pro dospělé vůbec přibylo, aniž by děti rušily v jejich vnímání příběhu, a to je dobře.

Hlavně se však vtip přenesl i mezi smrtelníky díky geniálně prostému nápadu scenáristy Marka Epsteina, který jiskřivý tandem anděla Ivana Trojana a čerta Jiřího Dvořáka poslal „dolů“ v jediný den, kdy tu působí samozřejmě: na Mikuláše. Což zařídí jednak zábavní skeče, kdy profesionálové vyděsí i největší rošťáky – „Marš studovat Písmo!“ – jednak až noirovou náladu tajemné noci v setmělých historických uličkách. A nejen v nich, obrazovou nadílku sněhobílé poezie pro velké plátno si kameraman Martin Šec vyloženě vychutnává, o tricích s rozestoupenými vodami nemluvě.

Čistou souhru všech složek korunuje motiv nepsané vánoční hymny Chtíc, aby spal; i autor zpěvné filmové hudby Ondřej Brzobohatý se vytáhl, jen pod závěrečnými titulky se sešlo písní příliš, třebaže každá z nich sama o sobě obstojí.

Anděl Páně 2

85 %

Česko, 2016

Režie: Jiří Strach

Scénář: Marek Epstein, Jiří Strach, Božena Němcová

Hrají: Ivan Trojan, Jiří Dvořák, Vica Kerekes, Anna Čtvrtníčková, Jiří Bartoška, Bolek Polívka, Vojtěch Dyk, Pavel Liška, Stanislav Majer, Viktor Antonio, Marek Taclík, Marián Labuda st., Jiřina Bohdalová, Josef Abrhám, Aňa Geislerová, Veronika Žilková, Martin Huba, Petr Čtvrtníček, Gabriela Osvaldová, Klára Issová, Michal Horáček, Matěj Hádek, Lucie Bílá, Jaroslav Plesl, Alena Mihulová, Viktor Preiss

Kinobox: 75 %

IMDb: 7.1

„Povinný“ sociální ráz příběhu o chudé krásce a zlém boháči (Bolek Polívka snad nikdy nebyl tak krásně chlípný) je sice obehraný a ve finále ledabylý, zato v drsné roli hrdinčiny dcerky dává osobitá Anna Čtvrtníčková na frak obvyklým sladkým holčičkám pro prvoplánové dojímání. I v malých úlohách sálá z hereckých veličin od Viktora Preisse po Mariána Labudu potěšení a vrchol tvoří milostný souboj nadpřirozených bytostí; Trojan jako nositel nešťastné lásky vědomý si svých limitů jde nad rámec pohádky.

Za dosud nejlepší český film roku má Anděl Páně 2 osmdesát procent; pět navíc mu náleží za nevtíravost, s níž v éře zpochybňovaných hodnot pracuje s křesťanstvím. Staví-li párky vedle hostie, není to znesvěcení, nýbrž zesvětštění. A když Trojanův anděl reptá na šéfa, že „on snad už odpouští úplně každému“, nepřímo dokazuje, proč i ateisté občas potřebují Boha.